Q. XXIV—XXVII. 365
IV. Pakliby na uurlého pravil, Ze jest to od ného slyśal:
tehdy za toho umrlého má ten náfek aneb hanéní vésti, ponévadz
nemá koho postaviti, kterýžby ho v tom zastal.
>
Kdoby na umrlého nářek vztahoval, za umrlého má nářek vésti.
Q. XXV.
Komužby koli tak o nářek aneb zhanční poselství učinčno
bylo: każdy ten takový, ve dyvau nedělích pořád zběhlých od do-
dani jemu cedule řezané, povinen jest, zjevnau a světlau odpověd
dáti. Pakliby nedal, aneb dada, žeby ukrytau a ovšem nesvětlau
odpověd dal, to jest, žeby ani dostatečně se znal, že jest to
iluvil, ani dostatečně a světle tomu neodepřel, že jest toho ne-
mluvil: tehdy ten, kterýž k němu poselství učinil, bude moci
jej z nářku aneb z bánlivých slov viniti a práv proti němu zůstati,
jako by naň, že jest to o něm mluvil aneb psal, dostatečně podlo
práva provedl.
Maje poselství o nářek aneb zhanění, odpověď dej světlau ve dvau
nedělích. Pakli nedáš, ueb dada, zatmělůu dáš; tehdy nóżek neb haneni ńa
sebe vztáhneš.
| Q. XXVI.
Kdyby se strany nevinné naffkaly a hanënim doteykaly :
tehdy, přišlo-li by to ku právu, právo má je na jich eti opatiiti,
a že jsau z povinnosti měšťanské vykročily a právem živi nebyly,
pro takovau jich zbytečnost a nenáležitost vedle uznání spra-
vedlivého obadva vězením trestati.
Strany naříkaly-li by se nevinně a haučním dotýkaly, a potom ku právu
ge dostaly: právo je na poctivosti opatří a pro tu zbylečnost vězením
trestati bude.
Q. XXVII.
Než, kdožby koho zase nehanél, aneb nenafíkal, a toliko
jediné mu odpíral, pravě, „že kfivé a neprávé to na mne aneb
na mé rodiče mluvíi*: to za odhánku a odhanéni nemd pocteno
býti, když se potom při saudu to najde, Ze tim, čímž jest na-
rčen, vinen není, aneb kdyż ten, kdo ho naříkal aneb hančl,
toho podle práva na něj neprovede.
„Křivě a neprávě mluvíš!“ to za odhánku a odhanční počteno býti nemá,
O. XXVIII. |
Od lehkomysluych a na své cti nedobre zachovalých lidí,
také ani od toho, kdožby prvé někomu pro nářek nedovedený
