360 O náfku cti,
Q. XIII. |
I. Contumelia slove to, quod infamandi alterius causa pro-
fertur, nářek aneb zhanění, kteréžby k zlehčení a k vyprázdnění
cti a dobré pověsti se schylovalo.
| II. Poněvadž pak mezi lidmi nejvíce se toho zbíhá, Ze se
slovy aneb řečí dotýkají: protož pod tímto titulem práva o nářku
a o zhanění nětco toho k veystraze lidem položeno bude.
Nářek neb zhanění vztahuje se k zlehéeni a vypréznéni cti a dobré
pověsti člověka dobře zachovalého.
Q. XIV.
I. Reti aneb slovy tehdáž se lidem od lidí ublížení děje,
když jeden druhého naříká, haní, potupuje, jemu aneho rodičům
jeho umrlým na cti a poctivosti utrhá.
Řečí neb slovy tehdáž se lidem ubližuje, když jeden druhého naříká,
haní, potupuje, jemu aneb rodičům jeho umrlým na poctivosti jeho utrhá.
II. Že pak nemalý rozdíl jest mezi nářkem a haněním,
protož nejprvé se položí o nářku, kterýž práva nazývají con-
victum et contumeliam.
Mezi nářkem a haněním veliký jest rozdíl,
Q. XV.
Nářek nic jiného není, než škodlivé uvažení a jako nějaké
peské a jedovaté uštknutí, ublížení, vyprázdnění aneb zlehčení
jména aneb cizí dobré pověstí.
Nářek jest škodlivé uražení a jako nějaké pesské a jedovaté uštknutí
k ublížení a zlebčení jména neb vizí dobré pověsti.
Q. XVI.
. Náfek bud Ze se v přítomnosti aneb nepřítomnosti osobě
aneb osobám děje, to jest, jakž Čechové říkáme, že se z aust
v uši komu co aneb o někom bez jeho přítomnosti zle mluví:
když se toliko provede, nářkem zůstane.
Nářek se děje přítomným i nepřítomným, v vůči i krom voči.
O. XVII.
l. Za nářek pak slova taková počtena budte, Kdożby komu
zvádce dával; aneb ho tím nařekl aneb naříkal, že cti aneb po-
ctivosti nemá; aneb žeby nětco zlého proti své cti učinil; a také
žeby nétco aukladné aneb podvodné zlého učinil: aneb žeby ne-
