539 O veytrénosti,
N. L.
Pro slova aneb pro samé toliko řeči ani také pro samé
pohrůžky žádný se nad druhým bitím, zsekáním ani vraždau
nemsti; než každý právem živ buď. Lečby v skutku od někoho
počátek bitím na někoho se již stal, aneb dobytím a dobýváním
braně státi se chtěl, tak žeby již anebo všecku braň aneb jí
polovici z pošvy své někdo vytáhl, a k ublížení druhému se nutil:
tehdy, poněvadž počátek skutku k urážce od někoho pošel, dru-
hému pro ochranu svau sluší se hájiti a svému násilí se brániti.
Pro řeči a pro pohrůžky žádný se bitím, zsekáním ani vraždau ne-
msti. Lećby na nókoho bitim počátek se stal, aneb někdo zbraň z pošvy své
všecku neb jí polovici dobyl: tu se již sluší násilí svému brániti.
N. LI.
Vražda zaumyslná kdyžby od mnohých nad jedním pro-
vedena byla: všickní ti jakožto pomocníci a takové vraždy au-
častníci, kdežby koli byli postiženi, buď společně aneb rozdílně
přátelům zabitého z ní odpovídati a právi býti musejí.
Z vraždy, od mnohých nad jedním provedené, všickni buď společně
neb rozdílně odpovídati a právi býti musejí.
N. LII
Rozkázali by kdo koho ubiti a utlauci, by pak o tom
obzvláStné poručil, aby jej tak někdo bil, avšak nezabíjel: tehdy,
bil-li by ho tak, żeby od toho zbiti ten umřel, oba, totižto, kdož
rozkázal, i ten, kdož více, nežli mu rozkázáno bylo, ubil, v po-
kutu vraždy upadají.
Biti a tlauci kdo rozkáže, však tak, aby nezabíjel: tehdy, umře-li od
toho zbity, oba, i kdo bil více, než mu rozkázáno, i kdo rozkázal, v pokutu
vraždy upadají.
N. LIII,
V pütce, v sváru a v rozbroji byl-li by kdo aneb kteří
zabiti, a nemohlo by se to patrné vyhledati, kdoby tau vrażdau
vinen byl; a na zabitóm toliko jedna smrtediná rána by se na-
cházela, ale kdoby ji učiniti měl, toho by se vyhledati nemohlo:
právo všemi těmi, kteříž přítomni toho času byli, má se ujistiti,
a nebylo-li by přátel zabitého, pilně na skutek vraždy se vy-
ptávati, po příčinách to vyhledávati, braní krvavých, i chování
těch osob i všelijakých jiných případností, příčin, cireumstantií
