268

32

Také listiny cizí provenience, uložené v městských archivech, nemají naprosto nic společného s pouhou čin- ností deposiční, třebaže byla podstatnou složkou veške- rého středověkého archivnictví. Za skutečné archivní fon- dy (a nikoliv pouhá deposita) dlužno tudiź povażovati tisíce kolínských a metskÿch »soukromych« listin (»Schreinskartenc), které soukromym osobam vy- dávali městští úředníci a na důkaz jejich pravosti uklá- dali v úředních »s kříních« (,Schrein')."%)

Listiny, jež světské osoby odevzdaly do deposita du- chovenským archivům, obsahují rozmanitá právní jed- nání z rozličných míst, takže nelze tu mluviti o zajištění jejich právní průkaznosti deponováním. Hlavní důvod, proč byly listiny deponovány, tkví jinde. Ukládání jed- notlivých dokumentův u úřadů předcházelo zřejmě bu- doucí knihové instituci (městským a pozemkovým kni- hám), k níž spěl další vývoj. Zajisté nikomu nenapadne tvrditi, že městské knihy jsou odrůdou deponování listin. Nejinak tomu bylo i u českých zemských desk. Kdežto francouzským králům se podařilo přes opačné úsilí šlech- ty udržeti tabellionát ve svých rukou, nemohli čeští krá- lové zabrániti postavovštění starého královského soudu, který se v polovici 13. století stal soudem zemským. Ten- kráte také se vymklo řízení zemských desk z rukou če- ských panovníkův a zemské desky se staly orgánem po výtce stavovským a to orgánem velikého významu. Vý- voj zemských desk souvisí i s tím, že stavové, či lépe ře- čeno »páni«, nabývají též autentické pečeti, totiž pečeti zemské. Z činnosti postavovštěného orgánu zemských desk vznikly tudíž i listiny, jež stranám vyhotovovali »beneficiarii Pragenses« a zůstavovali u desk pro lepší právní průkaznost anebo proto, aby je mohli »vloZiti do desk«; naprosto však nelze říci, že listiny ty vznikly z pouhé činnosti deposiční.

Nedávno poukázal Zibermayr na to, kterak ve středo- věku od počátku se ukládaly v klášteřích kromě vlastních listin toho kterého kláštera též písemnosti o závazcích,

122) Osw. Redlich, Urkundenlehre 1. c. III. str. 187 a str. 188.