27
notári.^*) Avšak proto ještě nelze nikterak říci, že kancelář
a archiv (scrinium) byly identické. NeZ aby mohl vy-
světliti skutečný vyvoj, byl Bresslau nucen pfedpokládati,
že ve 13. století nastala změna v organisaci papežských
úřadů; teprve tehdy prý se stal papežský archiv součástí
pokladu.“") Totéž vlastně tvrdil před ním již Wattenbach,
jenž ve shodě s Blumem usuzoval, že papežský archiv
byl již ve 12. století spojen s pokladem a.podřízen dozoru
thesauráfovu.'?)
Podle soupisů papežského pokladu lze nepochybně
zjistiti, jaký byl poměr papežského archivu k pokladu.
V seznamu, jejž pořídil roku 1339 papežský thesaurář Jan
Amelio, praví se o listinách a registrech římské církve, že
jsou uloženy: »in thesauro, qui conservatur in archivis
ecclesiae Romanae, existunt«.?) Listiny byly tehdy ulo-
ženy v klenotnici v hořejší sakristii u sv. Františka z Assi-
si. Schrána papežského archivu byla tedy táž jako u svět-
ských panovníků. — Avšak i jinak osudy papežského ar-
chivu byly zcela obdobné osudům. archivů světských pa-
novníků. I papežové, změnili-li dočasné sídlo, brali s sebou
též archiv a právě toto převážení bylo zhoubné i pro sta-
ry papeZsky archiv.)
12. Jakým způsobem byly opatrovány listiny v kostelích
a klásterích.
Od nejstar&ích dob byly listiny katedrálních kostelüv
a klášterův chovány spolu s chrámovým pokladem bud
přímo v kostelích anebo ve zvláštních místnostech vedle
kostela, v sakristiích. Tam bývaly listiny uloženy ve
zvláštních skřínkách či truhlicích (»armaria«) vedle ostat-
ků svatých, cenných předmětů, bohoslužebných rouch a pe-
10) H, Bresslau, l. c. I* str. 161 a str. 162.
101) H, Bresslau, |. c. L^, str. 126.
12) W. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter. Leipzig
1871, str. 358 a 359. `
103) H. Denifle, Archiv fiir Literatur- und Kirchengeschichte des
Mittelalters. II. str. 2 a 6.
19) H. Bresslau, L, c. L*, str. 126; W. Wattenbach, l. c. str. 359.
