18
rum<.!) Narodiv se kdesi ve Francii, neznámo, kterého roku,*) přišel Oldřich
snad záhy s rodiči svými do Němec a nabyv vědeckého vzdělání, stal se
skolastikem v Můnstereifelu, odkud dostal se do prémonstrátského klá-
štera Steinfeldu, tehdy již velice proslaveného.
Klášter Steinfeld, z něhož později vyšel blahosl. Heřman Josef a též
spisovatel slavné postilly Leonard Goffine, stával v Porýní v krajině, zvané
Euflie (Eifel), v nynějším kraji schleidenském, na výšině nedaleko levého
břehu říčky Urfty, jež vzniká u Nettersheimu. Jméno jeho naráží na
útvar tamní kamenité půdy. Založen byv r. 920. jako dvojitý klášter řádu
sv. Benedikta (pro mnichy i jeptišky) od ahrského hraběte Sibody z Hoch-
stadenu, prodělal Steinfeld později mnohé změny. R. 1094. odeslány byly
panny benediktínky do Důnwaldu (u Bergisch-Gladbachu v kraji můhl-
heimském v Porýní), a r. 1121. přestali ve Steinfeldě za kolínského arci-
biskupa Bedřicha I. i benediktini, na jejichž místo přišli sem řeholní ka-
novníci sv. Augustina z kláštera Springiersbachu (u města Wittlichu blíže
Mosely v Porýní). Kolem r. 1135. dovolil Bruno II., arcibiskup kolínský,
klášteru steinfeldskému, Panně Marii posvěcenému, aby přistoupil k řádu
prémonstrátskému sv. Norberta, což se stalo. Nyní teprve dospěl klášter
steinfeldský na výši slávy a dokonalosti, rozesýlaje kolonie řeholníků do
nově založených klášterů prémonstrátských, jež toho času jako o závod vzni-
kaly. Sám jsa »dcerou« arcikláštera v Prémontré, měl Steinfeld »mateřská«
práva nad kláštery od něho zařízenými; k těm patřily porýnské kláštery
Hamborn u Duisburgu (1136), Meer u Biiderichu (1165), Diinwald, jiż
jmenovaný (proměněn též v kláster řádu prémonstrátského a odevzdán
r. 1138 pannám řádu tohoto), Reichenstein v kraji Montjoie (c. 1205),
Gartzen u Satzvey v kraji Euskirchen (ve 14. stol. založen pro augu-
stinky, přijat byl teprve 1704 do řádu sv. Norberta; >Nieder-<, tóż » Antoni<,
nebo »St. Tónis«-Gartzen) a Niederehe (panenský klášter v kraji dann-
ském u Kerpenu, zal. c. 1175), pak opatství Tuam v Irsku, Marien-
garten u Leuwaarden, Merna u Gróningen a sv. Bonifác u Dok-
kumu v Hollandsku, sv. Vincenc ve Vratislavi, pak slavné kláštery naše
Strahov (Mons Sion) v Praze a Želiv.
Dějiny kláštera steinfeldského byly již častěji předmětem učených
studií. Tak psali o nich Dr. Ennen (»Die ältere Geschichte des Klosters
Steinfeld« v časopise »Annalen des hist. Vereins für den Niederrhein«,
s. XXIII. 1871. str. 144—152, s 38 listinami z let 1121.—1297.) Lacom-
blet (Urkundenbuch für die Geschichte des Niederrheins, Düsseldorf,
1840 —1858, 1, 292, 308, 415 atd), Dr. Jití Bársch (Das Prámonstra-
tenser-Mónchskloster Steinfeld in der Eifel, Schleiden, 1857, pak éetné zprávy
ve jmenovaném ji¢ éasopise »Annalen des hist. Vereins fiir den Nieder-
1) Caesarius H:isterbacensis,mon. ord. Cisterc., Dialogus miraculorum; recognov it
Jos. Strange (Kolin n. R. 1851.—1857.) dil I. str. 228. — 232.
*) Snad ne po roce 1115.
