žena. Příjemce listu téměř všude jest jmenován aneb aspoň začátečním
písmenem poznačen. Zvláštní jsou biblická slova, tu a tam do textu vtrou-
šená, pak tituly !) a ton listů, řídící se zhusta podle stavu příjemcova.
Tolik vybíráme si z úvodu p. F. W. E. Rotha, jemuž přísluší zásluha,
že první uveřejnil neznámou dosud sbírku dosti důležitých listův, opatřiv
je, kde mu bylo možno, kritickými poznámkami, z nichž mnohé arci dají
se doplniti neb opraviti.*) Hlavní zřetel svůj obrátil vydavatel k osobnostem
příjemců listů, vnikaje do jejich osobních poměrů, a k době, kdy asi listy
psány byly, protože žádný z listů nemá data. Ovšem že v obojím ohledu
mnohá jen domněnka vyslovena, a mnohý udaj nelze vůbec rozluštiti, takže
zůstane hádankou.
Z Rothovy sbírky psaní Oldřichových vybíráme si 19 dopisů, jež
podle všeho týkají se starých církevních poměrů země naší. Dopisy tyto
podávají nám některé zajímavé zprávy o kanoniích prémonstrátů česko-
moravských věku XII., o stycích jejich s domem mateřským a s arciklá-
šterem řádu v Prémontré, o vzájemných stycích jejich mezi sebou, o sociál-
ním a kulturně-historickém významu jejich v zemi, o slastech a strastech
opatovych, o útěku, nestálosti, nápravách a trestech, cestách a živobytí
řeholníků, o výchovu, často dosti nesnadném, a vzdělávání mladších bratří
v dorostu atd. Uveřejňujeme zde listy ty po latinsku přesně dle textu
Rothova s některými kritickými poznámkami. V počtu našem zavedena
jsou ovšem zvláštní čísla v titulu dle pořadu Rothova.
Incipiunt epistole magistri Ulrici.
1.
Pozvání Gezy, opata strahovského, na Steinfeld. *)
Gezoni, venerando patri et domino, frater U. filialem in Christo dilec-
tionetn. Ex quo a nobis recessistis et onus importabile super dolorem
vulnerum meorum addidistis, semper speravi vestra consolatione refovere.
!) Pražský biskup Daniel a olomucký Jan dostávají stále titul: dilectus dominus
ac vere reverendus pontifex (praesul); opati Goldšalk a Reiner: dilectus amicus ac
venerabilis abbas; opat Gezo ze Sionu: dilectus (venerabilis) dominus ac pater, po-
dobné i Richard, snad opat moravsky.
*) Casto urá£í ucho církevního spisovatele název »mnich prémonstrátskf«, jak
ho též Bársch, Becker a j. mylně užívají, jelikož řád sv. Norberta není řádem mnišským,
nýbrž kanovnickým, pročež správný výraz jest: kanovník (kanovnice) řeholní řádu
toho. — Na str. 264. slul král český, tehdy ještě vévoda, Vladislav II. V poznámce
k listu 10. má státi u biskupa Daniele »Brief 11.« Poznámka 2. k listu 11. nebude
správnou, též poznámka 5. k listu 17. Na str. 298. státi má na místě »Sion< všude
»Selaü«. Nápadným jest na konci poznámky k listu 28. výraz »des Professes< (!) Tolik
jen o listech, od nás zdola uvedených, jež na podobných místech svými vlastními po-
známkami doprovázíme.
*) Е. W. Roth, Briefsammlung Nr. 9. (Zeitschrift des Aachener Geschichtsver-
eines XVIII. Bd. str. 263.—265.)
