43
Jak působil Godšalk v novém úřadě svém, patrno jest ze styků
jeho s předními osobnostmi země české, zvláště se samým dvorem vévod-
ským, s biskupy pražskými a olomúckými, s opaty zemskými atd. Daniel,
biskup pražský, vážil si ho nad míru, a nejen církevní hodnostáři, ale
i šlechta byla mu upřímně nakloněna. Z toho vzešel řádu prémonstrátskému
nejeden zisk, a Godšalk, jenž tělem i duší horlil pro slávu a blaho řádu
svého, použil s nezištností nejsvědomitější přízně té. Proto netřeba dokazo-
vati, Ze Godšalk mocně působil při zakládání nových klášterů prémon-
strátských v Louňovicích (1149), v Jeruši a Perneku (kolem 1153), !) v Kou-
nicích (1183)*) a podporoval zajisté ještě i založení opatství milevského
(zal. 1187), jehož se však nedožil, zemřev pln zásluh smrtí světce v sobotu
dne 18. února 1184 v 68. roce věku svého, ve 40. roce kněžského, 36. roce
opatského úřadu. Život jeho a smrt popsal nadšenými slovy v letopisech
svých *) vděčný žák jeho Jarloch, opat milevský, jejž byl Goldšalk již jako
devítiletého chlapce přivedl 1. listopadu 1174 do učení na klášterní školu
do prémonstrátského kláštera Oberzelle pod Vircburkem *) a pak asi po
21/, letech vzal jej ssebou, vraceje se z Prémontré, nazpét do Zeliva, kdez
pobyl Jarloch sedm téměř let (1117—1184) pod dozorem milovaného mistra
svého, opětuje vášnivě otcovskou lásku jeho. Až do pokročilého věku pod-
nikal neunavný opat Godšalk daleké cesty ku jenerálním kapitulám řádu
do Prémontré (na př. 1177, 1181) *%) v záležitostech svých klášterů a zvlášní
maje zálibu v řádu cisterciáckém, od sv. Bernarda zvelebeném a se řádem
prémonstratskym spfatelenćm, *) milerśd čítal spisy medotokoucího učitele
církevního, potěšen byl na sklonku života svého zjevením světce toho a
umíraje poslal ještě jedno psaní řádu cisterciáků, jak nám je Jarloch věrně
uchoval. ?)
1) »Tyto dva kláštery vzaly počátek svůj od něho v polovici dní jeho« (Fon-
tes Rer. Boh. Il. 496.), di Jarloch, a ze života Godšalkova (1116.—1184.) vychází takto
rok 1150. Dle listiny vévody Bedřicha II. Bojovného z r. 1240. (Archiv fiir Kunde ost’
Geschichtsguellen II. Vídeň 1849; Theodor Mayer, Urkunden des Prámonstratenser-
Stiftes Geras, str. 17.), jež opakuje ztracenou nadací listinu zakladatele Oldřicha z Per-
neku, dospějeme po úvaze osob tam jmenovaných a některých okolností k desitileti
1149.—11/9. Zvlästni pojednäni o tom (Zur Gründungsgeschichte der Prämonstratenser-
stifte Geras und Pernegg) vydal pisatel těchto řádků v »Blätter des Vereines für Lan-
deskunde von Niederósterreich«, XXV., roč. str. 1.—51. (Vídeň 1891.)
*) Font. Rer. Boh. II. 483.
*) Fontes Rer. Boh. II. 483.—505.
*) Font. Rer. Boh. II. 468. Klášter Oberzell sluje latinsky Cella též v listině
Oldřichově č. 66. (Dr. Fromm, l. c. str- 306.) Cf. též Alph. Žák, Zur Biographie des
Annalisten Gerlach (Mitth. des Instituts für österr. Geschichtsforschung, Viden 1895.,
str. 653. — 659.)
% Fontes Rer. Boh. II. 468. a 477.)
*) JiZ sv. Bernard a Norbert byli přáteli; sv. Bernard dopisoval, jak z listů jeho
vysvítá, četným osobnostem proslaveným ze řádu Norbertova, na př. biskupu Jindřichu
Zdikovi, proboštu Ebervinovi atd.
?) Fontes Rer. Boh. II. 485, 500—501.
