37
podivného snu kajicník přísný, posléze kanovník kláštera steinfeldského
vzorného života. Osudy jeho upomínají velmi na život zakladatele řádu
prémonstrátů, sv. Norberta. Jarloch chválí opata Gezu jako muže dokonalé
spravedlnosti a přičinlivosti, pečlivého správce jak u věcech časných tak
i duchovních a velikého horlitele pro kázeň.') Dle téhož pramene uveden
byl Gezo s prvním konventem kleriků, kteří jej za opata zvolili, na Strahov
do Prahy od otce-opata Ebervina I. 1143., kdy již před rokem zůstavil
tam mladistvého Godšalka s bratřími laiky, aby konventu připravili pro-
zatím příbytky dřevěné.*) Gezovi připadla úloha, aby vystavěi podle vůle
královského zakladatele Vladislava velkolepý a skvělý klášter, jenž za vlády
jeho rozkvetl v ústav nehynoucí slavné pověsti. Ještě dlouho po smrti jeho
spravoval se Strahov, jak Jarloch dosvědčuje, stanovami prvního opata svého
Gezy, jehož památka zůstane tam vždycky v požehnání. L. 1150. pochoval
Gezo na Strahově slovutného prémonstráta a biskupa moravského Jin-
dřicha Zdíka.
Litovati jest velice, že ze starých listin kláštera strahovského tak málo
jest známo. Proto neví se ani, jak dlouho opat Gezo spravoval klášter
svůj a kdy umřel. O churavosti jeho děje se častěji zmínka v listech
Oldřichových. Dle Balbína, Friedenfelsa, Lienharta a j.*) skonal v povésti
světce, a Lienhart klade úmrtní jeho den dle pramene, jehož neudal, ku
uni 22. září. Všecky snad spisy, jednající o dějinách kanonie strahovské,
kladou rok úmrtí Gezova na 1149., po něm prý následoval Erlebold, ze-
mřelý 1175.,4) 16. září. Jen u Palackého 5) dočítáme se, že Gezo i roku
1160., 16. června ještě co svědek (Gerzo) v listině krále Vladislava se při-
pomíná.5)
Z listů probošta Oldřicha, jichž šest psáno jest opatu Gezovi, vysvítá,
že nutno rok 1149. jakožto úmrtí prvního opata strahovského úplně za-
vrhnouti, ježto Oldřich teprve kolem r. 1153. stal se proboštem na Stein-
feldě. Sloh listu prvního (č. 1.) hned na začátku dělá na nás dojem, jakoby
jej Oldřich byl psal nedlouho po odchodu Gezově ze Steinfelda (1143)
jímž uvaleno naň nesnesitelné téměř břímě. Takové stesky upomínají na úřad
obtížný a nedávno před tím převzatý, kdy rozdíl mezi dřívějškem a ny-
nějškem tkví ještě čerstvě v paměti. Proto lze souditi, že Oldřich stal se
krátce před tím proboštem, a že list spadá asi do r. 1153. Letopočtu
tomu neodporují ani nejbližší tři listy (č. 2.—4.) ku Godsalkovi, biskupu
1) Fontes Rer. Bohem II. 487, též 272.
*) tamZe str. 486. (»sumptis secum fratribus — adducens secum conventum
clericorum:«).
*) Viz B. Balbini S. J. Miscell. hist. L. IV. t. 19. J. Cruger k 1. lednu. Amandi
Friedenfels O. Praem. Sion Mons inclytus (Praha, 1702) str. 380 a 521.; Georgii Lienhart
O. Praem. Ephemerides hagiologicae (Augsburg 1764) str. 272—273.
*) Fontes Rer. Boh. 1I. 470.
*) Dějiny Národa českého I. 418 (v Praze, 1894).
*) cf. Dobner, Mon. hist. Boh. I. p. 125. o. Též Bon. Pitter, Vita S. Guntheri, p. 188
