34
Viktora IV., bylo jej po smrti osvoboditi z církevního trestu, aby mohla
se výroční památka jeho v kostelích slaviti. To stalo se až o několik let!)
později, jak vypráví Jarloch na počátku svých letopisi,?) a to přičiněním
a mocnou domluvou opata Gotšalka.
Z těchto častých styků věhlasného biskupa se řádem sv. Norberta
snadno pochopíme, jaké vážnosti těšilo se tam jméno jeho. Daniel náleží
proto také do kruhu známých probošta Oldřicha, jenž mu častěji dopisoval.
Kde se oba seznámili, nepovídá se. Dle vypravování Gotšalkova v leto-
pisech Jarlochovych?) byl Daniel, syn kanovníka Majnuše, za svého mládí
na učení v Paříži. Z listů Oldřichových, svrchu uveřejněných, mluví o biskupu
Danieli jen čtyry.
V prvním (č. 3.) stýská si Oldřich biskupovi na břímě úřadu svého
a slabost tělesnou, jakož i na opuštěnost bratří řádových, v jaké se octli
od nedávna (zu brevi destituti) po smrti Jindficha Zdíka (1150) a vévod-
kyné Kedruty (1151). Proto poroučí ony bratry své, patrně na Strahově
a v Želivě, do ochrany biskupovy. Stesky Oldřichovy lze snad tím vysvět-
liti, Ze list tento psán byl, jak se zdá, nedlouho po volbě jeho za probošta
na Steinfeldé (kol 1153.), nebot tu byjvá nový dojem úřadu tak zodpo-
vědného pravidelně mocnější než při delším trvání a zvyku. A jelikož biskup
Daniel od r. 1158 neustále téměř účastnil se válečných výprav v Italii a
Uhřích, za které doby (1158—1167) jen snad dvakrát, a to na krátký čas,
do Čech přišel, bude list tento položiti do let 1153—1158. V listě svém
žádá Oldřich dále biskupa Daniele, aby dovolil opatům Gezovi (ze Stra-
hova) a Gotšalkovi (ze Želiva) toho roku odebrati se ku kapitule řeholní,
jaká se podle stanov tehdy každoročně odbývala v Prémontré ve Francii
(ad persolvendum ordinis institutum). Totéž přání měli i oba opatové a
opat Rainer, jak vysvítá z pozvání Oldřichových (list č. 1., 2. a 4.), jež
smyslem svým doplňují se se psaním k Danieli (č. 3.). Podle domněnky
Rothovy psali opati čeští již dříve proboštu Oldřichovi, že jest jim na cestu
přes hranice zapotřebí dovolení biskupa Daniele, o něž vskutku ve psaní
svém probošt žádá. Dá se však žádosť tato vysvětliti také velikým vlivem,
jakéhož biskup Daniel požíval nejen doma, ale i za hranicemi, zvláště pak
v Německu, takže prosil snad probošt Oldřich za prémonstrátské opaty
české o doporučení biskupovo pro různé příhody. Pozoruhodno jest též,
jak upřímný a neohrožený probošt steinfeldský jemně upomíná Daniela
na světské starosti jeho (inter mundanas varietates) a na blaho duševní.
Druhý list (č. 9.), psaný asi též v l. 1153.—1158., prve neż biskup
Daniel táhl s králem Vladislavem II. do Italie, obsahuje odpověď probošta
Oldřicha k biskupovi, jenž jej pozval k návštěvě českých prémonstrátů
zvláštním psanim (Żecfźs litteris sanctitatis vestre). Patrna jest z toho starost-
') Die Balbina, Misc. I. 6. bylo to po 6 letech, tedy r. 1173.
*) Fontes II. 461.
*) tamze, str. 462.
