31
solnohradsky, na vychování prémonstrátům strahovským, dcera Anežka
(od r. 1200 abatyše benediktinek u sv. Jiří na hradě Pražském) pannám
doksanským.
Při takové přízni panovnické rodiny u pražského dvora k řádu sv.
Norberta není vyloučena možnost, že odtud podporováno bylo též zave-
dení řádu toho do Dolních Rakous, kdež bylo sice již před r. 1150.
přehojně klášterů jiných, benediktínských, kanovnicko-augustiniánských a
cisterciáckých, ale řád prémonstrátský tam dosud nebyl znám. Vévodkyně
Kedruta pocházela totiž z Dolních Rakous, jsouc dcerou sv. Leopolda,
zakladatele slavných a dosud kvetoucích klášterů Klosterneuburku u Vídně
a Sv. Kříže (Heiligenkreuz) ve Vídeňském lese, velikého dobrodince mnoha
jiných klášterů. Bratr její, markrabě (po r. 1156. vévoda) Jindřich I.
Jasomirgott (1141—1177), byl horlivým ústavům církevním velice nakloněn;
jiný bratr, Otto, veliký přítel věd, byl opatem cisterciáckým v Morimondu
(1127—1138), pak slavným biskupem frisinskym v Bavořích, zařídil mimo
to sám prémonstrátské kláštery Neustift a Scháftlarn v Bavořích (1140), a
opět jiný bratr, zbožný Kunrad, vstoupil r. 1137 do cisterciáckého klá-
štera Sv. Kříže, stal se tam opatem a povýšen byl odtud, ač proti vůli
své, r. 1148. za biskupa pasovského v Bavořích (1148. — 1164.), k jehož die-
cési náležely tehdy celé Dolní Rakousy.
V potvrzovací listině vévody Bedřicha II. Bojovného (dto. Starhem-
berg п Víd. Nového města 1240, 13. éervence),!) jiZ tento vystavil po
zničení starších dokumentův, a v níž opakuje celou původní nadaci Oldřicha,
hraběte z Perneku, stojí výslovně, že obadva dolnorakouské prémonstrátské
kláštery, Jeruš a Pernek (zal. kolem r. 1153.) v Polesí (Waldviertel), z klá-
štera želivského, resp. louňovského, tedy z Čech, zařízené, založeny byly
od hraběte Oldřicha radou a pomoci (consilio et auxilio) Jindřicha Jaso-
mirgotta, zeměpána Dolních Rakous, a Kunrata, biskupa pasovského, jenž
vedl vrchní duchovní správu celé zemë.*) Proto snadno lze se domýšleti,
że oba bratři Kedrutini nejednou měli příležitost při návštěvách svých
v Praze osobně přesvědčiti se o životě a zařízení řádu prémonstrátského,
u dvora tamního tak oblíbeného, a že snad odtud povzbuzení byli praco-
vati o zavedení řádu toho z Čech do rozsáhlé diecése pasovské, kde
dosud ještě nebyl znám. Biskup Kunrad znal ostatně zcela dobře blaho-
dárné působení řádu z jiných krajin v Bavořích, kde již tenkráte bylo
hojně takových klášterů 3) v plném rozkvětu, a jelikož sám náležel řádu
1) Archiv f. Kunde öst. Geschichtsquellen 1849., II. 1. str. 17.
) >consilio et auxilio< praví se též o biskupu Jindřichu Zdíkovi při založení
kláštera strahovského a litomyšlského (Fontes rer. Boh. II. 491), pak i v nékolika
starjch listinách (Boczek, Cod. dipl. et epist. Mor. I. str. 248, 257, 259 atd., jest vsak
dobře známo, čím byl slavný biskup ústavům takovým.
*) Vindberg na Dunaji (zal. 1125), Ursberg (1125), Roggenburg (1126), Obernzell
s panenskym kláiterem Niedernzell na Mohané (1126), Osterhofen (c. 1138), Scháftlarn
(1140), Neustift u Frísinku (1140), Spainshart ve Smréinách (1145) a Steingaden (1147).
