30
ale i nauky a umy, osvěty a průmyslu; ba i hospodářství samo, i řemesla
všeliká jimi se víc a více vzdělávala. Tatáž ušlechtilá snaha lidská, která
za našeho věku libuje sobě v zakládání a podporování spolkův i akademií
učených, uměleckých atd., uvedla také v život středověké ony ústavy klá-
šterní, jen že účeiy těchto bývaly ještě vyšší a rozsáhlejší, prostředky ještě
účinnější, a tudíž veškero postavení a působení jejich ještě blahodárnější.
O některých osobnostech pro řád prémonstrátský důležitých zmiňují
se též listy Oldřichovy svrchu uvedené, podávajíce o nich některé zají-
mavé zprávy.
V první řadě příznivců, ano ctitelů, řádu jest sám Vladislav II. s první
chotí svojí Kedrutou, bohužel záhy zemřelou. Na mocný vliv královský
spoléhá zajisté probošt Oldřich, vysílaje jednoho řeholníka svého s listem
k biskupu, jenž není sice jmenován, ale jejž prosí o pohostinné přijití listo-
noše a doporučení králi i knížatům země (č. 15.). Vladislav král jest za-
kladatelem nejstaršího kláštera prémonstrátského, královské kanonie stra-
hovské na hoře Sionu v Praze. Podnět ku znamenitému dílu tomu dal arci
slavný biskup moravský Jindřich Zdík, sám od r. 1137 člen bílého fâdu,!)
miláček a rádce Vladislavův, věrný sluha církve křesťanské, jenž velice
vynikal v nejdůležitějších záležitostech církve a státu věku svého. Téhož
biskupa pochválil asi probošt Oldřich v listě svém (č. 3) k Danieli, biskupu
pražskému, velebě tam svatý život a veliký důmysl jeho. Zdík měl podíl
i na vzniku jiných klášterů prémonstrátských, osvědčil se obzvláště velikým
dobrodincem a přítelem kláštera Zelivského;?) umíraje ve vysokém věku
v Olomouci na třetí neděli po letnicích 25. června 1150, obklopen byl na
smrtelném loži svém kruhem bratří prémonstrátů, nepřetržitě se za něho
k Bohu modlících, a podle vlastního přání svého pochován byl v Praze
na Strahově, aby ani po smrti nebyl odloučen od řádu svého, jemuž za
živobytí svého přes 12 let celým srdcem byl náležel.
Vladislav II. závodil téměř v přízni své k ústavům klášterním se
zbožnou chotí svou Kedrutou, o níž se zmiňuje s pochvalou též probošt
Oldřich v listě svém (č. 3). Vévodkyně tato, polousestří německého krále
Kunrata III. a dcera sv. Leopolda, markraběte rakouského, zemřela 32letá
r. 1151 dne 4. srpna. Za živobytí svého byla velikou dobrodějkou opatství
strahovského i panenského kláštera v Doksanech, kdež dostalo se jí po
smrti konečného odpočinku (1153). Ze čtyř dítek jejich odevzdán byl od
ovdovělého vévody mladistvý synek Vojtěch, později (1168) arcibiskup
!) O biskupu Jindřichu Zdíkovi má spisovatel tohoto pojednání zvláštní historický
komentář pohotově. Hlavní prameny k životopisu Zdíkovu jsou letopisy kanovníka
Vincence a opata Jarlocha, mnoho listin u Boëka (Codex dipl. et epist. Morav. I.
201—263) a Dudíkovy Dějiny Moravy IIL. díl. Zvláštní příspěvek o úkladném výpadu,
jaký učinil Konrad, kníže znojemské, na Zdika u Jaroměřic blíže Jevíčka r. 1145, viz
v »Časopisu Musaea král. Cesk.« r. 49., d. I. 47—81. Mimo to »Blahověst< 1856 II.
209 sg., kalendář »>Moravan< 1868, p. 26.—48., a »Cas. Matice Moravské« II. (1870.)
str. 49.—64.
*) Fontes rer. Boh. II. 490.—491.
