PROSLOV. TT
množství zaufalých žebráků,
shromážděných jako ptáků
rozličného pokolení.
Byli mi i k podivení.
Divnau kratochvíl tam měli,
na Boha málo pomněli,
náboženství opustili,
hodovali, jedli, pili.
kRychtáře sobě vybrali,
třetí peníz mu skládali.
Ptal sem se, odkud by byli
a proč se tu shromáždili ?
Odpověděli mi směle:
„Byli sme v jednom kostele
u svaté Kláry na pauti;
chceme tu odpotinauti.
Jsme jedni z hor, druzí z dolů,
tak sme se sem sešli spolu.
Odtud míníme tam jíti,
kdež bychom co mohli vziti.
Jestli by nás kdo daroval,
najdet se, kdo by to schoval."
Zatím pak po malé chvíli
veselí sobě strojili,
s hospodářem se smluvivše,
všecko pivo zamluvivše.
Tak všecko po vůli měli
a byli hojně veseli.
Trefil se tam jeden kupec,
a zdá se, že nebyl hlupec.
Vida jich rozpustilosti,
domlauval jim s horlivostí.
Ale se trestat nedali,
nýbrž svádu s ním začali.
Přestrašili ho cepami,
bili všickni i s babami.
Byl tam v strachu, v divné muce,
byly naň hotovy ruce.
Svpali mu písek v oči,
