1704 Kniha provolací IV. z let 1453—1480:
i prostřelil ho skrze a ještě šíp letěl puol honóv, a tu hned umřel. A tak Hereš, nebožčík
otec Janóv z Mrdic, vzal ho mrtvého s velikú žalostí do Raškovic a nazajtřie v neděli vezl
tělo do Stojiecieho a učinivše jemu službu podle obyčeje, i vezli ho do Svinčan a tu podruhé
službu činili za duši jeho. A potom vezli ho do Chrudimé, a tu jest pochován'. Václav
dictus Vácha z Choltic, ibidem habens curiam liberam, annorum prope LXXX, iuravit et
dixit: ,Tak pamét má jest, kdyZ neboZéík Ojief mél se vázati v to sbozie Mrdicské a Més-
tecské, tak obecně tehdáž řeč šla. že by Vidlák, purkrabie na Méstci, umluvil s povéznym.
aby jemu dal návěštie, kdy by jel Ojieř. A tak pověžný uhlédav, když jel, i vystrčil viech
na tu stranu. A on Vidlák jel jest na pole a naloživ samostřiel, nesl jej pod pláštkem, a tu
uhledav chvíli i stisk k němu a zabil ho. A tak nebožčík Hereš. otec Janóv Šlechticóv, že
byl jemu Ojiefovi přietel blízký, vzal tělo jeho na vuoz a přivezl ho k sobě do Raškovic.
A hned na zajtřie vezli jeho do Stojicícho, a tu učinivše jemu službu, potom vezli ho do
Svinčan a tu druhé offérovavše za jeho duši, vezli ho do Chrudimě, a tu jest pohřben'.
Blažek Vlček de Radosticz, annorum prope LXXX, habens ibidem curiam liberam cum agris
iuravit et dixit: ,Toto dobfe pamatuji, za mych let mladých. že obecná pověst a veliká byla
o tom, jakoż 'Turkovec drżal to sbożie Móstecskć a Mrdicské, maje jeho sstûpiti nebozci
Ojiefovi, Ze by mluvil fka „Kto by mi jeho zabil, dal bych mu kop sto". A tak Vidlák
a Pivce, jeho služebníci, vzavše sobě to v úmysl, i učinili smlúvu s pověžným, aby jim dal
návěštie, když by Ojieře uzřel, že by kde jel. A tak uhlédav an jede. i vytekl viech na tu
stranu, kdež ho viděl. A hned jeli z města ven. A tak Vidlák napav samostřiel, schoval pod
pláštkem a Pivce ostal před městem. dívaje se. A když Vidlák uhlédal Ojieře an jede v plášt-
ku a čechlíku, nesa krahujce na ruce, tu k němu stiskl a prostřelil ho. A on s tú ranú ještě
vytrh meč, běžel na něho a v tom s koně spadl, hned duši pustil. I zvédév to strýc jeho
Hereá, otec Janóv Slechticóv, vzal ho s velikü Zalosti k sobě do Raškovic a na zajtřie vezl
ho do Stojiecieho, jakoZ tu jeho podánie bylo, a tu fádné jemu uéinivse službu a offero-
vánie, vezli ho do Svintan. À tu tfie knézie byli. tu také jemu službu učinili. A odtud
vezše ho do Chrudimie, i schovali ho v klášteře'. Jan Němček ze Stbořic. censita Bo-
chowezonis, annorum ultra LXXX, ut solus dixit, iuravit et dixit: .KdyZ sem za své mla-
dosti choval dvú koní u svého pána Čeňka z Rozhovic. tu mé poslal do Městce na koni.
a to bylo v sobotu. Potkal sem Vidláka, an jede s napatým samostřielem a drží jej pod
pláštkem. I bylo mi to velmi divno. A když v městě velmi málo pobudu, tehdy puojde hlas
a řeč veliká, že Vidlák zabil Ojieře. A zjednav pána svého potřeby. jedu zase a tv zlé no-
viny přinesu pánu svému. A tak pán mój hned mi die: „Milý Němečku, toť mu se stalo
pro sbožie Mrdicské a Městecské“. A tak neboh Hereš. otec Šlechticóv, vzal ho k sobě do
Raškovic ten večer. A potom vozil se s ním po svých kostelech a offéroval za něho. Schoval
ho v Chrudimě v klášteře“. Václav z Něnkovic, annorum prope LX, iuravit et dixit:
Tak obecná pověst byla za mé mladosti, když sem ještě byl pohoničem, že neboh Ojieř.
když jel z Svojšíc s krahujcem o suchých dnech maje se uvázati v to sbožie Mrdicské a
Městecské, tehdy Vidlák zabil jeho, jsa najat od Turkovce, neb tak pravili obecně, že by
Turkovec řiekal „Kto by ho zabil, dal bych sto kop.“ A tak vezen jest do Raškovic, a lidé
velmi ho pykali i plakali. A když mu službu učinili, schovali ho v Chrudimě'“. Actum feria
[II ante Philippi et Jacobi [29. dubna] anno etc. LX." Wenceslaus, clientalis, de Chol-
ticz et de Wostrowa, annorum LXXX, prout solus fassus est. iuravit elevatis duobus digittis
