1145

německých (A. A. L.), kterýžto způsob nalézá se již v oněch sibylinských řeckých zpěvích, se v českém opakuje a j. Sesta- víme-li jména tato, dovíme se přibližně, kdy proroctví toto sepsáno bylo; nebo můžeme, nalézáme-li v takovém pro- roctví nějakou událost uvedenou jako budoucí, mysliti si, že současně s ní prorcctvi jest sepsáno. Mluví se zde o krá- lích německých: Adolf Nasavsky (1202—1208), Albrecht (1298 —1308), Ludvik Bavorsky (1310—1346), Fridrich Krásný (1310 —1330), Jindřich Lucemburský (Heinrich) (1308-—1310) Ka- rei 1V. (1346—1378). Padá původ toho nejspíše do časů Karla IV., o čemž i udání r. 1400, jakožto konce světa, zdá se svědčiti.

Dle tohoto proroctví sepsáno bylo jiné se zvláštním zřete- lem k zemi České, které snad nejprve v prose, potom na způsob písniček ve verších častěji vydáváno bylo.

Mimo to máme ještě proroctví Slepého mládence. Ze- mě česká v minulosti své měla pověstnou svou prorokyni, Libuši, o níž kronikář Kosmas vyznává, že byla věštkyní; též i v prorociví přeloženém vykládá se Sibyla delfická „pra- vým jménem Libuše'““. V Zelenohorském rukopise pak se praví, že na soudě zemském byly „věščby vitezovy**. Pověst o Libuši dí, že prorokovala o zemi České před smrtí svou; též manžel {ей Přemysl, když od pluhu odcházel na stolec knížecí, prorokoval o potomstvu svém, jak Dalimil udává:

Suchá ctka jest znamenie mého chlapieho rozenie, ale žeť jest brzo vzkvětla, jakoz vám Lubuse rekla: mój rod z chlapieho porada dojde královského řáda.l) 1) Jest i némecké proroctví Libusino: (Diese Prophezeihung der Libuscha ist zu Satz in Bóhmen funden worden im Jahr

1260). Srovn. Mittheilungen des nordbóhm. Excursionsklubs, roc. 13. (1890) str. 325.

v 3