1145

v svém proroctví Boha znala a o něm prorokovala.

Můžeme dle toho míti za to, že proroctví Sibylinska, jeż do Cech z ciziny přinesena jsou, u nás dosti rozšířena byla, Odkud k nám se dostala a zdali v latinském rouše, nemůžeme na jisto tvrditi; spíše zdá se, že tato proroctví z němčiny překládána byla, neboť i v Němcích rozšířenějšími byla v jazyku národním psaná. že pak německým a i latinským, jak svrchu podotknuto, za základ slouží ony knihy sibilinské pr- votního křesťanstva, a následovně i našim proroctvím, nemu- sime ani dokazovati. Tim vyvracíme mínění, jež objevilo se ohledně naších proroctví. V ,,Listech literárních'“ praví ne- známý spisovatel: Ve všech těchto Sibylách nečiní se zmínky o osudech zemč a národu českého, jest tedy .,Výtah pro- roctví Sibylinych'*, který se nachází v jazyku českém a o Ce- chách jedná, spis docela neodvislý od Sibyl jinojazyčných, a nemá nic společného s nimi nežli — jméno prorokyně.

Nejstarší: dosud známé proroctví Sibylinské, které se zachovalo v rukopise Zebererovském, patří podle řeči do XV. století, Jest psáno prosou. Později se na základech těchto tvořila jiná proroctví ve verších a do všeobecného obsahu vplétalo se leccos, co na zemi Českou se vztahovalo. O proroctví tomto (jehož druhý rukopis, však z doby pozdější, též se nachází v Českém museu v Praze) můžeme siněle říci, že jest překladem proroctví německého, které nám pod jmé- nem Sibilenboich z r. 1513 v nářečí dolnorýnském známo. Možno též jest, že z jiného nářečí přeloženo bylo. Poukazuje- me k tomu, že celé roztřídění spisu jest právě takové jako v českém; podobně vypravuje o husí noze, o kněžstvit a pan- stvu; konec světa klade do r. 1400 (jiné vydání Sibylenwissa- gung do r. 1300). Podobně i ona začáteční písmera jmen králů

1) 1865 str. 184

=]