328 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
stěžuje si, že nedocházejí správně noviny Benátské a Římské. — Na Rosicích 19. listopadu
[1607]. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 122 č. 60.)
1447. Jiřímu Erazimovi ze Starhemberga: posílá mu po svém služebníku listy, jež byl
včera z Wildberga od otce jeho obdržel; nabízí se mu, že zaslání jeho listů do Rakous obstará ;
zasílá mu koroptve a j.; napomíná, aby hlavně pilen byl řeči české, které aby se naučil,
vyslán byl do jejich země, při tom však aby nezanedbával latiny. — Na Rosicích 21. listo-
padu 1607. (Konc. lat. v knih. Blud. 3881 f. 122 č. 61.)
1448.
Jiřímu Er. bar. Tschernemlovi omlouvá se, že mu dlouho nepsal; stěžuje si na všeobecný zlý
stav věcí i na utiskování náboženství evangelického. — Na Rosicích 6. prosince 1607.
(Domino Georgio Erasmo baroni a Tschernemmel.) Non negabo, baro illu-
strissime, ut mentes hominum ad deteriora pronae sunt, responsum ad ultimas meas
in septimum usque mensem dilatum nescio quam — non negligentiae quidem sed
neglectae potius vel leviter saltem admissae amicitiae — suspicionem in animo meo
generasse 7 sed expurgasti omnem et delevisti gravi et erudita epistola, qua pertur-
batam et tristem patriae vestrae nimio plus, proh dolor! horum infelicium temporum
formam veris certisque expressisti notis, non ut difficile agnoscere mihi fuisset,
communen tibi cum aliis bonis ut afflictissimi reipublicae status noticiam, ita etiam
esse ex eo dolorem immensum. Sed non vos soli, quos iniqua sors premit, nec aliis
miseriores; circumfer oculos et hos illosque intuere, num alibi meliore condicione
vivatur, num mitius, num aequius, num honestius habeantur alii, circumspice: ubi
fides data Hungaris, ubi Bohemorum libertas, nostrà tum iura, tum privilegia, tum
consuetudines quo loeo sunt? Pari ommes servitutis iungimur iugo, unum omnibus
iniectum capistrum, quo ad ergastulum trahamur. Imo ipsius imperii tanta potentia
armati, tantis viribus muniti. tot aetatum continuata serie *) confirmati gloria
ubi est?
Quae si tecum perpendas, minus aegre fortunam vestram tolerabis, nam
alioquin quid facias? omnes et ego quidem non minus aliis haereo nec exitum tantis
malis invenio nisi in Deo. Nam gravissimus hic morbus ct propemodum lethalis,
non vulgaribus . . .*) consuetis remediis curari potest; fortius invaluit, quam ut
communi medendi ordine depelli queat, omnes artus invasit, omnia occupavit membra
et ab aegro capite per universum se diffudit corpus.
Unus itaque et solus meo iudicio expectandus Deus et assiduis ferven-
tibusque sollicitandus votis, ut vel ipse desperatis perditisque rebus nostris salutarem
adhibeat medicinam, vel occasionem porrigat, qua optata nobis restituatur salus.
Et ea quidem, ut ego autumo, non longe abesse potest, siquidem in externis hominum
rebus plerumque exercere se solet eius potentia, ut ad eas sane jam adigit nos
hostium improbitas, qui proiecto pudore, fide promissorum prostituta humanos etiam
