556 B. XVI. Tři vášnivé projevy z války za krále Jiřího
k omluvě pro čest koruny a jazyku našemu; ale viem to v jistotě, že se to tak
stalo, a že jest otráven skrze spuosob otce tvého, a že jsú toho svědci [?] a hlas
od moře až do moře.
Také, bezectný lháři, píšeš, že bych já krále Uherského JMt, pána svého
milostivého, škaredými a oplzlými řečmi pomlúval: pravím, že to v hrdlo lžeš, jako
bezectný a nestydatý lhář, bych já kdy JMt pomlúval, neb sem neměl čím ani proč
JMt pomlúvati. Než snad chceš nešlechetnost a nepravost otce svého tú lží při-
krýti, kterak jest nad JKMtí neprávě a nešlechetně učinil, když JMt šacoval, a JMt
naň žádné péče neměl, ani kterúů vinu k JKMti měl, neb jemu nikdy nic zlého nebyl
učinil. Vidíš-li; bezectný lháři, čímž mne haníš, že na mne žádného duovodu nemáš,
a že na mne v hrdlo lżeś, ale na vás všudy vaše nepravosti a nešlechetnosti se
duovodie. i
Také píšeš, že by pan otec muoj dobré paměti [k] králi Václavovi JMti zle
se byl zachoval, a że by śtrych pies jeho erb byl: lżeś to v hrdlo jako bezectny
lhář cti otce mého; neb když král Václav jímán, otec mój v zemi České té chvíle
nebyl a let ještě přirozených neměl, a také na našem erbu žádného štrychu nebylo,
aniž jeho kto jakž je živ slýchal ani vídal. Pak kteříž páni jsú jej jímali a přes
které erby štrychy byly, proč k těm o to nemluvíš? Uzřel by, žeť by na to od-
povéd dali, jakoZ na té, bezectny lháři, slušie.
A jakož píšeš, že by uměl připomenúti, kterak bych pana Smiřického o hrdlo
zradil a děti jeho o statek připravil: pravím, že to obé v hrdlo lžeš jako bezectný
lhář a zrádce mé cti; neb já toho bohdá žádná příčina nejsem; než mluvil sem oň
tuze jako o švagra svého, ale otec tvój nad ním neprávě a nešlechetně učinil,
nedav jemu žádné viny, připravil jej o hrdlo, a protož jemu tu smrt učinil, boje
se jeho, aby před králem Ladislavem slavné paměti jeho nešlechetnosti neoznámil, kteréž
on do něho dobře věděl. A to jest vědomá věc mnoho dobrým lidem, když sem já
ой u nebožčíka tuze mluvil, aby sě jemu bezprávie nedálo, tehdy otec tvój řekl mi
před dobrými lidmi: že jemu chce před králem Ladislavem slavné paměti, pánem
jeho i svým, vinu dáti; a potom, když sem já z Prahy vyjel, učinil jemu smrt,
a do sí chvíle nižádný nevie o jeho vině, než že se jemu od otce tvého ta smrt
bez viny neprávě a nešlechetně stala.
Nuže, bezectný lháfi, bySte sé uméli stydéti, máte zal; ale tak jste vy ne-
stydatí lhári bezectní, Ze ste se svÿmi neslechetnostmi a limi po všem světě křesťan-
ském ohlásili; že vám žádný dobrý v ničem nevěřie, ani vašim přísahám, ani vašim
pečetěm, ani vašim zápisuom ; neb ktož s vámi oč rokují, nechtie od vás nic jiného,
než dobré lidi a živé základy mieti, aneboli zámky vaše.
Dotýčeš, že bych tobě psal jako nestydatá kurva: psalt sem a pisit jako
dobrý pán rytieřský, ve cti zachovalý, chtě na tě vésti tu lež a tvé nešlechetnosti
