z roku 1536. 393
Také jim i tuto milost činíme, aby oni v témž lesu nahoře psaném dvakrát do roka
s tenaty na srny neb zajíce sobě k oužitku honiti mohli, a to jmenovitě na tyto
časy: k obnovení ouřadu jeden den a k ostatku masopustu též jeden den.
I chtíce my svrchupsaný Jan z Pernšteina, aby oni svrchupsaní Landškrounští
při tom při všem, což se v tomto listu píše, v celosti bez přerušení zachování byli,
list tento jsme jim pod pečetí naší přirozenou vydati rozkázali; jenž jest psán
a dán na zámku Landékroné v středu po sv. Prokopu, léta od narození Syna
božího tisícího pětistého třidcátého šestého počítajíc.
Opis novější ve sbírce priv. měst. v arch. zemsk. král. Českého.
348.
Smlouva mezi Janem z Pernsteina a knězem Šebestiánem a celým konventem kláštera kar-
touzského v údolí Josafat o desátek vinný a perkrecht z vinohradů v Nosislavskych horách.
— V Tovačově 1536, 9. srpna.
Léta páně tisícího pětistého třicátého šestého v středu před svatým Vavřincem
na zámku Tovačově stala se jest smlúva dobrovolná, celá a dokonalá mezi námi
Janem z Pernšteina a na Helfenšteině s jednej, a velebnými knězmi Šebestiánem pře-
vorem i všeckým konventem kláštera kartouského v oudolí Josafat strany druhej
o desátek vinný, kterýž my svrchupsaný převor s konventem svým vydáváme nahoře
psanému pánu z Pernšteina JMti z vinohradův, kteréž pod JMtí v Nosislavských
horách máme, jmenovitě v Přední hoře šest štvertí a v Padělcích dvě štverti ka-
zdého roku podle ourody, co se desátku dostane, a též i o pergrecht z těchž vino-
hradův, a to taková: že my již psaný kněz Šebestián převor s konventem svým ny-
desátku z těch vinohradův dostane, za jedno vědro vína po zlatém pocitajic, za
zlatej třiceti grošův bílých a za groš sedem peněz bílých obecně berných, a za jeden
más vína po půl štvertu penízi bílým, již psanému pánu i budoucím potomkóm JMti
na zámek Židlochovice dávati a platiti máme, a to jmenovitě v první neděli v půstě
beze všech odtahův. A zase já svrchupsanej Jan z Pernšteina s budoucími potomky
svými již psanému převorovi s konventem jeho i budoucím potomkům jejich tuto
svobodu a vůli pouštím a dávám.
Když by hory vinohradné v Nosislavi k zbírání propuštěny byly a na ty
hory přišlo, kde své vinohrady mají, aby také vína svá sbírati a je kliditi mohli;
a jestliže by chtéli co domův vína sobě poslati, to také mají a budou moci, pokudž
se jim bude zdéti a libiti, učiniti; však na ten spůsob, když by chtěli co domův
vina poslati, aby se hornímu Nosislavskému nynějšímu neb budoucímu opověděli,
aby toho vína ohledal, a co ho posílají, zhamoval a to znamenal, a jakž by s vínem
hotovi byli, úředníku mému Židlochovskému nynějšímu neb budoucímu mají oznámiti,
Archiv Cesky XX. 50
