390 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
Bohuši z Cechtina a na Uponěticích, že sou své vlastní pečeti vedle mé dali přivěsiti
k tomůto listu, sobě a svým erbuom bez škody. Jenž jest dán a psán na Pardubicích
v pátek po svatých Filipu a Jakubu léta páně tisícího pětistého třidcátého šestého
počítajíc.
Téhož roku a dne stala se smlouva, vedle kteréž směnil Jan Jetřich Černohorský
z Bozkovic zámek Vranov, zámek Jemnici se vším příslušenstvím Janovi z Pernšteina, kterýž
převedl zase všechny zápisy na klášter Třebíč a připsal ještě 15.000 (P gr. česk. jmenova-
nému Janu Jetřichovi. (Ibidem f. 339. 340.)
Arch. m. Brn. cod. Pernst. č. 132 f. 340 b.
343.
Nařízení Jana z Pernšteina o pobytu židů v městě Novém Bydžově. — V Novém Bydžově
1536, 22. května.
My purgmistr a rada svrchupsané oznamujem tiemto zdpisem všem tak ny-
nějším jako i budúcím našim na potomní čas, že s raddů a z rozkázání JMti pána,
pana našeho milostivého pana Jana z Pernšteina toto jest židuom zdejším uloženo
a tiemto zápisem utvrzeno pod pokutú 10 kop. míš., který by se v tom na budici
čas nezachoval.
A to takto, že žádný žid, který jest hospodářem nyní v této obci, že nemá
u sebe v domě jmíti ani přechovávati žádného podruha ani žádného zetě pod žádným
zpuosobem, a ti; kteří nyní u sebe mají podruhy nebo zetě, ty aby konečně do
4 neděl odbyli a vybyli, a jiných potom aby nepřijímali na časy budúcí pod tüz
pokutú, tak jakž jest nahoře zapsáno. A jestliže by který žid zde syna kterého vo-
ženil a nebolito dceru vdal, tehdy též ve @уй nedělích konečně aby jich od sebe
vybyl, a to pod touž pokutou 10 kop. A také přespolních židuov aby bez vědomí
ouřadu u sebe nepřechovávali déle do třetího dne.
A toto pak jest velmi přísné rozkázání JMti pána, pana našeho milostivého,
aby to bylo držáno pevně na časy budúcí potomní, a to takto: jestliže by kdy který
žid chtěl duom svuoj prodati aneb najíti jinému židu, tehdy ouřad nemá toho do-
pustiti, aby jiný žid mohl to od něho kúpiti, pod uvarovániem hněvu JMti; než žid
ten aby duom ten prodal kfestanu.
Item umrel-liby z hospodafuov který žid, tehdy nemá žid jinÿ v ten duom
uveden bajti, neż aby též křesťanu byl prodán.
Item též i toto JMtí pánem, panem naším milostivým nařízeno: kterému by
koli židu z hospodářuov žena umřela anebo opět židovce muž umřel, tehdy židu
nemá tomu dopuštieno [bajti], aby se mohl zase do toho domu vozeniti, nez aby tu
byl v tom domě do smrti; a též židovka to vdova nemá se do toho domu vdáti aZ
do smrti své; než chce-li se žid ženiti aneb židovka vdáti, tehdy vožeň se z města
