189
některé artikule z též confessí obšírná dávána byla od našich
legatů zpráva, tak že jest to on vyznal, že mu dosti učiněno.
Odpověděli oni, že jim doktor Lismanin nic nepravil o
žádné zprávě, nýbrž všecko dobré a poctivé o Bratřích mlu-
viv, nedávno některých z nich i ktomu ponoukal, aby s Bra-
třími měli shledání a o všecko, na čem by se zastavovali, roz-
mluvení, že jsou Bratří lidé povlovní a snadní.
Za tím přistoupeno k těm artikulům, aby bylo pohledíno
na to, co jest to tak velikého, na čemž se oni zastavují, a by-
loliby kde potřebí, aby zpráva jim dána byla.
Oni pak nejprv předložili místo z Augustina, kteréž v prv-
ním artikuli confessi jest, pravice, Ze to místo ne vlastně se
přivodí, však potom, v čemby ta nevlastnost byla, ukázati ne-
mohli. Odkudž snadně rozuměti se mohlo, Ze od Lasského
byli nastrojeni, smyslu jeho však nesrozuměli. Na to jim od-
povědíno.
První místo (neb dvě tam jsou) že jest v Augustinových
psaních v nově vydaných; druhé že položeno jest v dekretě,
což když jest pravé, že nemají nás z čeho viniti. Však proto
snadně může podle exemplářů nových napraveno býti. A tak
že to exempláři knih Augustinových a ne námi sešlo.
Druhé předložili zatím z artikule confessí pátého o zpo-
vědi obzvláštní. To že jsou oni vyvrhli, nebo Bratfím jich
starším se vidí, že by o tom mlčela svatá písma, papežská že
by se to zdála ještě býti věc, a tak neužitečná, nýbrž i škodná.
Poněvadž oni tak to nalézají, žeby lidé uzivajice té zvláštní
absolucí potom publicam obecné, kteráž se dává v kostele,
sobě nevážili, zlehčíce ji sobě, kdyžby na ní přestávati ne-
chtěli. Ač proti tomu nemluví, by neměli ovce s pastýřem
svým promluviti a raditi se o své potřeby; nýbrž že potřebné
to býti znají, aby pastýři s svými ovečkami se často ne před
samym posluhovanim toliko zpovidal[i] atd.
Na to jim odpovédino:
e se to zákonně neděje, nepfikazuje se, ale radi atd.; ne
tak jakž v papežství to drží, ale na svobodě jest, buď i před
posluhováním přijíti, buď i prvé, a s zprávcem svým o své po-
tfeby promluviti. Ze se to také neděje, aby vždycky každý
obzvláštně měl býti absolvován: ale vice se při takových
s lidmi o jejich potřeby promlouváních a rad potřebných dá-
váních odkazování činí k onomu obecnému rozhříšení, aby je
sobě tam s jinými brali v zboru. Že také ta privata abso-
lutio není v písmě zapovědína, a protož na svobodě zůstává.
Že jsou příkladové v písmě svatém; Kristus pán Ze &inival
privatim, když říkal, odpouštějí se tobě hfichové tvoji. Item.
Jdi, nechtěj více hřešiti. A řekl sám Pán, komužbykoli hří-
