162
Bůh přikázání vydal, řka: Půjčíšli peněz chudému lidu mému,
nebudeš nuzitelem jeho, ani vzloZi§ nan lichvy 2. Mojz. 22.
Aby těm takovým půjčováno bylo darmo z lítosti, z po-
třeby jich, pro odplatu Boží; neb tak chudym půjčovati na
almužnu jest Bohu na lichvu dávati. To na ten čas usoudili
sme do dalšího příčinami zkušení neb od Boha osvícení.
O pfisaze.
Při tom času o přísaze rozjímáno a souzeno bylo podle
těchto paragrafův:
Nejprvé. Poněvadž přísaha zřízená v zákoně byla dopuštěna,
a sám předně Bůh jí užíval, a též i patriarchové, a po nich
mnozí svatí lidé; Kristus pak nepřišel zrušiti zákona, ale do-
plniti: z toho jisté jest, Ze je Kristus Pán (Mat. 5.) nezapo-
věděl, aby neměla v mezech od Boha dopuštěných užívána
býti v církvi i zprávě světa. Než nezřízenosti, rušení jí, a
zbytky při ní, i lehkost a nevážnost v obecném užívání, to jest
Pán k nápravě vedl.
Druhé. Poněvadž přisahati jest, v nesnází a rozepři lidem
neznámé a v svém něčeho připoývídání Boha za svědka vzý-
vati, jím, jenž vše ví, že pravdu praví jistiti, tvrditi, na něho
samého se volati, jím sliby a přípovědi své pečetiti, a byloli-
by jináč pomsty od něho na sebe žádati, což přehrozné jest.
A to čině, jest Bohu nejvyšší čest v slibu, v nevědomosti
pravdy, spravedlnosti, a každé nepravdy a lži pomsty zuřivé
připisovati, čehož žádné věci stvořené, jenž Bůh není, přidá-
vati nesluší; neb Bůh cti své jinam nedává. Z toho zävirka
jde, že na stvoření žádném nikoli nesluší v tom rozumu ut
supra přisahati, jakož pak to Pán zjevně zapověděl. (Mat. 5.)
A ač se nachází, že svatí nebem, zemí, duší osvědčovali, avšak
na Boha tím se volajíc, jenž ty věci v moci měl a má, jimi
vládne a mohl i může těmi věcmi i na těch věcech duši, tělo
atd. trestati sám.
A toho posvědčují formy přísahy vydané, kdež toliko
v jmenu svém a ne na stvoření, ani v jmenu bohů cizých
pfisahati veli, a cti své jim skrze přísahy osobovati brání,
jakž z těchto písem světle známé jest. Deuteronom. 6. 10.
Báti se budeš Pána Boha tvého, jemu sloužiti a skrze
jmeno jeho přisahati. Izaiáš 5. Mně se klaněti bude každé
koleno a přísahati každý jazyk. Izai. 65: Kdożkoli chtiti bude
přisahati, skrze Boha pravého přisahati bude. Jozue 23: Kdyż
přijdete mezi národy, nebudete přisahati jmenem bohův jejich.
Jerem. 5.: Synové tvoji opustili mne, a přisahali jsou skrze
bohy, jenž nejsou bohové.
A skrze Sofoniáše hrozí vytětím přisahajícím skrze stvo-
