109
nezpůsobnější jsa, co naň pravil; aby proto slušně vyslyšán
byl, a při druhém také aby hledán byl nedostatek. A nezacho-
valli se při tom v míře a v řádu ten, kdož žaloval, aby mu
ukázáno bylo, co se mu nedostávalo a co měl při tom zacho-
vati, poučiti jeho a potom se obrátiti, totiž k vinám jeho, na
kohož žaluje.
Clověk horší i lepší smí zle učiniti a dobře nesmí, proto
neb se bojí škody, jako k nedostatku se přiznati a zaň pro-
siti, zlého se smí domnívati, po stranách posuzovati anebo i
pomlouvati, a bratřím zprávcům nesmi povéditi. NeuZitecná
jest to bázeň, nesmiti pro bázeň neb zámutek dobře učiniti
příteli. Nerozum jest hnévati se, Ze vina povédina tomu, kdoZby
od ní pomoci uměl; neb chce za lepšího jmínu býti než jest.
Kdož chce za lepšího neb moudřejšího držán býti než
jest, ten chodí po nesnadných cestách, a nesnadně a řídko
uhodí na cestu pokoje, a skůro a snadně s ní sejde.
Casto umělý následuje neumělého se škodou a to proto,
neb neumělý důvodně při svou nebo příčinu praví jako po-
věda vinu něčí; brání s ním oto mluviti zvláště zjevně, proto
aby ho nerozhněval aneb v milosti jeho k sobě neumenšil.
Zlosti zlých, nevděčností nevděčných aby sobě nepřeka-
zili, tak aZby snad někteří přestali dobře činiti, a někteříby
ani počali chudým v nouzi posloužiti, nevděčnému poraditi, od
nebezpečenství vystříci.
Kdož se vinen dává neznaje viny, ctí toho, kdož jej viní,
aneb sobě pokoj obmýšlí, někdy užitečný někdy škodný. Ne
kdo vinen jsa dí, nezastávám sebe, to jest počátek dobrý
k shledání vin svých, jako závdavek na purkrecht, jestliže
jest tak, jakž mluví. Ale nebudeli čím platiti ostatku, strach
by závdavku neztratil, totiž nesrozumíli sobě, neopraví, než
někdy bude litovati pokory své nebo práce.
K tomu podobné jest, když se někdo od polu zná u vině
své, jako že nedobře mluvil, ale proto drží, že pravdu mluvil,
než to zná, Ze netrefnými slovy a nepokojně a t. d. A i to
jest dobrý obyčej přiznati se k vině, pokudž ji zná, a to ještě
lepsi hledati pokorně, čehožby neznal. A povolně pak pfijiti
a opravovati, kdyZby viny ukazovány byly,to jest vyborné.
Ano snad zlí i dobří, nejvíc zle činí z nevědomí a z okla-
mání. Neb někdo mělby s něco moci, by rozumu měl co do-
brého a co zlého, neb neví by hřích byl, leč malý. A někdy
hřích za ctnost mní býti, aneb se oklamá pokáním budoucím.
Opět omýlení bývá, když mezi dvěma nedostatky jeden
sobě schválí, kdež má obé odloženo býti a uprostřed ctnosti
hledati. Jako poznaje škodu z mluvení, schválí sobě mlčení
řka: nejlép jest mlčeti, když mluviti neumím, a zvláště poně-
