108
jemu něco povolil, a nato se pilně přeptaje, byloliby co ško-
dlivého, aby se k němu tak měl, jakž vina větší nebo menší,
bez přijímání osob.
Kdožby chtěl vinou nafknouti koho, máli jemu poslouZiti
užitečně, musí se důvodem opatřiti, totiž příčinu pověděti, aby
narčeného přivedl ku paměti, aby srozuměti mohl vině. Neb
což můž rozumem a pamětí dovedeno býti, užitečněji a příjem-
něji jest, nežby čtyřmi nebo mnohem více svědky provedl.
Zpráva při slyšení o někom.
Každý učitel můž toho požíti k učení i k zpravování,
kdyžby o některém Bratru slyšel zlou pověsť, aneb že by se
na něm uráželi Bratří i světští, pověděti co o něm slyšeti a
říci, aby z toho počet vydal. A vymlouvalliby se neznaje sebe,
domnivaje se, Ze by se zpravoval, neumélliby nañ dovoditi
viny rozumně a pamětlivě, tedy pod rozprávku pověditi jemu
zdání své. A na konci zavříti: Cožbych pravdy pověděl, pro-
sím příjmi, a pohledej viny své, a najda, což můžeš opravuj.
A přesáhl-li bych tebe čím, také prosím odpusf mi, a poživ mne
jako nedostatečného v té věci, někteří bratří mohliby tebe lépe
zpraviti v tom nežli já.
Naučení o povolném rozmlouvání a nepřísném.
Abychom se učili v moři vrší klásti a nástrah do nich
připravovati, jenž jsou povolná rozmlouvání, zpravování rozu-
mná, obcování příkladná, zvlášť v milování nepřátel a dobrého
činění zlým i dobrým, Bratřím i světským. Ješto ty věci sou
některé jako lisice na plaché koně a sít na prudké ryby a na
čerstvé, nebo tloukem, totiž přísným mluvením, hrožením nebo
strašením, ovšem hanéním. V mofi nebo u veliké řece málo
můž ryb vehna*i do saku, totiž do jednoty; nebo se do ní
shromáZduji lidé bez moci světa, podle dobrovolnosti a důvěr-
nosti darem Božím dané.
V soudu při slyšení pře jak se míti.
Také kdyby mezi sebou přijímajíc jeden s řečí napřed
předšel, aneb podle výmluvnosti lépe syou při postaviti uměl,
aneb svou vinu ještoby zmalil a jiného vinu velikou učinil,
aneb kdyžby jeden strany obcování lepší svědectví měl, a druhý
