107
Každý by rád, aby s jeho řečí pěkně nakládali a dobře
ji brali, a s smyslem ještě pěkněji, a s úmyslem pak nad to.
Neb při těch věcech jest každý blízek splašení i urażeni. Pro-
tož s plachými věcmi sluší se krotce obírati.
Než když lidé spolu dělají, nahodí se jim, aby jeden dru-
hého urazil nechtě, neb pohaněl, a někdy s ofuknutím; proto
nemají zběhnouti z díla, ani sobě v tom za zlé míti. Neb pří-
hoda své právo má. A pakliby velmi bolelo toho, kdo uražen
nebo pohanín, snad se jemu příměť přivrhl, totiž přivzal do-
mnění, aneb hluboko zaboden, totiž na smysl nebo na úmysl
saženo, aneb jest choulostivý a nedůtklivý, snad i hrdý.
Jestli který skutek nebo řeč tak dobrá, ještoby od ně-
koho zle nemohla vzata býti, skutek jako modlitba, půst,
almužna, poslouZeni a t. d., řeč, napomínání, výstrah i tre-
stání, soud, rada a t. d.; a též zase jestli který hřích a v smy-
slu neb v řeči nedostatek, ještoby výmluvy neměl jako hřích
vymlouvati, že z úmysla neučinil ale z nemoci neb z potřeby,
že neodvrátil se srdcem od Boha, a někdy že menší zlé do-
pouští se pro větší zlé, (v smyslu neb v řeči nedostatek vy-
mlouván bývá, jako hloupost sprostností vymluviti aneb pře-
mudrováni moudrosti, tfíbeni neb cezeni komárüv osvicenym
rozumem, důmysl lidský smyslem víry, a smysl neb rozum vě-
rou): při takových věcech, komuž má poslouženo býti, má toto
zachováno býti.
Moudrému ani hloupému, zlému ani dobrému nesluší ha-
něti dobrého pro zlé, jako modlitby, postu, almužny a t. d.
Než dada místo dobrému, nedostatek oznámiti, od nebezpečen-
stvi vystfici, a to často bez trestáni a hanéni; neb ušlechtilý
jest rozum lidský, snáze veden bývá nežli tažen.
Kdož jest v prácech bývalý a v písmích svědomý, nedáli
se místo jeho pravdě nebezpečné, více bude snášeti hloupost,
nežli opraví nedostatek. To pomáhá, i učí rozuměti i sprave-
dlivě souditi, když na sobě neb na tom, kdož se zdá nevinný,
pohledá viny, a na tom, kdož se zdá vinný, neviny pohledá a
rozsoudí.
Kdež bývá pře mezi lidmi, a nemohou ji snadnó srovnati,
řídko jednou stranou schází než oběma. Než to časté jest, že
jedna strana více bývá vinna než druhá.
0 nárku z práva.
Item. Kdyžby kdo jeden na druhého, by pak kdo z obec-
ných Bratří na učitele co pravil, aby ten, kdož slyší, ne i hned
ho zastal, a toho, kdož pověděl, zavrhl; než jestli slušné, aby
