102
třebí miti rozdil mezi zvěstováním, učením, napomínáním, vý-
straham: a trestánim.
Zvěstování. Zvěstování jest oznamování čtení svatého
víry a pravdy obecné křesťanské, a vůle Boží jisté k věření
i k činění.
Učení. Učení jest osvěcování člověka radou Boží, ab
věděl, kudy člověk při té víře čtení svatého došelby spravedl-
nosti z víry, a v ní stoje mohl přijítí k životu věčnému.
Napominäni. Napominäni jest pilne přidržení člověka
k pravdě oblíbené a přijaté, aby v ní hodně chodil, ji požíval
a v ní trval i setrval.
Výstrahy. Jsouf opatrnost ducha, vyhýbání a varování
se věcí, škodlivých spasení a pravdě víry odporných.
Trestání. Jest kázeň z hříchův, z nevěry, z nepravosti,
z nepovolnosti, z tvrdosti, z nekajícnosti, z pohoršení, z oble-
vení v dobrém.
0 smirnosti v chvaleni a zase v hanéni.
Dobré chváliti, zlé hyzditi, lidem příjemně s jich užitkem
bez své škody chtíti příleží, ale dokonati nesnadné jest. Pro-
tož kdožby chtěl dobré lidi, ctnosti, skutky chváliti, toto má
na péči míti, aby za pochlebníka nezůstal, a aby se nechlubil,
a aby nepřechválil, ažby snad sám s to býti nemohl, a aby
neposloužil k zalíbení k sobě, než aby posloužil ku posilnění
a k utvrzení v dobrém.
Zlé, hyzditi lidi nebo hříchy neb bludy. Též na péči míti,
aby nepřeháněl, ažby v to upadl, že potupuješ, a aby více
viny bylo než se řečí oznamuje, a aby úmysl ochránil aneb
naň nesáhl, a aby v tom sám i s pomocníky svými trvanlivě
nezüstával.
By pak i v to uhodil, nesnadné jest, proto aby se ne-
rozhněval, kdyžby příjemen nebyl, a aby o sobě neb o své
práci nepochyboval, a kdyžby se dařilo, aby sám se nekázal
ale Krista Ježíše ukřižovaného.
V štěstí při věcech duchovních nebo v světských býti po-
kornému a v protivenství trpělivému pracné jest. A kdyžby se
nedařilo býti bez pochybování a bez reptání, řídké jest. V ne-
dostatcích při takových věcech zlý počátek můž býti opraven
dobrým koncem, totiž srdcem pokorným Bohu a skutkem nebo
řečí lidem, zvlášť při zjevných věcech.
