65
mohli i před škodou? Poněvadž i při nejnižší živnosti, jako
při přeslici, při tkadlcích jest nebezpečenství, a nevěra i faleš
se nalezá; pfi chudých hodování, rozkoš a pýcha, soběvolnost,
nedůtklivost; a zase při bohatých, urozených, moudrých po-
kora, trpělivost, povolnost: hodné jest tedy přebírání poručiti
andělům na skonání světa aneb blíže na světě vinařovi. Poně-
vadž církev svatá přirovnána jest vrši puštěné v moře, shro-
maždující ze všelikého plodu rybího, a poli pšeničnému, kdež
se nalézá i koukol mezi pšenicí ; a hned za Pána Krista i za
apoštolův byli zlí mezi dobrými, bohatí mezi chudými; též
v počátku shromáždění našeho ještě v malém počtu lidí; ovšem
pak bez toho není ani bude, poněvadž se lid shromážďuje, a
časové se prodlužují, a dlouho býti dobrému, pracné jest: pro-
tož pastýři, bdíce nad stádem, sobě i lidem zjevné zlé tre-
stati mají; neb jest to právo a dluh lásky všem křesťanům,
o němž dí Pán Ježíš: ‚Piln& znamenej, zhresili bratr tvůj a
t. d. aneb: Vidíšli bratra svého hřešícího, pros zaň. A poně-
vadž obecný bratr má trestati sobě rovného, nadto ten zavá-
zán to učiniti, kdoZ má bditi, jako počet maje vydati za duše
jiných, však tak, jakž vzal kdo dar a milost, jakož něco toho
dotčeno při tom: Kdožby chtěl nařknouti vinou někoho, má
se důvodem opatfiti. Neb toto má váZeno byti, že tuto zna-
menitě dí, pilně znamenej; neb, vidiš-li bratra hřešícího atd.
a nedí, slyšel-liby, nebo domnivalliby se, aneb obával, žeby
bratr zhřešil, potresci ho; neb jedna řeč jest půl řeči, jedna
pře půl pře. A neb příjma počet z domnění, kteréžby měl
z vidění, z slyšení, pověda své zdání při tom nebo výstrahu,
jak by potřeba byla, aneb jakž by se kdy zdálo neb událo,
má každý míti pokoj s blížním svým. Pakliby někdo, zvlášť
pastýř nebo zprávce znal jistě některá nebezpečenství snad i
hříchy při někom, má každému povědíno býti jeho nebezpe-
čenství nebo hřích, by pak byl nevelmi známý, ato vděk nebo
nevděk. Kteřížby pak po trestání řádném neopravovali skut-
kem ani rozumem, než volí, a též zas kteřížby opravovali
skutkem proti vůli i proti rozumu svému, má mnohým z nich
poslouženo býti všemi svátostmi s doufáním. Ještě i těm ně-
kterým, ještoby neměli ani vůle, ani chtění živého neb oprav-
dového ke všemu, čemuž by učeni byli v zbořích; ještě podle
příčin po stranách, po osobách. Neb někteří nesrozumějí ani
uvěří některým věcem dost potřebným, jedni pro hloupost,
druzí pro rozum, a třetí proto, že nám zust a jim mimo uši.
Protož musejí přijímáni býti nemocní u víře, ovšem pak
nemocní v ctnostech. Cožby pak bylo s hříchy nám zjevnými,
a jim neb jiným tajnými, těm posluhovati s čitedlnou lítostí
a snášelivostí. A to máme činiti z přikázání Pána Krista,
Dekrety Jednoty Bratrské.
