61
jížto vlastně jsou. První podstatná pravda, jako druhé naro-
zení duchovní Kristem zasloužené, z víry darem Ducha sva-
tého dané, zpúsobení pokrmu a nápoje chleba živého, tčla a
krve jeho v umučení a v smrti z milosti a dání, z víry a
z poslušenství víry účastnosti, i požívání jeho k životu včč-
nému. Tčmito pravdami nejsou svátosti podstatnč, ale posvátnč,
mocně a právě. Pravda pak příležící jim vlastně jest moc
a svědectví jisté v poselství Krista Ježíše, způsobení pravdy,
dání i užívání v úsudku jeho. A ta moc původ má z ustavení
Pána Krista, z úmysla přímého přítomného, z služby, modliteb
i z slov smysla zdravého, skrze něž hodným svědčí se pokoj,
a naděje utvrzuje se v Kristu v svědomí dobrém у rozmno-
žení milosti, osvícení hojnější víry,i milování k Bohu ik blíž-
ním vzbuzenější, i procítění žádosti k věčným věcem, odkudž
bedlivost svědomí, rozsuzování i zkušení, pravdy nabývání, po-
kání i opravování, ospravedlňování, povinností sluh i obecných
činění, a tak o jiných milostech, jenž je Kristus činí skrze
službu tomu, jenž podstatu svátosti má a způsobuje hodně
k posvátnému přijímání.
Z sněmu přerovského1849. Vkterém smysle má
býti slouženo? Otázka s odpovědí. V tomli smysle
má svátostmi slouženo býti, že komuž jimi slouženo, že pravdu
Krista a církve svaté jimi přisvědčujeme, čili že to v Kristu
Ježíši připraveno věřícím svědčíme, což živlové svou příklad-
ností posvátným způsobem v sobě zavírají. Než oni sebe zkuste
co jsou, kdež nám krátko když se nebezpečenství předloží jim,
napomenuti jsouc a vystfeZeni, aby byli trpíní a poručení Bohu
asobě, doníž zjevně a důvodně nebude hříchu shledáno při nich.
Odpověď. K tomu má svátostmi slouženo býti k obému,
než při kterýchžby osobách bázeň byla, že snad pravdy svá-
tosti podstatné podstatně nedošli, u vnitřním opraveni i ze-
vnitřním obcování, aby obláštně jich nebezpečenství bylo před-
kládáno, jakož svrchu dotčeno, aby k soudu sobč nejedli.
Než co se tkne tajností nám nevědomých, ty mají Bohu po-
ručeny býti.
0 přijímání.
Přijetí jest troje. Jedno k poslušenství Jednoty a řádu
jejího v celém přisluhování a zprávě duchovní, druhé do zboru
k slyšení slova Božího, třetí k svátostem. Máli přijat býti kdo
k poslušenství, přijímání naučení, napomínání, výstrah i tre-
stání, musí dověrnost míti o Jednotě té, že v ní pravda slu-
žebná Kristova jest, jíž poddán býti má, pro niž má 1 v ní býti.
Též máli do zboru přijat býti, má proto jíti, aby slovo Boží
