28b
Jako i každého dne potom ráno i večer kázání držána,
a to na rozdílné texty od rozdílných osob podle rozměření
praesida, vždycky směřujíc k tomu, což k svornosti a lásce
sloužilo, až i B. Komenského (uradiv se týž praeses s B. se-
niory a conseniory) požádali, aby před comunií sv. (bylo v ne-
děli XVII.) kázání jazykem českým učinil, oznamujíce toho
příčinu, že tím Jednotu českou v osobě jeho ctí, též že slušné
jest, aby tu před tak vzácným shromážděním naše společná
jednomyslnost byla osvědčena, aby se po zbořích malopolských
a litevských rozhlásilo, že s Bratřími českými jedno jsou a
býti mají. I stalo se tak jako i B. Adam Hartman také od
nich kazatelnicí poctěn.
Conclusi pak též convocací tolodavské, tak jakž podle
bedlivého uvažování sepsány i podpisy všech přítomných, kněží
i panstva, jako 1 pecetmi v&ech tfí Jednot stvrzeny jsou, a to
ve třech exemplářích, jeden nám, druhý do Malé Polsky a
třetí do Litvy odvedeny jsou při nynějším shledání, jichž suma
tuto se položí podle pořádku, kterýž nám v instrukcí dán byl.
1. Pozdravení od Jednoty pilně donešeno i kněžím i star-
ším napřed v privátní sessí, 1 všechněm opět v publičné sessí
v kostele.
2. Kdež nám dovoleno jednati a zavírati všecko, však tak,
aby oblíbení toho i poopraveni (byloli-by v čem) třeba syno-
dům zanecháno bylo. Tu Bratří malopolští na odpor se po-
stavili, zvláštč panstvo bránice novým odkladům, než aby se
všecko již zavíralo a knihy k společnému užíváni, jak tu
usouzeno bude, tak se hned k druhu podaly. Na čemž napo-
sledy zavříno, proto aby z dalších takových pracných sjezdů
sjíti se mohlo. Poněvadž hlavní věc tak jednosvorně všickni
synodové oblíbili; partikulární pak ty pozůstávající některé
věci bedlivě uváženy a skončovány budou.
3. Protestací v upřímnosti naší stala se dle slušnosti.
4. Řád náš abychom publice byli měli comendovati a čtení
jeho samého napřed žádati, k tomu nepřišlo; protože když jsme
napred soukromné s superattendentem litevskym a malopolskym
(celé je naklonéné k sobá a Jednoté poznavée), jakby co publice
pfedkládáno byti mélo, uvaZovali, nezdálo se k vzdéláni byti,
abychom sebe tak publice za obzvláštní a ještě oddělenou Je-
dnotu pokládali; než podle consensu jdouce, za sjednocené se již
měli, a toliko o srovnání toho, co ještě pozůstává, mluvili. Doložil
K. Dobřanský: Já řádu vašeho ne zle povědom jsem, a vin-
šoval bych, aby ve všech církvích ostříhán byl; ale aby týž
řád, tak jakž jest, od nás cele přijat a do všech zborů na-
šich uveden byl, to možné není pro mnohé věci, které z roz-
dilnosti mist a času s sebou nese. A byť i bylo možné na
