281
k němu se dostanouc) oddaly, osobně také jmenem všech
valedikujíc.
3. Aby biblí česká pěkně svázaná (v niZby se napřed
exilium našeho a dobrodiní nám v něm učiněného vypsání
krátké s podpisem vlastní rukou všeho zde panstva a kněž-
stva položilo) do biblioteky J. M. na budoucí památku daro-
vána byla. Tolikéž řádu Jednoty asi dva exempláře s zaká-
záním se na potom JMsti., že každé české knihy, kteréž vy-
cházeti budou, exemplář do též J. Msti. bibliotheky odsilati
se bude.
4. Naposledy aby také in publicis scriptis, kde toho pří-
činy budou, totéž dobrodiní J. M. zmínkami uctivými a vzác
nymi vychvalováno bylo, jako in synopsi persequutionum a
v historii Jednoty, s doložením toho, jakou sme em svobodu
pod J. M. méli v exilium svém, i P. Bohu v chrámich volné
sloužiti i synody odpravovati a držeti.
Jak s padlými zacházeti při navrácení a zprávy
církevní v vlasti bohda ujímání. Zhotovena o té
věci předešlých již časů zpráva, i přehlednuta jest a nalezeno,
že některé věci opravy, vysvětlení i doplnění potřebují. Protož
aby to ještě B. starší v Lešně zůstávající i s pomocí ak soudu
všeho podáním B. ministrům bedlivě přehledli a doplnili,
zpravili a k rozsouzení ještě otcům moravským do Slezska
poslali, kteříž budou-li viděti, že tak již zůstati může, aneb
něco přiopravíc, k tištění to do Lešna poslati mají.
O upadlých v apostasi kněžích a jahních. Pří-
činou odpadlství Blahoslava Byšického a některých jiných mlu-
veno, co s takovými činěno býti má; jestliže by se po odvrá-
cení pokušení navrátiti chtěli, zvláště poněvadž on Blahoslav
k odpočívajícímu v Pánu otci В. Cyrillovi psaní z Cech uči-
niv za pamět na sebe žádal, a že tentýž v srdci zůstává, ač-
koli zvítěziti nemohl, oznamoval. Nalezeno, že poněvadž on
i prvé kněžského úřadu sobě nevšelijak vážil a zisků tako-
vých vždy pilnější býval, též že v hřích ten dobrovolně s roz-
myslem proti věrným radám, výstrahám a prosbám, nýbrž
proti slibu již učiněnému do vlasti se vším se vrátiv, uběhl,
i jiné některé s sebou zviklal, vyloudil i ku pádu potáhl, a
nad to i revokací svou proti svědomí publice v kostele Koste-
leckém nad Orlicí učinil, že tedy k úřadu kněžskému, byt i
způsobem jiných padlých kajících do Jednoty přijat byl, při-
puštěn býti nemá. Nebo
1. kněz má býti bez úhony, na něm pak několik těž-
kých ühon se sbíhá.
2. Tíže se každý výstupek kněžský u Boha váží a tresce
než-li jiných lidí, čehož příklad, že dceru kněžskou v smil-
