="
VII
56, 35 a j. mimo číslice, jimiž označuji strany originalu, jako na str. 1
v ř. 15; 2, 5 a 21; 3, 3 atd.;
b) nejen liter a slov než i celých vět zbytečných, označených závorkou | |,
jako na př. W kterychžto 1, 10; d v na[d] 21, 5; aneb newierzieme
46, 17; roznieti fie k dobremu 49, 30 a j.;
c) interpunkce, která je v originale celém i dle snímků stran jeho 1,3, 32
a 118, otištěných na str. 1, 2, 16, 17, 58 a 59, příliš nedostatečná. Text
jeho pak oplývá i jinými chybami mnohem více, než bych nesměl
upřímně vyznati, že jsem interpunkce nedovedl opraviti nijak na něko-
Е místech, obnášejících okolo 40 řádků tištěných, jako na str. 7
ř. 22—24: aby protiw—prawdy; v à. 34 a 35: To—fwietla; v f. 40—42:
by chtielo—mohlo a j.
Písaři originalu opravují chyby své vesměs mnohem rozmanitéji a nedüà-
sledněji, než jak o tom skratky jejich svědčí.
Prvý z nich totiž označuje jen žádané přestavení slov ustavičně uvo-
zovkami, stojícími na horní čáře řádků, jako na př. v otázce: Kde ”gt” on?
mající zníti: Kde on jest? 6, 8; O "mudrofti? mocz m. O moc múdrosti
10, 6 a j. Druhý nedbá o takové chyby zhola nic, ačkoli se jich též ne-
jednou dopustil. Některé z nich i ct. čtenářové sami snadno zpozorují a
opraví, pročež mohu tuším výklad jejich bezpečně odložiti do průpravy,
mající nahraditi úvod jiných vydavatelů podobných památek literarnych.
Oba písaři vyznačují zbytečné čili ty litery, slova a věty, kterých ne-
třeba čísti, vesměs takými spůsoby, jichž většiny nebylo možno věrně na-
podobiti tiskem. Nepřestávajíť oni na tečkách a rozmanitých čárkách pod
zbytečnými literami, slovy a větami, než i přetrhují je ještě rozličnými
čarami a sice: vodorovnými, taženými středem řádků nejen inkoustem než
i rumělkou; kolmými a šikmými, z nichž tyto spojeny jsou někdy i na kříž.
V tisku přestali jsme na samých tečkách i místo rozmanitých čárck
originalu, jako na pf. ve (wem 1,5; v nelibe? m. libého 20, 24; v mud:oft
23, 5 a j. Vodorovným čarám dopřáli jsme místa jen tam, kde písaři osi-
ginalu jimi samými označili zbytečnosť pretrzenych liter, slov a vét, jako
na pi. pod fke v nebefke 14, 32; pod le 25, 35; pod celými větami
102, 32 a j. Kde však oni pod vodorovně přetržené litery, slova a věty
přidali ještě zbytkem i tečky nebo jakékoli čárky, tam jsme přestali na
samých tečkách, což ostatně teprve ve pripravć minim zevrubnćji vylożiti.
Kolmé čáry a šikmé kříže vytištěny jsou vedle písmen jimi přetržených,
jako na př. po g 15, 35; po z v muzlfky, aby se četlo mušky 44, 12;
po z ve pro 88, 44; po u ve wiervu| 49, 35, ackoli by se tam wiervu
m. véré a nynéjsiho vèroæ čili jako jedn. instrumental spíše hodilo než
akkusativ vier4; před k ve kteraXk 30, 11; před fp 50, 20 a j. mimo “Kto
39, 25, kde pod k nevyšel v tisku uhel, jakým zejmena prvý z písařů
našich velmi rád odkazuje čtenáře nejen k literám než i k celým slovům
a větám opravou připsaným, pročež i na témže místě třeba čísti #20; X pied
chwalu 88, 38 naproti tomu zdá se býti pouhou opravou zbytečné tam
interpunkce, vykonanou přetržením šikmé čáry /, jaká se na téže str. 180
