I
HUSA JERONYM
O PROCESU Husově jsou ve Francii zachovány doklady v čet-
ných opisech, ale v podstatě nepřinášejí nic nového. Našeho histo-
rika bude zajímati, jak pohlíželi Francouzi na oba procesy kost-
nické.
Názory na Husa se velmi rozcházejí, neb jejich nositelé jsou povahy
zcela protichůdné. Prvním jest generální inkvisitor francouzský Jan
de Podio se sídlem v Toulousu, druhý pak byl mluvčí gallikánské
církve na synodě v Bourges, doktor bohosloví Jan de Corricellis.
Zmíněný inkvisitor sepsal kroniku, v níž pojednával o dějinách
světových od stvoření až do roku 1429. Na samém konci jeho
díla se potkáváme se zprávami o Husovi a Jeronymovi.1 Každého
z nich, zrovna jako Viklefa, nazývá lišákem. Nejprve mluví o obou
všeobecně, vytýkaje. kostnickému sboru, že nezakročil proti nim
ostřeji a dříve. Vysvětluje 51 tak váhavé jednání neznalostí poměrů
se strany koncilu anebo jeho nedbalostí.
Jeronymovi věnuje zvláštní odstavec. Pro francouzské prameny
jest příznačno, že mluví-li o husitech dle jejich duchovního tvůrce,
že se nikdy nezmiňují o Husovi, nýbrž vždy o sektě Jeronyma
pražského. Toulousský inkvisitor psal o Jerony movi neúprosně, snad
až příliš ostře. Nazývá jej totiž psem, jenž nosil v prsou vřed.
Uvádí též jeho články, z nichž jeden dává nám tušiti, že informace
pisatelovy nebyly právě tuze věrohodné. Praví se v něm totiž, kterak
dle učení viklefského jest dovoleno obyčejným věřícím obojího po-
hlavi slouZiti msi sv. a piisJuhovati svatostmi. Pro nazirani Fran-
couze na duchovního otce husitství, Jeronyma pražského, je to však
zajímavo z dvojího ohledu. Považuje jeho nauku za totožnou s vi-
klefsivím a zaměňuje liturgické výstřelky husitských radikálů s hu-
sitstvim samotným. Jak níže poznáme, je to totéž generalisování
po stránce rituelní, jako bylo u flandersko-brabantských bojovníků
po stránce sociální.
Zcela opačného mínění byl řečník na synodě v Bourges (1432),
jenž při dokazování superwority koncilu nad papežem uvedl na
přetřes Husův proces.? Počíná otázkou kladenou husitům, zda každý
koncil, i kostnický, představuje cirkev Kristovu? Takto vyslovená
superiorita koncilu byla prý definována u přítomnosti Martina V.
a jestli někdo namítá proti tomu, že se tak stalo pouze se strany
1Bibl. Nationale, Paříž, Ms. lat. 4924., fol. 154a' — 1618",
2 Bibl, Mazarine, Paříž, Rkp. 1688, fol. 135b a 139b,
11
