EN | ES |

prevzate-kotouc-78-06A

prevzate-kotouc-78-06A

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
A to bych rád kdybyste až se vrátíte a bude si třeba probírat hlavě nebo pomoci maje to pásky to co tady bylo řečeno abyste si uvědomili že toto co tady bylo řečeno panna část toho co tady bylo řečeno nebylo mé moci řečeno že jsem k tomu měl propůjčenu moc že jsem vypadal jako strašně mocné matce jinak pyšný ke kterým se nedalo smlouvat protože jsem byl svědkem moci která vás miluje. A proti té své nedá nic dělat ani vy kteří jste se mockrát provinili chce způsobili ani v nejmenším že by vás byl přestal milost to je dojemné já odcházím čím vždycky do do jasnější pokaždé protože vás vidím jako lidi se všemi těžkosti i malichernostmi to poznám podle toho kdyžs klidu pustím z této moci boží o čem se baví. Čili vidím že jste normální lite takový přízemní jako ostatní lidé a on vás přesto miluje musíte si musíte mi prominout je vás takhle posuzuje nám prozrazuje co jsem neměl vít to sebe teho teďka bát mluvit normálně jako ostatní lidé nebojte se já vás ujišťuji že pán bůh vás má rád protože se čte milovat a dejte si co chce do té požitkář te o ženský nemluvili prosim mluvíte obalu musíte o malicherný stech ale buďte si vědomi toho že hospodaříte s mocí boží. Které se říká uvědomovací síla když ověřujete ostrov vaší životy já toto zmoci boží a z téže moci boží sem k vám já mluvil že si ale netroufal mluvit o ostří žily nýbrž o tom co jsem vyčetl z jeho tváře plné lásky a to jsem nevyčetl jenom tady nýbrž od té chvíle co jsem v tom koncentráku zažil to osobně nebo to sebe vzdání proto bych vám radil abyste poznávali míru. V tom kam až můžete se od boha vzdálit to je velice důležité víte já jsem tak ustrašený člověk že se bojím daleko odejít od otcova domu že mě tam něco sežral a to jsem já který se se vy za mějte tento druh strachu nevzdalovat se mnoho od otcova domu jediných strach který jediná starost která je na cestě k bohu dovolena všechny ostatní starosti. Které člověk má sou ke škodu věci a ježíš nepřestával proti nim bojovat proti těmto starost ale o jedné starosti mluvil a tu doporučoval hledejte především království boží hledejte starostlivě pečlivě hospodařte ve hřivnou kterou máte v ruce pořád beze ani špetku z toho vynechá vejce pro sebe to je v té starost velice velká tedy to je starost nikdo z ty vlasti tak moc nebere a kterou kdybyste měli tak vytěžíte velice prudce hospodář přichází nečekané a zúčtovává jak je v tom podobenství napsáno i o tom že ni chovali dne ani hodiny. Neměli toho oleje zavřely se dveře a byli zase v temnotách té noci toho nepoznání a já vám řeknu mě na té cestě duchovní nedrží vůbec nějaké duchovní cvičení po mám dávno za sebou nějaká modlitba nebo nějaké zvláštní úkony nic jim nevynikal mě na ní drží to že se nevzdal jím dát je tím byla poznamenán moje cesta od samého začátku že se prvních chvílích když jsem za ní vstoupil v těch sedmnácti letech jsem se bál udělat krok který by byl světský prosím vás to zase přehání tady učíme na cestě činnosti posvěcovat i světské věci světské kroky tou božími ost protože to posvěcení spočívá v tom že já to dělám jako práci na poli no a když se potom mluvil o cestě lásky tak to posvěcení ještě větší já to dělám lásky proti. A když to kdybychom k tomu přidali se vstupování nebo nějaké poznání to to dělám poznání z poznání že on je jediným činitelem a že on je jediným milujícím že ne já je co dělám když mlátím rukama ne já miluju když prokazuji veliké skutky lásky ale je to on který miluje a tohleto se co se mi zdá promiňte mi velice bezpečné protože nevstoupí člověku do hlavy nemůže přivlastňovat já celou tuhletu cestu kterou vám líčím mám poznamenáno ustavičným tušením na vlastnictví vite prostředí vším to z důvodů se typ zdání o které přímo nemluvím ale na té se ukazuje že kdo bych chtěl poznávat a něco málo ještě při tom vlastnil nepoznává nedokáže poznávat. Nýbrž pana do temnot vnějších kde je opravdová temnota i toho poznal i poznávací které no tak nejenom že nesvítí sluníčko ale von není schopen poznávat vy mě ten kdo se vzdává všeho do nevlastní ten je být hoden soustavně učednictví ježíšova on to řekl od nenávidí sebe nenávidí příbuzných dokonce do nenásilně v tom smyslu je to nenávist a jak to někdo není. Tady jediný je hoden být mi tušení a a to by si při všichni přejete nám proč na vás chci to vděčnost samozřejmě bůh vděčnosti na potřebuje bůh to nepotřebuje ale potřebujeme to my protože jestliže něco od boha bereme a my všichni bereme od boha neuvědomit si něco cestu do statky které tady ne a my to zase myslím nehospodaříme a nevracíme to znásobení tak se proviňuje především proti sobě protože se tím vylučuje me z té komunikace s bohem. Neboť on musí přijít jak se tam znázorněno a musí nás zavrhnout do temnot vnějších přes sme nepochopili úkol který před sebou mám čili dve vděčnosti věčnost představuje určitou část a značnou část pochopení úkolu který je nám svěřeno jiná definice věčnosti všechno řekl přeci protože co si myslíte ti kteří hospodařili pro toho hospodáře s těmi hřivnami když on odešel myslíte že to dělali jenom z donucení on nad nimi nebyl oni ho nějak milovali oni byli nějak mu vděčni mi to bylo asi hlavní smysl jejich jednání není to tam dál do vedeno ale v jiných takových podobenstvích je mluveno o té lásce. Že je to hlavní mocí a jeli co je který vděčen neuměli přímo milovat boha ale aspoň vděčen tak už ho miluji protože se stala s kněza jí a protože bych šel přál všem abyste se přes radili s největší míry možné na tu cestu lásky to znamená na cestu která by vás zbavovala utrpení která by vytvářena z vašeho života nesení sladkého jha pro to vám také radím ženství. Protože křesťanství se pokora to že to jednu hlavních ctností a protože se do radí aby se člověk nejenom vyvaroval hříchů ale aby jako protiváhu se snažil nabýt co největší svý st a v těch se vzdělával pro to odjakživa jako hlavní cvičení ctnost ve ctnostech bylo ničení se v kokol ze. Takže od prvního vstupu na duchovní cesty každý člověk měl povinnost se cvičit pokoře a dospělo se kolikrát k takovému stavu že člověk který se cvičil delší dobu v této ctnosti vypadá na povrchu dokonale pokorný ale je zajímavé že fakticky nebyl jak se to poznalo on sice pokorně vykonával všecko co se od něho tělo já vám si záležet na tu aby nikdy ne přestoupil vůli svých představený aby poslouchal boha tak dále ale nemohl zabránit jedné maličkosti že jeho život by měl povahu malicherný života že jeho rozhodnutí i úkony pokory. Byli čin dál malicherně jí on šel do takových podrobností že ta jeho pokora rozdrobí jako vůli a či nijak z něho člověka neschopného jakékoliv činnosti to se stalo hlavně proto že on vůbec nejednal podmínky pravé pokory že mu mi to poradil to to nemohl jak pravou pokoru a být. Nikdo totiž ne nabude pravé pokory kterou chtěl aby měli učedníci ježíš tělo mě učedníci než ten kdo nabude poznání o kterém ježíš mluvil to znamená on byl pro to pokorný že poznával že veškerou moc má od otce že se vzdal. A nejenom upřímně vzdal veškeré své moci osobní a že ji opravdu ztratil totiž on když přemohl satana na poušti tak tím vlastně se vzdal této obrovské moci našeho já která mu nikoliv živě ale pravdivě nabízela pozemské blaho chlebem počíná je a mocí pozemskou končí. Čili on neměl k dispozici to co mají ní lidé to svoje sobecké já to zemřelo tehdy na té poušti a o tom na to no ovšem touto symbolicky jako že satana potřel a za to měl na odměnu na to měl moc boží o o cestě do od té doby sjednocení jasně věděl od koho má tu moc. A protože to věděl proto byl pokorný protože věděl že sám vod nemá té se vzdal o té osobní moci která je nepatrná v celý člověk pyšní na každým kroku oproti tedy netrvá s bo mocí boží jenomže když se povrchní pozorovatel který neviděl to jeho nitra dívá jeho počínání jak suverénně vládl satanem třeba nedohonil zprostředka těch celýho těla jmenovat nebo učit ránem tak ho nemohli nebo vyslyšení které jeho výroky proti farizeům tak ho nemohli považovat za pokorného všemi. Protože ježíš kristus si byl vědom moci otcovy v něm ale my si také vědom ztratil svou osobní moc a že tedy vlivem toho nebyl hoden této moci jedině tím že se své vlastní zbav to jsem něco jiného čili sobě nepřičítal nic z toho co dělal ani to že dostal třebas učedníky které jak se na povrchu znalosti vyvolil o neděl že vyvolil pomocí jeho poznání otec pomoci poznání ježíšova otec totiž ježíš poznal něde a který jeho učení šel pro ni označil ho pozval ho přesvědčil ho nebrala když to sám dělá kdyby byl neřekl že otec si je vyvolil to se vám řekl ty jsme byli přitom že tam tou poznal u studny a tamtoho na celník dále tamto do postojem víte v té klamné. Čili první podmínka té dokonalé pokory u něho byla to bylo to poznání moci kterou vládl že není jeho nýbrž boží čili zase syn způsobem nevlastnění to je první podmínka pravé pokory a druhá podmínka pravé pokory je tak jestliže někdo nemiluje nemůže být pokorný láska je pokorná proto že se pokorně odevzdává milovanému a on se vůli boží pokorně podal sledoval napřed křižovat například o toho bylo víc. Čili druhou důležitou podmínkou je láska já to kdy je za tím na té nejvyšší úrovni všechno by to bylo zcela jasné nulové a je to na nižší úrovni ta pokora ale vždycky tyto složky hrou nějakou roli že například dejme tomu se někdo ve středu trénoval v pokoře a netrvá se úměrně lásce netrvá se úměrně nabýval úměrně poznání tak nemohl být pokorný třetí po ní neméně důležitou je sebezápor i když je ochoten někdo milovat ale umí se zapřít nemůže být pokorný on se musí zapřít všude tam kde jeho poznání a jeho láska u napovídají že je to pořádku a nesmí být pokorný tam že mu napovídají že u kazil tím lidi je nebo že by jim neposlou nebo že by jim lhal. Tam nesmí být pokorný čili včím takovým prvkem přece jenom poznání ale kdyby neznáteli nějakou roli láska a sebezápor tak by ta pokora byla přes veškerou pokoru nemilosrdná na to byste mohli najít kam že z tohoto výkladu jasně vyplynulo že podporu jako samostatná ctnost nemůže existovat. Pokora také neobstojí hřísné počínání pochopitelně a v této bouři vane umenšuje se čili to je věc se sebe za okolo to už tam bylo vlastně řečeno pokoje vždycky má když se tedy pěstuje zvlášť máte pěstovat k tomu latu ten jinými složkami ctností křesťanských a je to marné pěstovat vede to k jak vám říkám malichernosti pokora pokorný malichernosti že je ve zbytečný věcech pokorný za velkých věcech se ukazuje že je nepokojná a to z toho důvodu že nemá v sobě zakoření škálu hodnot. To správné hodnocení které vzniká teprve poznání věcí indičtí říkají že teprve po samadhy člověk má správnou schopnost rozlišovat to znamená že v ní jak užít pokory taky a co je pokora než to předtím tuto rozlišovací schopnost nemá a proto také neví jak má pokorou hospodařit ono se musí se vším ty sou lstí ta není na plýtvání ta je jenom jako to má být služkou na cestě dokonalosti není dokonalost sama není dokonalost samou nýbrž je obyčejnou služkou vedle ostatních ctností mořem že pokoře jako ostatní moc platí že pokrok v nich. Se musím snažit docílit všemi lidskými prostředkem to je to získaná tedy pokora potom patří do ctností získaný ch sice tou lidskou nohou ale na druhé straně to prová pokorný já jsem tady mluvil to pokora veliká cizí daná tomu říkáš tahne ano to znamená že je součástí nedílnou poznání lásky a všech těch. Vlastností které nepochází s duchovním slova smyslu člověka nýbrž například duchovní poznání pochází z boha ne ale nechci tím podceňovat nic kterak nosti získaný kdybyste totiž člověk nestaral od získaný prosti kdybych se nestaral aby získal to to to je aby i tedy kdyby mohl disponovat aby aby m nabyl v tom smyslu ne vlastnil nýbrž aby jí vynikal té řek aby prostě nebyl špatný že až byl dobrý v tom smyslu aby se líbil bohu povinnost se bohu zalíbit neboť ho miluje ne každý milovaný se vždycky důsledky trošičku ne to je vlastně po smrti a to. Která se dělá před setkání s milovaný ne rozumíte mně jako do smrti on musí provést jinak je lajdák přichází nehezké mouše na tu hostinu nebo na to setkání tak tím si říci že kdykoliv se zanedbá lidská možnost výše pokory tak se nenabudu ani pokora vlitá nebo že se člověk nestarám o své ctnosti jeho vývoji se třebas bere jinou cestou třebas cestou poznání a ty ctnosti pokulhávají ale jsme lidi třebas dosti. Poznávající nikam ne mě na dosti poznávající ale některé nosti úplně chtěli které vidět tam vznikla nějaká nerovnová že jste se nestarali rozvoj ctností napřed lidskými silami a proto jim nemohlo být přidáno k tomu i dalšího nic zamění přidáno čeho nemáme lidské základy na lidských základech ne předáváno ne na ničem ničeho nic nedostaneme my se musíme třeba dobře nebo nedokonale snažit. A ostatní nám bude přidáno nedejte a tak dále té míra snahy který napřed lidského hlediska musí být proveden tam se není jde neříká nemusíte ani nedat pánbůh to za vás udělá pak to znamená z určité české schopnosti abyste našli a taky v těch ctnostech ježíš tam to z toho ochotní kázání ty ctnosti vyžaduje přímo nadlidské to znamená všechno lidské možnosti zapřáhnou do toho získa určitou ctnost nabízí na vidíme čtou zkušenosti a teprve pak je naděje že přeroste do nosti velice samozřejmě to vlitá to je ctnost navíc zvaná a člověk by si neměl dělat nikdy právo. A my ji měl protože pak už není člověka a jest možnosti se přivlastnit ale pak padá on s ní padá potom ty cesta lidsky na bytost co na upozorňují čili je to potom hrozný pád vlastnit lidské vlastnosti to je lidské a celkem bez trestné ale vlastnit to co člověku bylo navíc dáno to je to se velice krutě této ježíš kristus ukazuje že se musel umět vzdát všech stý učedníků se svých tehdejší přátel se před ním musel zdiskreditovali svou slabostí po tři jem to dech člověka a to všecko ukázal proto. Abychom věděli že se musíme umět vzdát všeho nejenom tohoto sme lidsky se naučili nabývat nýbrž to sme nabyli i ducha boží pomocí jinak nepřejdeme přes tu poslední fázi když se čověk má stát bůh přes kříž mrtvých straní ano desetin myslím že by bylo velkým omylem myslet si že na někoho spadne ctnost jako taková souhrn jestliže člověk se cvičil lidsky v pokoře spadne na něho vlitá pokora a ostatní nosti mi tak úměrné výši aby ona se udržela jako ctnost takže ctnost jako celek netvoří fronta která by. Jako taková jedině mohla sní volat proto že existují individuality svatých jeden je být se pokorný je více milující jeden je lépe poznávající to dále svatý ideál lépe poznávající že například svatý františek z assisi sem zase více milující a více pokorný než byl i ná zvolit v čem kdo se lidsky napřed vzdělával k tomu mi bylo přidáno to je ještě pregnantně jí ještě zřejmě tehdy když to je poletuje do stavu spojení s bohem. Tam totiž odtamtud si odnáší vždycky to co tam zrodí přinesl nikdy ne celé poznání protože toho není prostě člověk schopen to by neunesl pod tím by se zabil to by se smazal že z toho stvořeného to by se vymazal to byste nezničil v tom smyslu jak by to jak bych jsme to byli toho svědky ale vymazal by se toho rámce stvořeného to není možné čili já bych to chtěl upravit tedy to vaše mínění v tom smyslu že může být někdo přednostně pokorný a ostatní stech nemusí tolik vynikat. On už je to také vhodné pro to aby to tomu tak bylo aby ten člověk nic nepřerostl toho bohu se hlavu a ne že by se že by z toho bůh přál ale že je to dobré pro toho užitečné pro toho člověka do věčnosti kdy může být sobě věčem vděčnosti se také dá vzdělávat třebu to je totiž ctnost také na křesťanství ctnostní která méně dokázala proto se jim řešení nevěnujete ale být vděčný za to co mě zdánlivě škodí a co bych mohl být jet ce to pro mě ponižujícím třeba nebo degradujícího škodlivé být za to vděčen já vám řeknu z jakých důvodů potom. To je to přináší velikou míru sebezáporu a je to velice už má proto vlastnost mě s je jako taková naučená věčnost je užitečná proto že ona nejdokonaleji vede k sebezáporu a nejrychleji spojuje s bohem cem velice vědomě protože ponechává člověku to co patří bohu a bohu patřit vděčnost za všechno co von nejenom dopustil zařídil nýbrž to i dopustil to znamená měl by být člověk vděčen vždycky bohu za všechno se s ním děje ale neměl by být vděčen člověku který špatně jedna. Přitom by měl být vděčen ale bohu i když někdo špatně jedná musí tomu člověku i za toto se špatného na něm dělo na tom se něco je by vděčen bohu bez svého že to pro něho bylo špatné rozumíte mi todleto vyžaduje obrovskou oblasti sebezápor ano toto se může dělat době kdy člověk eště vůbec není poznalý k tomu se může sám přimět k tomu se může nutit který může sebe zapřít neboť jestliže na vás chci abyste na cestě lásky celý život jak mám přichází nebrali z rukou těch. Kteří jsou nástroj bez rukou božích pak ovšem mluvíte být za všechno bohu vděčni ne těm nástrojem ale jemu bohu čili kde noste nutná za všech okolností vůči bohu podívejte se tady s tou smrtelnou duší říkáte že vona vono je to vlastně vědomí tohoto světa které začíná a taky pomíjí a že tedy mou smrtí patrně toto všechno skončí musíte si myslet že je toto já je také světském tentokrát je svědkem tohoto života tohoto z tohoto světa. A tento svědek tento svědek jestliže přejde do svědectví o bohu nezahyne jestliže zůstane by svědkem jenom nic jim víc ne svědkem tohoto světa zahyne rozumíte čili je třeba abych toho svědka který je smrtelný po té stránce a tehdy jenom když vnímá jenom tento svět a nepřejde z vnímání tohoto světa dál tak jestliže tento světem svědek zůstane jenom tímto světem tohoto světa tak musí zahynout jestliže ale tento svědek se stane svědkem boha věčnosti a to právě je ta veliká vymoženost kterou máme k dispozici tak nezemře na věky a z té smrtelné duše se vy křesle desítek se oděli od smrtelné duši rozumíte přejdeme smrtelné jinak ten svědek který tady je svědkem tohoto světa musí svědčit beztak při nějakém soudu jakoby to je tak symbolicky řečeno v okamžiku smrti. Aby vydal svědectví o tomto životě to znamená aby se učil záznam o tomto životě nesmrtelné duši a z tohoto záznamu on se potom zase vtěluje jo dá duše zase dává povel novému vtělení a část z toho svědectví uplatňuje ale že se to svědectví stav prosí jedno za druhým různých vtělení takže podle okolností ona si vybere to co jste odkud hodí takže tímto způsobem i když ztrácíme vědomí toho čínu byli že jsme se u převtělovali i tímto způsobem poněkud jak si jsme nesmrtelný ne. Takže ani ta smrtelná duše není tak úplně nesmrtelná protože ten svědek musí vydat ze sebe svědectví před bohem v okamžiku smrti a to z něho zůstane na věky ale že se to všecko jakmile se vyrovná takzvaná karma to znamená jak si to všechno co sloužím jak už na to nelpím takže nelze opravdu vy opravn pane sva místu o věčném životě tohoto smrtelného toho všechno a ne ale já jako svědek musím zůstat na věky jestli to dokážu ne nebo se stanu jenom předmětem záznamu a to je špatné já na. To by se to se s někým stupni musí být člověk aby už byl tím pohádkovým honzo který se dá ten se zno pozoruju vás že nemusí být na ní nějak vysokém stupni protože my hledáme ani že tě víme ani ještě mě detailněji ten a on se nic fázích ne a tedy vono jakmile pojmem úmysl k bohu tak se tam ho do někdo vědomě plní podmínky které vedou ke spojení s bohem jeden spojení s bohem e říkáte tak už je to vlastně milost že to je schopen nevědomě plnit. No tak to je tak celý náš život je takovou milostí víte nemůžeme říct to je kde to začíná ne to je těžko říct a jestliže člověk nevědomě plní podmínky tak je to vina je to vinen on sám v tom smyslu že vnitřně dorostl do toho nevědomého způsobu plnění podmínek to znamená někdo je třeba eticky založen li se někdo je daleko bezpáteřní nebo zase na na ně kam vítr tam plášť já nevím jak to s jak nazval no tak tito lidé neplní ani nevědomě podmínky vstup ale když někdo už je založen tak. Že je eticky založené a podobně opačně než tuhleti na levici tak už vytváří kolem sebe i zevní podmínky které němu znali přistupuju z vnějšku proto abyste s ní ta věčnost vědomě spojili chcili zase nejde o milost v tom smyslu jako je to nějaká zvláštní volba nýbrž třebas vlivem výchovy se mu dostane lepší příležitosti a podobně. No my se na to svědky toho my sme se o to se ti toho že ten člověk nemá výchovu ale přirozeně je dobrý bychom tak řekli že takových je hodně například dejme tomu umělecký život některých lidí je právě vzorem takového přirozeného správného přístupu k lidem toho že ten člověk se ubírá třeba krásou tím se zjemňuje výchovu jinak nemá než ta krása toho umění ho přibližuje k bohu a někdy velice a utnete stoupá do jednoho schodu na druhý musí se sice vyhnout. Ale musím mít pozici druhou nohu která ještě stojí na tom minulém protože jsme omezení zákonitostí této hmoty stát pevně na této půdě této hmoty to je ta vymoženost že můžeme druhou rozvinout rozumíte si na jedné straně to vypadá jako omezení že já vám tou jednou nohou ty na druhé straně je to veliká vymoženost že mohu tu druhou zdvihnout a nakonec i ta která tam musela být a ta není na podporovat až to nebude zapotřebí tak také se zdvihne za tou prvním září devatenáct set sedmdesát osm já bych tě i něco jak vystopovat utrpení svém vo a jiných lidí že totiž. My pochopitelně snažíme se o lásku k bližnímu a tak se tedy také snažíme o to abychom jim pomohli tím způsobem že prosíme boha za pomoc pro toho bližního i ty ženám to bůh nemá za zlé ale my si nikdy nesmí hrát na pozici někoho kdo by pánu bohu radil a teď vysvětlím proč protože to měli se stát pomocníkem božím a to obyčejně tak bývá že kdybychom chtěli od boha něco o čem bychom nechtěli být nápomocen tak přeci nemáme ani právo to od boha chtít my musíme napřed dokázat svou dobrou vůli že ze sebe se ochotni vydat všecko co v klidu vydatný můžeme jestliže ze sebe pro toho bližního třeba ta kterého prosíme uděláme všecko co lidsky klidu můžeme udělat tak tam teprve začíná naše právo na pomoc boží ti že nějak. I k důvodů a chci říct lenivosti pohodlnou ale třebas i nevědomosti neuděláme to co můžeme udělat pro bližního sami já říct pane bože u dali to za mě abych tak řekl lidově nic se nestane nebudeme by slyšen ale nebudeme kolikrát vyčetli ani tehdy když prosíme za něco co nevíme jestli je správné že se stane podle naší vůle protože my častokráte neby nejste poučeni o tom jak pomáhat bohu v tom smyslu že neznáme jeho záměru a obvykle neznáme na nevíme proč sedět to a protože je ono pod on dělá to a nedělá tamto a to už ve starověku jak ježíš ukazuje se tohleto nevědělo ne to nikdy nikdo neví čili kdybychom měli pokud se ne navíc udělat něco co sami nedokážeme ze svých vlastních sil kdybychom nabízl to udělat tak musíme se vždycky opřít o znalost vůle boží a měli bychom napřed si dát líbit to aby nám pán bůh kázal jestli chceme pomáhat co máme dělat a ne už vlastními cti si dělat co chceme. Tak dejme tomu já vám tady ukazoval a tak to josefa že on si dal poradit ten tu pannu marii učíš em do egypta a jak mu bylo poraděno tak tak jedna neříkám že je každý musí mít hlas nějaký boží nebo anděl musí k němu promluvit to není pravda ale rozumově napřed může posoudit jestli je to správné nebo nesprávné to je první světlo a za druhé máme tady řízení okolnostmi které nám bezpečně poradí co máme dělat já si myslím že v tomto ohledu velice jako podceňujeme možnost vedení protože my si myslíme že okolnosti a události které k nám při tou jsou něco co my nemůžeme ovlivňovat to naopak my každém případě ovlivňuje a nic se nám neděje co si sami nezažil e nevysvětlíme nebo nepůsobím nebo jak by to neřek asi ještě době způsobem co si nenarodí i když si myslíme že to zdánlivě přišlo vněšku že to někdo způsobil to jsem se na omylu my jsme vybídku vším by mi a jestliže se máme k té viny dostat mimo oblast viny tak musíme tu vynucuju vás. A teprve pak může přestat ten účinek který na sobě zažíváme účinek naší viny a tohleto my neděláme to čím minut mě napřed vyčistil ve vlastním domě než zase čistý těch kde jinde a my bychom o ale to k pohodlnější vyčistil někde jinde jenom kdybychom nemuseli usebe tohleto jsou chyby které stojí mnoho utrpení protože vzniká nerovnováha mezi vlastním vlastní cestou a přáním po nějaké nápravě nemůžeme pánu bohu pomáhat když sedíme na jaké jsem ani to vzít ty nerozumíme jeho záměru když nevíme co on si přeje takže je mám být drzí a ty si přát vědět co on si přeje v každém případě to není zapotřebí to by nás zakazovalo to je závazné vědomostí a jestliže na rozhodnutí někomu pomoci tam kde nikdo jinak nemůže pomoc než jak se říkáme pán bůh tak pak musíme se opřít o vůli boží jakmile toto neuděláme tak se proviňujeme i proti tomu komu chceme pomoci i proti sobě no oba nabyde strany na uva veliké nebezpečí utrpení protože jsme se postavili možná proti vůli a říkám možná to musíte vždycky být proti vůli boží a rájem na stojí na které hádám.

Download XML • Download text • Waveform view