EN | ES |

84-06A

84-06A

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Tak strašně trpěla že její příbuzný přišel ke mně a říkal mně: jak je to možné, že to je ta, která byla opravdovou světicí, takhle trpí. Je to proto ježíš kristus chtěl si přál aby se připojila k jeho utrpení aby s ním umřel na kříži protože jako věřící musí umřít víra na věčnosti nemá žádnou platnost tam jenom láska a tak přes tu lásku kterou prokazoval bližnímu jí byla na ta milost že byla takle zbavena veškeré útěchy jako on na kříži byl zbaven. Aby se dostala do té věčnosti a věříme se tam dostal tak se takhle jsem jim to vysvětlil no je zajímavé že rovné situaci se ocitne každý kdo třebas klidně šel jinou cestou třebas indickou jakmile se dostane do vleku ježíše krista tak začne trpět pokud nepochopí že musí sebe se vzdát jak trošku sebe patřit sobě patří tak pořád ten pít není možno ježíš kristus následovat do toho nebe dokud sám sebe nezapřel na cestě víry tak on říká zapři sama jste veze krišna se ne opravdu potom teprve následuj není možno následovat dokud se to člověk napravená to je moc důležitá věc. Dobře tak víte dobře jsem řekl a já sem nějaký ho můdyho to americe psychiatr a von delší dobu po dobu několika let zpovídal své pacienty kteří prošli klinickou smrtí a účinky klinické smrti ze kterých zpovídal se pacienty byli obdobné ale ne stejné to znamená někdo si nepamatoval vůbec nic z té klinické smrti někdo si pamatoval něco málo nebo mnoha vě někdo zažíval tak zvané žluté světlo to vám tedy světle někdo bílé světlo nebo zažíval soud který ho odsoudil k jinému způsobu života viděl světelnou nějakou bytost podle toho součet záleželo na jeho víře když věřil v krista tak by dělal krista to není fakt to je jeho obrazotvornost ano to působení se oděje do obrazu ano to působení je faktické ale e se odděleno obrazu to způsobuje že ten. Ten řek bych ten vliv je daleko oslabení než kdyby ten obraz to nemělo by bylo lépe kdyby například vstoupil do žlutou způsob o světla a neměli k spojený žádný obraz to by ten žluté světlo m m řeklo více já vám ještě potom řeknu proč a jak tak co je to to vidění toho světla jiného v tom okamžiku kdy je narození života a smrti že totiž když se rozlučuje ten organismus z těch z těch součást svých tak to má světelný na se to není tak nic koho pytel né že ano a ten světem efekt a nepůsobí jenom nějakým bez ře ním nebo nějakým klam nebo nebo to je způsobeno tím že opravdu nějaká svět se kterejš část člověka odchází pryč a jeví se napakoval extaze kdysi jako mimo mimo toho člověka takže ten člověk se dívá třeba na to žluté světlo na něco oblažuje. No ale někdo kdo v tomto životě třebas aspoň koncem před tou operací při tom klinickou smrtí se dostanu stádia vývojového takového že si dělal těžké svědomí z toho co tady napáchal a říkal si já bych si tady ještě žil a všechno to otčím tak tato myšlenka je tak silná že působí že to světlo začneme konkrétní povahu soudce to je to není žádný soustře faktický to je síla myšlenky toho člověka a ten soudce ho soudí jeho života a zase je myšlenka toho člověka ale pozor na základě tý na podkladě zpod toho všeho je nějaká síla která je objektivní která působí objektivně takže od když se z toho soudu dostane když tam vykládá byla to se tak dobra mohla by se to po potom po těch státnicích jeho přežít ten spis mu dyž ho tady tatínek poší když doufám a. Možná že i ten komentář by byl dobrý a když vo tom potom se dostane z toho ten člověk tak on nebyl odsouzen jako u obyčejného soudu nýbrž on získal také schopnost k tomu čemu byl odsouzen se postavit kladně vyžít to vykonat to provést to ačkoliv si tím nikdy neměl tu sílu aby to provedl takže ten poslední se s ní teďka setkal když sem jel splněn do prahy a viděl jsem ho na kterou. A poznal jsem ně žluté světlo že beze nutným světlem to že by se to je tak pronikat ho člověk vidíš má když se ti sám i prošel já jsem jim nesčetněkrát se prošel takže pro mě každého řadě to tady u vás není u něko nikoho to světlo ale u toho je to absolutně zřejmé tak já jsem ho hned pozval do kup a vyzpovídal jsem ho proč to žluté světlo má a kupodivu von prošel kristu smrtí a to žluté se tam říkal já jsem to jsou ten vozil. A viděl jste při tom něco ne nějakého soudce nebo věděl jste co máte dělat ne nebo sta e se jím člověkem jeho jiným člověkem ano řiká já jsem vod tý doby co jsem čtrnáct dní byl v tom bezvědomí a tak dále já si mě pro to sté světlo já jsem od tý doby jiný člověk je měl rodin a nepoznává já jsem neschopen dělat to co předtím já jsem třebas kouří já jsem rád pil já se teďka to ani nemůžu podívat ale že bych to byl někomu sliboval že bych tam zažívali nějaký osobní styk s nějakým soudcem který mě posuzovat ty nebudeš použít to nebe ne to ne ale já jsem měl najednou sílu k tomu nekouřit nepít a žít rozlišíte jiným způsobem než předtím a u kolena vod tý doby pět let se to stalo a já pořád žiju jinak než ten že soustavně před tím jinak. Tak se to představte co to žluté světlo je čili já bych řekl že je to taková posila z jiné úrovně kde člověk sám lépe na které člověk sám lépe sebou vládne správně ji poznává nebo snáze poznávat co je správné a co je nesprávné protože mně to žluté světlo potrefila v předškolním věku už ve třech a půl letech a tak dále. Tak já jsem opravdu od tý doby začal poznávat zvláštním způsobem se správné a co je nesprávné takže já se v tom žlutém svět dobře vy znám maminku jsem překvapil pro tě čtrnáctý operací pocit vědomí že jsem říkal maminko to měl vo tři a půl roku říkají mně ode dneška co je správné a chci jednat správně zmínka se divila že dítě jednat správně ne ale vždycky když jsem se ptal když jsem si nevěděl s ničím rady jsem se ptal matky se správné já jsem to nepoznával ale ono mě to řekla a já jsem ale poznal jestli mě radí dobře když mě tak za špatně jak jsem to neposlechl teprve až mě nabídla dobře tak jsem to poslechl a to jsem se pokusil trestal do to se tak nedělá to sem tady nepsál říkal je vám to to neříkal pomocí opakovat to nic e mě no tak to je to žluté světlo ten to prostě důsledek toho žlutého světla převáží v tom člověku jak vidím člověk s tím chodí pořád něm převažuje jiná úroveň než nějaké byl předtím člověk se tedy může vyjadřovat dostat na jinou úroveň a trvale na ni zůstávat jako je abste na jinou úroveň a trvale se dostávám zůstává na ni trvale a on taky betelně trvalý sta nevěděl proč. Jenom to že to čili nízkou smrt sám radím nízkou smrt tedy protože tak jeden ze sta pacientů má toto vidění to založena tom jak se do ní dostal jaká předsevzetí dělal to má veliký vliv na to se s ním v té klinické smrti děje taky jeho víra má veliký vliv do věří v boha nebo krista tak by jí toho krista ne že by ten kristus k němu přišel vůbec ne jeho představa o kristu se mu tam z tělesní ne a a on s tím přihrajou naší pochopení jo těch věcí které by jinak chápal velice martě. Tak například dejme tomu takhle začal svoji duchovní kariéru svatý ignác z lojoly že byl těžce zraněn při vyvedu pamplony a v té horo se mu objevil kristus a řekl mu ignáci teď nebudeš bojovat proti králů nebo pro krále nýbrž pro mě a znamenalo sví a jak mu tohleto řekl tak on na byl takovou sílu že doži do smrti říkal. Všechno na to překládám za tím pro k větší slávě boží ne to bylo jeho složit všechno dělal větší slávě boží a v tom hodnotil nebo minulou to zůstalo a předtím vůbec tvrdým voják em a na tom vůbec nepomyslel takže objevuje se nová kvalita té to by mělo být protekce místo zamyšlení že ze budit napří při chorobné stavu za učit okolností novou kvalitu v tom člověku a tím by ten pacient vlastně už byl napolovic zachráněn v té své choroby se o to kolika se postaví i o to ostatní my tomu říkáme v duchovnu že mu ostatní všechno bude přidáno i o to jeho zdraví. Stačí to tady někdo z vás mě říká že před smrtí tak novou zažíval tohleto jako by pociťoval takový vír který toho tatínka oddával z tohoto světa pryč co je to ten vír řekl jsem to dobře to je tak tadyhle tento fyzický svět můj to je určitý druh záření o to svatý roku chybuji te čili má to určitou kapacitu zářilo a jestliže ten člověk odchází z této úrovně září kapacita do úrovni do úrovni jiné jiného záření já řeknu třebas že to záření z vyšší kapacitou vyšším kmitočet nebo tak nějak jestli tam obsa tak samozřejmě je zapotřebí aby se stala tahleta věc že by byl odtud od stát. Neboť jsou něm věci v tom člověku nejenom fyziku ké povahy nýbrž také takové povahy která tam k tomu ještě může náležet k tomu vyššímu záření nebo k vyšší mudrci ne a vono si to tam odebírám čili v podstatě z té byli svědkem kdo to tady říkal toho že jeho vědomí toho člověka bylo od svá do úrovně které bylo teď nositelem toho vědomí přivlastňovala si to vědomí zase si ho přivlastňovat takže toto přivlastnění se vám jevilo jako vír ano tak to vysvětlil. Jestliže se někdo tady z vás ptá já to vy nekonkrétní aby nebylo vidět k to se to ptal že mu připadá že takové zrození dětí tě té na svět že vlastně zdrojem utrpení pro toho tvora který jsem přichází tak není daleko pravdě protože my přicházíme na tento svět až se rodíme tak by se kompletní při i máme i to nesmrtelné v sobě myslí že sem na tento svět z nesmrtelné oblasti do krutě smrtelné. Dualistické oblasti na to je hrozně krutý přechod takže to dítě nelé jenom proto že potřebuje vyrazit dech jak říkají lékaři ne když ale opravdu bolestně křičí protože tam nepotřeboval dýchat ještě ono postupně jenom přecházelo sem do toho a najednou musí se potýkat ze životem každým dechem se musí potýkat by představa chvilinku dýchat také po něm ono se ono vono se musí dohadovat toho života k té matce se nepotřeboval drželo at života chápete to a to už je to té poslední fázi ale tadyhle jednou se musí to želva každým dechem se držet že ten ví každý z vás života na této planetě zkuste si to nedýchat a bude po vás že. Je čili to je ustavičný boj na smrtí aniž si to milujeme protože je to děláme samovolně ne ale je to bodem takže dítě nastupuje cestu se stroje se smrtí od prvního okamžiku narození nastupuje boj který se tím nikdy nezažil proto je to fáze utrpení stačí to vole okamžik já to ještě řeknu jednou tady mně bylo napovězeno že jsem to měl taky brát jako utrpení matky a že jsem měl odpovědět na to proč je to také utrpení matky především je to utrpení matčino nejenom proto že se to de něco děje násilného ale také proto že tam matka ztrácí kus sama sebe to dítě před tím bylo součástí její tělesnosti. A součástí jejího já protože než to dítě získá své vlastní já tak žije z toho já té matky a ještě dlouho dobu že se formuluje to já toho malého tvora žije z toho já té matky a matko taky cítí že to je vlastně ještě podložená ruka té toho života matčina a jeli tomu takhle tak pak je to stav který by se dal vyjádřit nábožensky zapři sama sebe vezmi svůj kříž ona vlastně musí sebe zapřít když se to dítě v porodit no a v tom je ta bolest v tom sebezáporu na který není z vyklá protože to nemění soustavně nucena k tomu sebezáporu přeci. To tam je to že by to šlo využit když se dobrovolně ten život věnuje tomu dítěti radostně ho věnuje to utrpení ustává okamžitě ano a to mu tedyto velice prospívá ta formulace nebo ta forma ce to nového a já teď tady kolik le kupředu matka by mohl takový to způsobem spolupracovat s porodní em a opravdu si to polední si přejou dětem na to jako na přirozený stav to říkají matce ne to není nepřirozeného a mohli být radit ještě dále tady říkám já ne a radili by velice dobře protože by to udělali opravdu přirozený stav při kterém netrpěla ani ani by nebyla v nebezpečí na tvrdého a to dítě by bezpečně i v tu rychleji do tohoto světa. Víte co se děje při tom narození to se děje taky smrti ten člověk taky když to považuje za přirozenou záležitost že odchází o tu tak se tam v tom světě tamním narodí daleko rychleji a snáze a bez těch porodní nových těžkostí které normálně tam by se zažívá von tam ale bez matky a je tam daleko víc než například nikdy nezpůsobí to aby člověk seděl jenom na jedné židli protože joga vyžaduje vedení mistrem a jedině to to vedení se způsobí že ten jogický žák sedí na jedné židli protože ten mistr vezme do hrsti vůli toho žáka a jedná s ní totálně průběžně kontinuální celý den nepouští ho ani na chvilinku od sebe pryč já to bych musím se nám tak se s tím musím na klopu k tobě tak se odklonit že jo tak pochopí že jo. Ale prosím vás tak jeli tomu takhle že když děláte nějaké cvičení duchovní jogické nebo nějaké pozice nebo tak a potom zase za světskou věcí že v té kde o to josefem te vůbec zdání a vůbec se jí nevšímáte vůbec na ně nenemysli te tak žijete dvojím životem tím jogický a tím světským kdežto žák v ašramu v indii mistra třebas jenom had ego je pořád pod vlivem té mistrovi vůle a jedná podle jeho vůle ani ho nenapadne jednat podle vlastní vůle on ví že to nesmí dělat že musí být pořád ve vli vleku vůli toho mistra já jsem to poznal sám na sobě když mě učil třebas zvládnout tu pozici. Že jsem musel úplně být jím vlá on říkal první co na ně chtěl úplně se mně odevzdejte že vy se marně snažíte odtud pozici už dva měsíce nebo tři a nikdy ji nezvládne protože mate tvrdý kosti a tuhý šlachy a všechno ale musíte si mě úplně odevzdat ze ze se do mé vůle já to sami nemyslím zle a okamžitě jsem to zvládl tím způsobem za jednou za jedno za zásah se že jsem okamžitě stačil vědomí svého těla to je závidění vhodný stav opravdu který jsem zažil to při tom v té padmasáně že jsem o svém těle nevěděl ale měl jsem jasnější vědomí než kdekoliv před tím čili neztratil jsem vědomí naopak vědomí se zbystřil tím že jsem nemusel být jak se říká v úvah starost o dokonale o své tělo ano my ani nevíme že se staráme a se ti a když když o něm víme ale to je druh starosti o tělo a to mně odpadlo každá zvládnu které už k pozice má být zbavení se starosti o tělo v tomto nejširším slova smyslu že o něm vůbec nevím čili zbavení se pocitu tělesnosti ano. A jestliže tam pozice že se tam trošičku sebe cítím tak to ještě není zvládnutá pozice a je zajímavý že vy například jdete z jedné pozice druhý ale žádnou nezvládnete ani jednu jste dosud nezvládl vy prosím těle víte čili to je to jiného než co by se chtěla mistr to by vás vod tý jiné pozice neustou by se nezvládl jednu takže dělejte to nic se vám nestane zlého ale tak je to moc dobrého nepřinese viďte až máte mění že je to je dobrý tak je to proto proto vaše myšlení je to dobrýho a ne pro tu jógu a je to soustavně potom a nesmíte vynechat to je to že je to provaz kterým se přivazuje te a kdybyste nemohla to splnit tak velice to špatně působí. Asi tak jako když někdo za provaz jedno auto za provaz ta ne auto druhé když tam ten zabrzdí tak to tím provaze sukni můžete to dokonce přetrhlo pozor na to a potom nejsme tady situaci v evropě kdy to počasí a atmosféru ta vchodu a všechno a naše život zprávy odpovídala tomu co ten nový má dělat takže nikdy nejednáte podmínky všech osm podmínek jedinec jednáte který by vám přistupoval do té míry že by ta joga měla kladný výsledek. Takže bude mít by se k jenom částečný a nejlépe by bylo kdybyste ovšem to asi nebude prakticky možné ne by bylo kdybyste mohla navštívit nějaký ten kus těch jogin nejlépe tak s no ceny den nebo jak on to dělal já nevím já tak dlouho stáňa aby to mohl zprostředkovat já se tedy znám také s tou vedoucí jogin tou automobilu u žitého to to žluté jógy. A a tak bych kdybych to doporučení vám dál do ruky tak by vás přijal a to by jste viděla co ta dokazuje co komplexní věcí o který nevíte co ještě všechno vyžaduje jenom to byste jenom proto abyste otce měl zenu potom byste viděl a co to tady joga aspoň v tom evropským stylu že tyto lidi byli ve styku s indy a byli v indii jo a ty indové navštěvuje takže oni vo tom mají větší párů než normální takový karel makoň že jo takže voni by vám daleko lépe mohli poradit aby byste potom odtamtud vodešli byste tu jogu už rozuměli jak se patří odbyto měla někdy příležitost tak to udělejte prosím. My totiž myslíme a to já vám chci zavrhnout že když člověk to myšlení vám se setnout nebo by rady byste se ho zbavili o žiju za nepřirozené nesprávné se člověk narodí tak začne existovat a když se mukdyž zemře tak přestane existovat ať to fakticky neuznáváme to je jedno ale ve skutečnosti to tak není my se chováte jako mrtvý mu tomu kdo zemřel a jako přerůzné mu a žít synu k tomu to sem narodil a on se. Ne starší vím nebo živější tím že se narodil lesa jsem mrtvý ží tím že zemřel nýbrž ono mání člověku platí to říkal ježíš kristus se jsou mrtví všichni kdo se jenom narodili na tomto světě čili nezačínejte živi není to tak rozhodující fáze v tom smyslu pokud ten člověk opravdu toho života teprve nevstoupí tento život který považujeme za život té teprve nástrojem k tomu aby mohl člověk do život ta vstoupit. Já bych to řekl tímhletím způsobem. Ježíš říkal: "modlete se". Proč? Protože modlitbu, kterou on navrhl, modlitbu, kterou on navrhl, vzal jako řád hodnot, který má člověk udržovat a má si ho denně připomínat ten řád hodnot. Aby totiž neslevil z toho, aby se tím ubíral. Takže dejme tomu, že nám radil Otčenáš, tak on nám říká: tady ses nenarodil z rodičů jenom. To co- tvoje hmotný rodiče co je, ty jsou přece závislí na tom, že já jsem všechno pustil do světa. A já to ustavičně pouštím. Takže já jsem Otec váš. Proto se říká Otec náš, protože já jsem Otec všech. Kdežto ten otec tady tví- tvůj fyzický, to je tvůj otec, tvůj, to není náš Otec, že ano? Tak rozlišujte mezi otcem svým a Otcem naším. A Ježíš Kristus chce na začátku té modlitby on to říká, že v tom řádu musí- měl by si být člověk vědom, že ten Otec náš je naším faktickým původcem. Ale já bych k tomu přidal, že tím původcem ne proto jest, že jednou nás tak stvořil. Já vůbec na stvo- stvoření... stvoření takové, jak ho vykládá bible, nevěřím. Ale je naším Otcem proto, že ustavičně nás v tom stvořeném udržuje. To je pro nás moc taky špatný, že nás tam udržuje. Ten by měl mě udržovat spíš u sebe, že? Ale on nás udržuje v tom, v té oddělenosti od Boha. To je, opravdu je to dost těžké postavení z našeho hlediska. Ale to má svůj smysl, protože abychom tím překonáváním překážek tou- začli toužit aspoň po té věčnosti. No, tak jestliže tedy se modlím správně, tak když se modlím Otčenáš, tak si mám uvědomovat tu svoji sounáležitost s pravlastí. A upozorňuju vás, že o tom Otci našem nevíte vůbec nic. On samovolně... samovolně, bez naší vůle nás udržuje při tomto životě. Ani si neuvědomujete, že on nás udržuje. Nebýt jeho udržování, tak nejenom přestane být naším Otcem, ale přestaneme my taky existovat jako jeho děti, ano? Tedy jsem pořád pro tu emanační teorii, ano? A jestliže tedy to takhle je, tak pak ten život, který začal někdy třebas dva a půl tisíce před naším letopočtem, no totiž před tímto rokem lépe řečeno. A kde nějaký člověk byl zasvěcován do nějakých mysterií orfických, tak to je epizoda v tom vyzařování z Boha. Nijak neoddělená narozením toho člověka a jeho zasvěcováním někde na ostrovu Samothraki a jeho smrtí. To se jenom nám zdá, že je za čím- něco začíná narozením a končí smrtí, protože nemáme schopnost vidět něco jiného než tento svět. Kdybychom měli schopnost vidět všechno, tak bychom věděli, že nic tím nezačalo, že jenom něco pokračuje na nějaké jiné úrovni. Ale že už to tady je. Čili já znovu opakuju: já nejenom se stávám například dítětem, je člověkem dítětem, potom dospělým člověkem a starcem a tak podobně a potom mrtvolou, nýbrž já taky jsem. A to že jsem, to je věčná záležitost. Já jsem ustavičně velet- a to je to hlavní, že jsem. Čili tohleto všechno by si měl člověk uvědomovat, když se modlí třebas Otčenáš. Když- je to apelace na to: "já jsem... já jsem". A protože jsem, tak se k tobě mohu obracet jako k svému Otci. Kdybych já nebyl, kdybych se jenom něčím stával, když jsem se stával, například svým narozením člověkem, já vůbec nemám právo se ohlídnout po Bohu. Že on jest. A já o tom nevím, že jsem. Já to o tom nevím. Já jenom vím, že jsem, že jsem byl dítětem, že jsem teďka dospělým, že se tady něčím pořád stávám. Že teďka, že jsem teďka člověkem bdělým, a potom jsem spícím, se stávám spáčem a potom bdělým člověkem a pořád se něčím stávám. Stávám se najeděným a hladovým a já nevím, co všechno, dobře naladěným a špatně naladěným. Pořád se něčím stávám, pořád se proměňuju. To proměnlivé, to není to podstatné na mé podstatě. Podstatné je na mé podstatě, že jsem. Neměnný jsem vnitřně, ano? A když tedy se ocitám před nějakou situací životní, která mě, řek bych, ohrožuje nebo mě zas na druhé straně velice oblažuje, tak by stačilo si uvědomovat smysl tohoto "Otče náš", když já jsem jeho syn, že ano? Nebo jeho dcera, to je jedno. Ale že on je také, je... je neustále mým Otcem, od věčnosti do věčnosti, že je tím Otcem. A že tedy musím z tohoto hlediska věčnostního přistupovat k věcem. není to zdržování. Kdybych při tom špekuloval, kdybych na to musel myslet a musel si to už vnucovat to, vmýšlet do toho, tak by to bylo zatěžující. Ale když to přijmu jako fakt, že já jsem součástí daleko širšího celku, než který vůbec vidím, než který vnímám a že mu víc náležím, asi do té míry víc než tomuto světu, jako že tamto ostatní je miliónkrát více důležitější a je toho víc než tohoto mýho zlomkovýho života. To je jepičí epizoda vedle toho, ne zanedbatelná. Ta je nutné, aby člověk se mohl přerodit. Ale je to něco zlomkovitého. Kdežto když Ježíš navrhoval: "modlete se Otče náš", tak navrhoval: nežijte ode dneška zlomkovým životem, jste dětmi Božími, chovejte se jako tak. To je obrovské důstojenství, které se vedle člověka nikomu neděje, nikomu se nestává. Vyvoďte z toho pro svůj život důsledky. Buďte důsledně dětmi Božími, chovejte se jako dítě Boží. Nedělejte mu vostudu v tom světě, ano? Já se zase vrátím nazpátek k tomu zpřerozování. Tak upozorňuju vás, že mezi tím byla kontinuita, o které já jsem nemluvil, že? Dva tisíce pět set let před nynějším časem a dneska. Tam byla kontinuita života, protože já taky jsem a ten dotyčný taky je, že? A to že najednou vykvetl do nějakého života, to se podobá houbě, která má podhoubí, které není vidět, jako my nevidíme, co je mezi těmi životy. A potom květu, kterému my říkáme houba a to považujeme za houbu. Podstata života houby je podhoubí. A né ten květ, kterému říkáme houba, třebas hříbek nebo nějaká prašivka. Ať se zrodíme jakýkoliv, jacíkoliv, tak jsme především tím podhoubím, tím jsme ustavičně, ano? Upozorňuju vás. Čili neklaďte mi prosím vás otázky, co bylo mezitím. Tam byla tato kontinuita. A ta je tam pořád. Ať tady po mně nezůstane ani prášek v tomto světě, já pořád jsem. A vy pořád jste. A jsme jediný, kteří jsme, nejsme dva, kteří jsme, nejsme tři, který jsme. My jsme jediný, který jsme, upozorňuju vás na to. Když jsem se po prvně s touto myšlenkou setkal jako se skutečností, kterou jsem zakoušel v těch sedmnácti letech, tak jsem si po prvně uvědomil: A já jsem. Já jsem nesmrtelný. To jsem předtím nevěděl, já jsem na Boha nevěřil, ne? Ale to bylo tak závazné, že já jsem podle toho musel potom jednat. Já jsem se nemoh chovat jako smrtelný člověk. Jsem se musel chovat jako nesmrtelná bytost. A to mělo totální vliv na smysl mého života, jsem ho změnil ten smysl života, jo? No a kdybych pokračoval dál, tak bych, já nebudu zatím pokračovat, tak bych z toho vyvodil z toho- z té modlitby nebo z toho, jak se člověk má modlit, mnohem více. Ne aby takle meditoval vo tom, takhle rozví- to rozviřoval nebo takhle to rozpitvával, není třeba, ale aby si byl vědom, co se modlí, aby nelhal modlitbou. Teprve když jsem si vědom toho, co říkám, tak se fakticky modlím. Když řeknu "Otče náš", a nic mně to neříká, když to říkám mechanicky, tak to vůbec nezačí- jsem se nezačal modlit. Já kdybych byl tak roztěkaný a modlil se Otčenáš, tak budu tak dlouho říkat "Otče náš", až pochopím, co to vlastně říkám a k čemu mě to zavazuje a teprve pak bych šel na další slova. A to zatím nebudu, až za chvíli, jo? To, co máme, mám tady dotaz, v tomto životě vykonat, bylo to tam o té houbě? Předtím? Je to určeno pro to podhoubí, anebo pro tu houbu, pro ten květ? Upozorňuju vás, že tato otázka není na místě, protože já jsem při tom podobenství nemínil zodpovědět všecko tím podobenstvím. tím podobenstvím se nedá plně víc než co jsem řekl. A musel bych volit další né podobenství nebo celou řadu obrazu jako to udělal ježíš kristus když chtěl znázorni co to království boží tak musel nepoužil jednoho obrazu nýbrž celé řady obrazů aby to člověku z různých stran přiblížil ne najednou je podobno kvas ale je do pod rodí ži hozena do do vody a chápe to všecko konkrétními záležitostmi znázorňoval na co zcela abstraktního nepostřehuje něho věčného a podobně tak já bych musel zase vymýšlet další obraz a to dělat nebudu já místo toho půdu v tom otčenáši kou se nedá abyste viděli jak si třebas představuju tu modlitbu aspoň kousek se tě spolu pomodlíme ten otčenáš tak když se tam jen synovec ne. Tak je je zodpovězena otázka proč já toho svého otce nevidí proč se s ním nestýkám protože on je vztahu ve kterém já nejsem tou o tom já nepochybuju že na nebi nejsem a že toto co zažívám taky nebe není ale von je ve stavu totálního rozený duševního života takového že o tom to jeho duševním životě můžeme říct že všude vševědoucí všemohoucí ale co všechno. Čili to jsou samotné obrazy už řeknu všemohoucí všemi vedoucí které vystihuje jenom velice chatrné a to obrazy prosím chatrné vystihují podstatu věci když třebas řeknu že všemohoucí tak to znamená protože ustavičně pořád z něho vychází existence tohoto světa celého vesmíru dokonce celého časoprostoru. Tak protože to takhle je tak se nesmím zastavovat nad tím že já to nemohu konkrétně vidět protože je to všechno dohromady z něho vycházející ustavičně neříkám pomíchané taky chaos to ne ale všechno z něho ustavičně vycházející takže není možno vůbec postřehnout toho boha protože už z toho důvodu že z něho ustavičně všechno co pro nás existuje vychází. A my jsme svědky protože sami sme v pohybu abychom mohli vidět například nebo vnímat něco tak musíme být v pohybu kdyby se násl pohyb zastavil tak nevnímáme smysl třebas sluh který vnímá něco sluchová je v pohybu ten smysl tam musí být v činnosti ta aparátu sluchová ano ta je v pohybu že to vidím tak je v pohybu to tady nebudu velice toho roli byste mě mohli doplnit a že to je všechno otázka pohybu ne fyzikem mě řekli další věci o tom to já nechci národem a tak se třeba stane daleko by mohl jinom třebas já sám o tom by málo letmo ráda by ho to mluvit ne ale vy to asi přijímáte že všechno je v pohybu a stav nebe není stav pohybu. Je to asi tak jako to jsem vás máte stavová ní stroj na něčem ustavení nějaké odložte postavena k ní při bytí který na kterém jsme něco točí a nebo on je čím mává ten stroj o něco přenáší a to že přenáší něco že se nějak pohybuje je přímo závislé na tom že je bez něk uložený takže všechno co je v pohybu je pevně považuje na nějakém základu který se nepohybuje a tomu mi sám nábožensky bůh já bych k tomu říkal spíš vědomí zdrojové vědomí nebo zdrojová láska nebo zdrojová existence a chcete na čit ananda tedy indické. A tedy je se vodím jenž jsi na nebesích tak říkám ty jsi můj otec přestože já tě nemohu dět protože jsem v pohybu ale je to pro mě závazek abych se na kterou a pro tebe a z vás i tobě zastavil abych se citech to slovy bych se měl chvilinku by stěl zastavit svoji mysl a měl bych se odevzdat tomu vnitřnímu klidu který za vším je to nepostřebuju pro ten pohyb ustavičný který ve mně panuje to je překotný pohyb těch atomů a všeho toho tak takže si to neuvědomuju bych z toho řešili třebas ne. Tak to je to jenž jsi na nebesích upozorňuju vás že tento stav nikoliv místo pochopitelně tento stav je odlišný od všech stavů vyplývající z tohoto základního klidného lidové ho stavu že tedy on není v pohybu a oni jsou všechny v pohybu že třebas i stav rajský tedy andělů a po říkáme nábožensky je stavem pohybovým už ano. Čili jestliže ten anděl nějak vnímá toho pána boha tak jenom proto že blízko ještě od toho zdroje ale není to to pravé než to plné soužití ale člověk má tu výhodu proti andělů že může plně zakoušet tento vnitřní klid jenom když sebe dokonale odevzdá pořád platí to bez mi kteří nějaké zapři sama sebe ano to znamená úplně na sebe zapomenout na chvíli na na vteřinku a k tomu bohu se odevzdat svou myslí a celou svou bytostí no a samozřejmě tento návod k trpnosti který je obsažen v této větě by nebyl nejenom úplně aby byl klamný a zavánějící kdyby nebyl hned doplněn aktivitou. Tam ježíš kristus myslel na to a tu pěknou a skvělou a nutnou kombinaci trpnosti okrajem se tam mluvil s aktivitou činností tak že on říkal postel jméno tvé když říkal posvěť se jméno tvé tak nás tím naváděl k činnosti nebo jestliže lidé za jeho éry považovali boha za tvůrce všeho bohužel ne za půl který právě tvoří nýbrž si mysleli že je v sedmi na že odpočíváte to nevěděl že to všechno probíhá souběžně všech šest dnů stvoření již se bíte odpočinku že pořád probíhají ale vy sito můžeme být vědomi protože katolíkem vesmíru že tomu tak je to už to můžeme prohlídnout aparáty které máme že všechno tady vzniká všechno zaniká současně není žádná jak se on dovede představovali pravá a vesmírová dyško pán bůh spolku a manvantára kde všechno ze sebe zase vypustil vdechovat aby dech kde chování aby je boží to něco takovýho existuje ale je to průběžný pořád to jde obojí zároveň všechno ne. Jenže oni to lidově vysvětlujou takhle to jim nemáme za zlé jak se to vysvětlit musí aby to lidi pochopili ale důležitější je že jestliže oni považovali boha za tvůrce jak se může posvětit jeho jméno zase tvůrčí činností jestli můj život nemá tvůrčí povahu pak nemá vůbec oprávnění kdy člověk se konečně v tom ví tom biologické vývoji dostal do fáze člověka proto aby něco vytvořil aby vytvářel nějaké hody zvíře nevytvoří ještě žádného to žije podstaty věci kdežto člověk by neměl říct jenom na úkor přírody měl by něco vytvářet a tak je toho schopen že a jestliže je toho schopen tak prosím tohleto ta třetí věta je pobýdkou tvůrčí muži tu tvůrčím životem může každý žít i v okamžiku smrti o nezam a že musí má at rukama a že musí něco dělat to ještě není pravá činnost to může být taky velice ničem načisto a nikoliv tvůrčí. Vůlí činnost spočívá v tom především v tom že člověk nežije jenom pro sebe nýbrž rozšiřuje se za hranice své bytosti je například miluje a proč by nemohl v okamžiku smrti ještě milovat může může být rád a může být radostný a může se mi plakat taky že ano to je všechno řek bych příznak lásky že z někým někdo pláče nebo někým se raduje anebo že pro něho něco dělá čili pravý tvůrčí život je život lásky život láskyplný čili toto navádí člověka k lásce k bližnímu a ke všem tvoru. No a já končím že ostatní už je srozumitelnější tamto přijď království tvé je zajímavý že jsem modlíme teprve potom říká tvé když splníme tento požadavek tvůrčí činnosti pokud nejsme tvůrčím způsobem činný nemáme právo se modlitbu be za to při království tvé protože já si to musím nějakým způsobem odsloužit napodobování boží tvůrčí.

Download XML • Download text • Waveform view