Waveform view

78-Kaly-CD06-tr02

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Domnívám se že v tom spisu sladké jho nebylo jasně ukázáno jaký je rozdíl ve východiscích na cestě činnosti a na cestě lásky tím méně samozřejmě na cestě poznání protože tam nese svým spisováním ještě nedostaly a tak doplňuji text o pojednání o východiscích rozdílnosti východiska kdyby totiž bylo východisko stejné na obou dvou cestách tak by byli zbytečné dvě cesty protože je ale různé tak se hodí pro dva různé typy lidí některý člověk je za. Že spíše činorodě a některý člověk je založen spíš tří s láskyplně ale citově a si tu pochází nebo citového založení citového zaujetí pochází jeho činnost kdežto činného člověka synovství může vzejít láska činnosti může vzejít cit a tak dále znáte že lidi někteří nejsou schopni dělat něco k čemu nemají citový poměr to jsou vyložení lidé jsou lidé kteří to pro ty věi se hodilo vyloženě to východisko cesty lásky a kdežto jsou zase lidé kteří se dovedou tak zapřít že i když tomu nemají osobní poměr a k tomu nás vychovává dnešní společnost. Tedy se dobře tak to dělají bez reptání a nepotřebujou si vytvořit k tomu citový poměr je celá řada povolání kde není vůbec možno a není třeba si vytvářet citový poměr k tomu co dělám budu li třebas plánovačem nemusím mít k tomu citový poměr budu ale učitelem nebo lékařem není na závadu když ten citový poměr budu mít nebo když budu když se budu snažit stát se třebas lékařem nebo stát se učitelem stát se knězem pro svůj citový poměr k tomuto povolání ano nejenom rozumový čili tady vidíte že můžeme rozlišovat školsky dva typy lidí jedni kteří se bez citu. Nevychneobejdou protože je to východisko i pro jejich činnost a druzí kteří se obejdou protože činnost je jim daleko pro ně důležitější než ten cit který potom třebas někdy z toho vyplývá nebo ta láska která z toho vyplývá oni potom třebas chci do této druzí milují daleko dokonaleji než tamti první protože ty na to šli jenom citem a ten je prchavá a tuhleti na to šli ze zásady že je to správné toto dělat a tamto nedělat do se nedo na cit a to je taková konstanta která je trvalejší než tamta citová no ale já se vrátím k tomu východisku který východiskem na cestě činnosti je chtít něco dělat. Kvůli bohu tedy jako služba bohu nebo jako otrok boží a když už je to jako přítel boží tak už to zavání láskou čili jestliže já můžu zvolit a mohu to udělat na této cestě východisko přítele božího to dost odvážné ale mohlo by se to stát tak pak už od začátku ta moje cesta činnosti činnosti toho přítele který se pro něho něco udělat toto východisko už je zamícháno s východiskem na cestě lásky nevadí my se nemusím bát že to není jednoznačně cesta činnosti nebo jenom se lásky potom se všichni míchal typy. A dokonce platí že nikdy nemáme stejné východisko k tomu co děláme i když se na světě činnosti protože něco se také dělá z lásky už od začátku na cestě činnosti a jestliže se něco dělá otrocky to znamená bez ohledu na výsledek bez ohledu na užitek osobní no tak to je velice vznešené hledisko na cestě činnosti které zaujímal například svatá terezie z avily že totiž řekla pravá činnost je taková která si pro sebe vůbec nic nežádá pořád činnost a terezie to bylo do stejné míry zamícháno s láskou že ona. I když si předstírala že nic nežádá uspokojovalo to její potřebu milovat boha rozumíte mně neboť ona tím dávala najevo že koho miluje od toho nic nechce nebudeme jí sahat do svědomí ale patrně tomu tak je na cestě lásky je naopak východiskem cíl nebo představuji si při tom výchozím bodě že cílem toho co budu dělat bude milovat boha na věky k tomu se nějak chci dopracovat obyčejně to neumím jinak udělat nemám představu o to že bych to tak udělal než zase. To že se budu cvičit v lásce že se budu učit milovat a zase nejlépe se učí té lásce skutky tak že to je to to cesta lásky vždycky má povahu cesty činnosti ovšem podnětem k tomu je láska k té činnosti ne podnětem je láska že je tam primárním pro ně ten bylo potřeba být činný já jsem mu východisku o různost východisko na cestě činnosti a na cestě lásky samo sebou že různost východiska nese náš. Taky tak na tom co se potom dělá v domě jak na poli tak v domě tak dejme tomu člověk který jde cestou lásky a je čemu my říkáme na poli hospodářově to znamená ne hospodaří pro sebe nýbrž hospodaří tak aby plnil vůli boží a to řeknu jemně ne tak naplno jak jsem to říkal to svém spisování to si tam potom doplníte tak tenhleten člověk jeli na cestě činnosti může to dělat jenom proto aby plnil vůli boží nemusí dělat z lásky k němu to všechno víte a když teďka přichází. Do domu otcova to znamená modlí se ten člověk a to se od něho také chce to znamená modlí se za účelem aby se s bohem vědomě spojil ne aby se modlil tak to znamená že kdyby zjistil že ta jeho modlitba je jenom modlitbou a nespojuje ho s bohem tak jeli správně na cestě postaven na cestě činnosti tak s tím není spokojen a takovou modlitbu nekoná ani den ani den ani hodinu ani minutu protože jeho modlitba je tady k tomu aby ho vedla do domu na ke spojení s bohem ano a co. Nevede to vyloučí to neznamená že by měl zanechat modlitbu nýbrž že by měl zkvalitnit tak aby tam vedla a že by neměl být ani chvilinku spokojen když to tam nevede a to by měla být ta nutkavost a to by mělo způsobit že by modlitba nebyla mechanická na tom by mělo záležet protože buď si předstírá že jde k bohu nebo si nepředstíral a když si nepředstírá tak musí komplexně jít k bohu i na poli i v domě a do domu se nedostane jestliže nemá během dne možnost dělat. Činnost ohledem na spojení s bohem jako službu jemu tam víc nemůže udělat a když potom při modlitbě tvorby nedělá přímo tak aby se s ním spojil samozřejmě když činorodý člověk přijde do mu tak tam zase něco dělá to znamená on i při té modlitby je čím převažuje v té modlitbě činná stránka aktivní stránka to znamená takové činorodá povaze nebo takové cestě činnosti odpovídá spíše třebas koncentrace písmenová než tichá ta písmena noze výrazem činorodosti neboť tam. Pořád něco člověk dělá on mluví té činnost prosím vás jiného druhu než mlácení lopatou ne a kdežto ten člověk který jde cestou lásky a který na poli nepracoval v tom našem slova smyslu to tě o tom vysvětlím jak jsme zvyklý že pracujeme aktivně nýbrž on tam pracoval také trpně ta druh činný trpně být činný trpně to těžko vysvětlit to já jsem to dělal a to je marii ne ale to není dostatečné vysvětlení já to vyspím ještě později dokonalý připomeňte mně já teďka mě den jenom o tom o ten dům ti tak jsem myslím byl dotázán. Nechci to rozplýtvávat na všechny strany tak jestliže potom on jde do toho domu ten člověk to znamená začne se modlit ten člověk který z jedno cestě lásky tak už nedělá nic jiného než se odevzdává o cestě lásky opravdu všechno co předcházelo ho musí nést tak aby při tom odevzdání necivěl jestli je to dostatečně nenese tak se musí vrátit k láskyplné činnosti o to vrátit se k láskyplné činnosti v modlitbě že on rozjímavá plně o bohu všeho se jenom neodevzdává čili. Modlitba na cestě lásky pořád se pohybuje mezi rozjímáním já to zjednodušuji mezi rozjímáním a odevzdáním rozjímáním a odevzdáním mezi tím je nějaké rozhodnutí nějaké předsevzetí vždycky totéž patřit bohu když a potom to rozhodnutí hned se mu odevzdá čili rozjímání dycky končí okruh rozjímací končí touhou se odevzdat bohu rozhodnutím já se mu odevzdám a odevzdá se a protože je tam v této cestě obsaženo v soulad aktivní stránka spasí proto nemusí dojít ke křižování tam by to mělo být harmonické rozumíte kdežto v té cestě činnosti to harmonické není už z toho důvodu. Že tedy v čistokrevné se před činnosti že tam nemůže člověk činný ustavičně sloužit to by ho strhalo on slouží jenom svou činností ničím jiným když je na poli ale nemůže být pořád činný on si musí odpočívat a pak vlastně přetrhuje tu svou službu nabírá jenom sil což je nutné aby dělal na cestě lásky se nenabírají síly to je přesta plynulá od začátku se jenom se liší začátek od konce tím že začátku miluje málo a potom víc to být cesta lásky všechno má být podmíněno láskou všechno ať je to činnost. Nebo nečinnost je to odpočívání nebo mlácení rukama všechno musí být prostoupeno láskou všechno musí být z lásky k bohu děláno prováděno a protože o tomhletom ježíš kristus věděl a se vracím k té marii věděl u té marie že ho miluje a proto ji neměl za zlý že ta její láska jí nedovolila aby se z ní vytrhovala v tom je dovoleno potom nic nedělat protože kdyby byla chodila po kuchyni nebo něco vařila tak by byla z toho stavu lásky vytrhována a protože ona žila v tom stavu lásky ježíš kristus jí musel dopřát a ukázat že je lépe aby z něho nevycházela že zvolila lepší úděl sobě.

Edit utterance

Text view • Help