Milan Procházka I. E
2. PÍSEMNÁ PRÁCE
BÍLÁ VRÁNA/ PŘÍTELKYNĚ
OSNOVA: 1) ÚVOD – příchod do domu
2) STAŤ – celková charakteristika
3) ZÁVĚR – renesanční život
Jel jsem výtahem, jako obvykle, spíš jako občas, neboť ji už tak často nenavštěvuji. Jen výtah, trochu smradu – vůně Sava a moček, pár čudlíků, dveře ven a já. Do 10. patra. Vyšel jsem ven, jen chodba, pár dveří a za nimi obyvatelé tohoto domu, mezi nimi má babička. Jsou to dveře číslo 124, 10 metrů od okna, 20 metrů od výtahových vrat. Zazvoním a dveře se otevřou: „Ahoj Milunko“.
Nechtěla sem. Je dost chytrá na to, aby jí došly jisté skutečnosti o jejím přestěhování. Nebyly peníze a její garsoniera (jak ona říká) se dala výhodně pronajmout. Teď je tu, druhým rokem žije sama v malém pokojíčku o velikosti 48m2. Často nám volá domů a nedávno byla v Bohnicích.
Když byla mladší, byla bioložka a vystudovala medicínu, vymyslela pár léků na pár nemocí, porodila jedno dítě a rozvedla se s manželem, teď je blázen. Je z Adzerbadžánu, ale mluví rusky. V osmi letech se odstěhovala do Moskvy, po vysoké škole odešla do Československa.
Má černé vlasy (popravdě řečeno je má šedivé, ale o tom ví jen málokdo), modré oči, hodně vrásků a výšku tak 161cm. Její vzhled však mnohokrát předčí její duševní krása a to, prosím, neberte jako ironii.
Má pár přátel. Z doby před důchodem vlastně jen dva. Prvá, Mánička, je z Ruska a nikdy jsem jí neviděl. Druhý, kterého též neznám, je mrtvý. Z doby důchodové je jich víc, ale podle mého mínění žádný opravdový. Pan Kuna, který vlastní též papíry na hlavu, ji jednou opravil ledničku a budíka. Za to mu koupila dva dortíky (Indiána a něco borůvkového) a váží si ho. Mezi další patří pan Pepíček, který každý den chodí kontrolovat, jestli jsou zamklé vchodové dveře, a paní Kučerová, pak ještě asi další 2. Ostatními opovrhuje. Říká, že jsou staří a senilní a že se zajímají jen o pozemské věci.
Ona totiž žije renesančním životem: čte knihy o duchovnu, chodí do divadla, sleduje politické dění ve světě, jezdí poznávat česká města. Tak celkově si užívá života a hlavně má v životě jasno. Jak říká: „Jedni jsou nahoře, druzí dole, ale blázni jsme všichni“. Snad i pro taková slova ji mám rád.