27. listopadu 2008
Eva Nováková
P1b
První písemná slohová práce
Vypravování
Téma: Byl to jen sen
Osnova: Úvod: zimní slavnost
Stať: a) bála jsem se, že se něco stane
b) můj první den ve snění
c) chtěla jsem se vrátit do snu
d) pokračování mého snu
c) nechtěla jsem vstát pouze spát
f) zase můj sen
g) nechci už se nikdy vrátit do snu
Závěr: zločinec dopaden
Když jsem vstala, den byl jako každý jiný. Nebyl nijak zvláštní, začal zazvoněním budíku. Když jsem vyšla z domu a šla cestou do školy zjistila jsem, že ve městě nikdo není. Je až moc příliš tiché ráno. Když jsem ale vešla na náměstí uviděla jsem celé město. „Zimní slavnost“ no jo já uplně zapoměla. Uvědomila jsem si, že je sobota a já zbytečně brzo vstala. Zimní slavnost je každý rok. Starosta odvikládá pár slov, něco si koupíme na trzích a jdeme domů. Já šla hed.
Doma bylo krásně teplo a klid. Máma s tátou byli na slavnosti a já sama doma. Ale najednou se mi ta samota už tolik nelíbila. Začínala jsem mít ten vlézavý divný pocit, že se něco stane. V tom se otevřely dveře a já vyskočila jako na pérkách. „Uf“ máma a táta. Nikdy jsem nebyla tak ráda, že jsou doma. Ted den byl prostě zvláštní a já se těšila do mé krásné, teplé postele.
Venku bylo teplo, rostla tráva, svítilo sluníčko a byl cítit krásný, čerstvě podzimní vzduch. Procházela jsem se městem ani jsem nepřemýšlela kam jdu, ale dovedlo mě to ke krásnému, starému domu na konci ulice. Přistoupila jsem ke dveřím a ruka se mi pomalu zvedla a já sáhla na kliku úžasně zdobených dveří.
Když jsem ráno vstala, podívala se z okna a viděla tu hnusno zimu, uvědomila jsem si, že to byl jen sen a já moc toužila se tam vrátit. Proč jsem se musela vzbudit. Sešla jsem ke snídani a celý den přemýšlela o mém krásném snu. Jakmile nastala noc já šla spát. Můj sen pokračoval.
Dveře se s skřípotem otevřeli. Naskytl se mi ten nejkrásnější pohled. Dům byl úžasný, já neodolala a pomalými kroky vstoupila dovnitř. Dveře se s rachotem za bouchly a já uviděla nejkrásnější dúm co znám. Dúm mé zavražděné babičky, kterou sem měla tak ráda. Kolem mě se začala rozléhat tma a ticho. Já jen slyšela můj zrychlený dech a tlukot srdce. To ticho bylo krásné, v tom ho něco vyrušilo. Stín za oknem a ťukot na dveře. Rychle jsem utekla zadními dveřmi.
Pokaždé když jsem se vzbudila, litovala jsem toho. Chtěla jsem spát a neprobudit se. Zase nastal večer a já upadla do mého snění.
Ten dům jsem znala až moc dobře a věděla jsem, že tam nikdo nemá co dělat byl to dům mé babičky. Musela jsem se vrátit dovnitř a zjistit kdo to byl. Vstoupila jsem zpěd a uslyšela líbeznou hudbu a ucítila vůni palačinek. Pozvala mě ať si sednu a já poslechla. Sedla jsem si pustila se do palačinek a asi dvě hodiny jsme si povídali. Když vtom se ozvala rána a babička se svalila na zem. Za ni stal muž s pistolí. Můj soused. Mířil na mě a já nevěděla co mám dělat. Jen jediná věc mě napadla. „Zbuď se, dělej, zbuď se“
Vzbudila jsem se a už se nechtěla do snu nikdy vrátit, ale zjistila jsem jednu věc můj soused zabil babičku. A já s tím musím něco udělat.
„Cink“ ozval se zvonek na dveřích, já seběhla schody a otevřela. Lekla jsem se protože přede mnou stála policie. Chtěli mluvit s mojí rodinou, zjistili kdo zabil mou babičku. Náš soused. Já to věděla byla jsem šťastná. Babička mohla v klidu spát a zločinec byl zavřen. Ten sen už se mi nikdy nezdál. Babička asi došla klidu.