Dlouhodobý průzkum severovýchodního okolí Prahy poskytl značné množství archeologických pramenů různých období, mj. památek řivnáčské kultury z konce středního eneolitu (ca 3100–2800 BC). Nejdůležitější soubor pochází z polozemnice obj. 13/76 v Praze-Dubči ze starší fáze řivnáčské kultury. Z jejího inventáře zaujme zejména hojný výskyt formálně archaické hrubotvaré industrie. Na základě distribuce a četnosti 16 evidovaných lokalit řivnáčské kultury ve sledované oblasti a jejího srovnání s jinými regiony se autoři zabývají otázkou, zda tamější výrobní aktivity nositelů této kultury byly převážně zemědělské, nebo zda mohly být v některých méně příhodných oblastech též pastevecké. and On the settlement of the Řivnáč culture on the eastern periphery of Prague. The long-term research in the north-eastern area of Prague have yielded a substantial amount of archaeological evidence from various periods, including relics of the Řivnáč culture from the end of the Middle Eneolithic (ca 3100–2800 BC). The most important assemblage stems from feat. (pit-house) No. 13/76 in Prague-Dubeč, dating to the earlier phase of the Řivnáč culture. Of particular interest in its inventory is the abundant occurrence of the formally archaic heavy-tool industry. Based on the distribution and frequency of 16 recorded localities of the Řivnáč culture in the studied area and their comparison with other regions, the authors focus on the question of whether the local manufacturing activities conducted by the bearers of this culture were primarily agricultural in nature or whether they may also have been pastoral in less suitable areas.
Území Pošembeří náleží vzhledem k dosavadní úrovni jeho zkoumání k nejvhodnějším pro studium problematiky osídlení 6.–9. stol. Při jejím sledování vychází autor krom kritického hodnocení stavu bádání (1.) z přehledu nalezišť (2.). Na tomto základě diskutuje jednak o jejich problematice (3.1.), jednak o vývoji a strukturách osídlení zkoumaného mikroregionu na pozadí osídlení východní části středních Čech s pokusem o historizující výklad (3.2.). and ON THE TOPOGRAPHY, DEVELOPMENT AND STRUCTURE OF THE EARLY (6th–9th CENTURY) MEDIEVAL SETTLEMENT AT POŠEMBEŘÍ. The area around Pošembeří is, given the level of prior research here, among the most propitious for the study of problems associated with settlement in the 6th–9th centuries A.D. In tracing these, the author moves from an evaluation of the present state of research (1.) to an overview of the sites (2.). On this level, he discusses both the associated problem areas (3.1.), and the development and structure of the microregion under consideration, against the background of settlement in the eastern part of Central Bohemia, with an attempt at its historical explication (3.2.).
Publikace nálezu keramického depotu mohylové kultury střední doby bronzové v Praze 9 – Běchovicích (ca 60 nádob, z toho 49 koflíků) představuje zřejmě hmotný korelát přísežného obřadu. Autoři zároveň shrnuli informace o 9 keramických depotech té doby z Čech a také nálezy kultury mohylové z východní části území Prahy. Na základě srovnání osídlení tohoto mikroregionu s mapami nálezů střední doby bronzové, ale i jiných pravěkých období na území Prahy, uvažují o interpretačním využití výpovědi archeologických map. and The publication of a Middle Bronze Age Tumuli culture pottery deposit find in Prague 9 – Běchovice (ca. 60 vessels, including 49 cups) apparently represents the tangible evidence of a ritual oath. The authors have also collected information on nine pottery deposits from this period in Bohemia, as well as Tumuli culture finds from the eastern part of Prague. On the basis of a comparison of the settlement of this microregion with maps of finds from the Middle Bronze Age and other prehistoric periods within the territory of Prague, the authors speculate on the interpretive application of testimony from the archaeological maps.
Oblast známá neobyčejnou koncentrací památek pozdně středověké venkovské architektury, leží severovýchodně od města Český Krumlov. V sedmi menších vsích tu najdeme nejméně deset usedlostí – dvorů z 15./16. století. Archeologickým výzkumem zde bylo zjištěno 15 dosud neznámých lokalit ze 2. poloviny 13. století a dvě z raného středověku. Pozůstatky jednotlivých dvorců ze 13. století jsou v různých prostorových vztazích k dodnes stojícím stavbám pozdně středověkého a raně novověkého stáří. V intervalu mezi počátkem 14. a počátkem 16. století došlo v Koutech k jisté změně struktury osídlení, což se většinou projevilo změnou počtu, případně polohy jednotlivých dvorců – usedlostí v rámci jednotlivých jader osídlení. Kulturní krajina v podobě, v jaké se zde vytvořila nejpozději v období pozdního středověku, se stala základem pozdějšího vývoje, pokračujícího patrně bez větších výkyvů až do dnešních dnů. and KOUTY IN THE ČESKÝ KRUMLOV REGION. A TYPICAL OR AN EXTRAORDINARY MODEL OF SETTLEMENT IN THE LATER MIDDLE AGES? The study area, known for its unusual concentration of Late Medieval examples of rural architecture, lies north—east of Český Krumlov. Seven smaller villages contain at least ten farmsteads – courtyards dating to the 15th/16th centuries. Archaeological excavation here has identified 15 hitherto unknown sites from the second half of the 13th century, and 2 from the Early Middle Ages. The remains of the individual 13th century steadings have differing spatial relationships to still standing buildings of the Late Medieval and Early Modern periods. In the interval between the beginning of the 14th and the beginning of the 16th centuries, certain changes took place at Kouty – changes in the structure of settlement, manifest in most cases in changes in the number, or size, of the individual farmsteads – holdings in the framework of individual settlement cores. The cultural landscape, in the form created here no later than during the Late Middle Ages, became the basis for later development which has clearly continued without major deviations down to the present day.
Struktura osídlení je u jednotlivých paleolitických kultur rozdílná. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na odlišnosti v sídelní geografii s pomocí 3–D digitální kartografie. Zájmové území představuje mikroregion brněnské kotliny. Studovány jsou sídelní strategie bohunicienu, gravettienu/epigravettienu a magdaleniénu. and The settlement patterns of individual Palaeolithic cultures differ. This paper aims to demonstrate the variations in settlement geography with the aid of three–dimensional digital cartography. The study area is the Brno basin microregion, and settlement strategies of the Bohunician, Gravettian/Epigravettian, and Magdalenian are considered.