Štúdia sa zameriava na sociálne a religiózne koreláty zmysluplnosti života u ľudí v staršom veku. 180 respondentom vo veku od 65 do 75 rokov boli administrované Škála životnej zmysluplnosti, Dotazník sociálnej opory MOS, Švédska škála náboženskej orientácie a Škála náboženskej významnosti. Okrem toho boli zisťované demografické údaje o type domácnosti, v ktorej respondenti žijú. Výsledky ukázali, že sociálna opora aj typ domácnosti významne súvisia so životnou zmysluplnosťou, pričom smer vzťahu naznačuje, že sociálne vzťahy sú dôležitým zdrojom životnej zmysluplnosti. Na druhej strane, pri religiozite sa neukázali jednoznačné vzťahy, vonkajšková religiozita korelovala so zmysluplnosťou slabo negatívne, zvnútornená religiozita a významnosť religiozity so zmysluplnosťou nekorelovali vôbec. Analýza moderačného efektu rodu a typu domácnosti na vzťah medzi životnou zmysluplnosťou a religiozitou ukázala, že zvnútornená religiozita pozitívne súvisí so zmysluplnosťou iba u mužov, a tento vzťah je intenzívnejší keď muž býva v domácnosti s príbuznými. and The study focused on the social and religious correlates of life meaningfulness in elderly people. 180 respondents were administered Life Meaningfulness Scale, Social Support Survey MOS, Swedish Religious Orientation Scale and Religious Salience Scale. Besides these, demographic data related to the type of respondents’ household were collected. The results showed that social support and type of household significantly related to life meaningfulness, and direction of the relationships suggested that social relationships were important source of life meaningfulness. On the other hand, religiosity did not show clear relations with meaningfulness, because extrinsic religiosity had only weak negative relationship with meaningfulness and intrinsic religiosity and religious salience did not correlate with meaningfulness. Analysis of moderation effect of gender and type of household on the relationship between life meaningfulness and religiosity showed that intrinsic religiosity had positive relationship only in males and this relationship is higher if respondent lived in the household with relatives.
Přestože je fenoménu spirituality a její vazby na zdraví věnována zasloužená pozornost, v českém i zahraničním kontextu je patrný převládající rys takových studií, totiž nedostatečná konceptualizace a nerozlišování mezi spiritualitou a religiozitou. Příspěvek hodlá zvýraznit odlišnosti mezi těmito dvěma fenomény, a to na základě vybraných myšlenek Maxe Schelera (duch jako nepředmětné specifikum lidské existence a seberealizace), Viktora Frankla (duch jako sféra existenciálního smyslu života) a Mircea Eliadeho (odlišení modality bytí sakrální a profánní). Tak vyvstává odlišnost náboženství a religiozity (transcendence do oblasti sakrální) a spirituality (transcendence každodennosti zůstávající v oblasti profánní), s možností aplikace na fenomén zdraví. Vazba spirituality a zdraví je možná ve dvojí podobě: prvním je hledání vlivu spirituality na (fyzické či psychické) zdraví, druhým pak svébytný modus spirituálního zdraví. Příspěvek formou stručného přehledu poukazuje na vybrané studie rozpracovávající obě tyto možnosti. Přesto těžiště textu spočívá ve zvýraznění možností konceptu spirituálního zdraví a jeho operacionalizace, a to vymezením pěti faktorů, které spirituální zdraví konstituují: autentický modus existence (tj. vztah k sobě samému), vztah k druhým lidem v důvěře a otevřenosti, vztah k přírodě coby celku, který nás přesahuje, tázání se po smyslu života a uvědomování si přesahu a transcendence každodennosti., Although the deserved attention is paid to the phenomenon of spirituality and its linkage to health, the prevailing feature of these studies is noticeable both in Czech and international context: the nonsufficient conceptualization and non-distinguishing between spirituality and religiosity. The paper intends to highlight the differences between these two phenomena, on the basis of selected thoughts of Max Scheler (spirit as non-object particularity of human existence and self-realization), Viktor Frankl (spirit as a sphere of existential sense of life), and Mircea Eliade (distinguishing of sacred and profane modalities of existence). The distinction between religion and religiosity (transcendence into sacred sphere), and spirituality (transcendence of everydayness remaining in profane sphere) appears, with possibility of application on the health phenomenon. The linkage of spirituality and health is possible in dual form: the first is the search for the influence of spirituality on (physical or mental) health, the second is the peculiar mode of spiritual health. The paper points to selected studies elaborating both these possibilities in the form of brief overview. But the core of the text consists in highlighting the possibilities of the concept of spiritual health and its operationalization by specifying five factors constituting the spiritual health: authentic mode of existence (i.e. the relation to self), relation to other people in trust and openness, relation to nature as a exceeding whole, inquiring about sense of life, and becoming aware of overlapping and transcendence of everydayness., Ivo Jirásek., and Obsahuje seznam literatury