Tento článek se pokouší z právněteoretického pohledu přiblížit nejen vývoj celé diskuse o pojmu subjektivních práv ve středověkém myšlení, ale především ustavit rozdíl mezi pojmem přirozeného subjektivního práva a teorií přirozených práv, která by pracovala s jejich případnou přirozeností, významností, prvotností a nezcizitelností.Pokud jde o to první, snaží se důsledně vycházet z hohfeldovské analýzy subjektivních práv, aby na jejím základě potvrdil tvrzení, že s pojmem subjektivních práv pracovalo středověké právní myšlení. Pokud jde o teorii subjektivních práv, snaží se ukázat, v čem někteří středověcí myslitelé (především Akvinský a Ockham) splňují či nesplňují požadavky takové teorie. Nakonec se pokouší také o vysvětlení toho, proč se diskurs o subjektivních právech ve vrcholném středověku vůbec rozvíjí, které nachází ve feudalismu, který se v Evropě vytvořil po rozpadu francké říše a jehož obdobu stěží můžeme nalézt v jiných tradicích, typicky té islámské. and This article tries, from the point of view of legal theory, to describe not only the development of the discussion about the concept of natural rights in medieval thinking, but also to develop the distinction between the concept of natural rights and natural rights theory, which would operate with postulated naturalness, importance, primariness and inalienability. As far as the discussion on the concept of natural rights is concerned, the article tries to use Hohfeldian analysis of rights to be able to conclude that medieval legal and philosophical thinking used the concept of rights. As far as the theory of natural rights is concerned, the article tries to show which postulates of medieval philosophers (namely Aquinas and Ockham) fulfilled the requirements of such a theory and which did not. The last part of the text tries to explain, why the discourse of rights has developed in the High Middle
Ages at all; the answer lies in the particular aspects of feudalism (as developed after the dissolution of Frankish empire), whereas its analogies cannot be found in other traditions (e.g. the Islamic tradition).
Smluvní orgány OSN mohou v rámci posuzování stížnosti jednotlivců na porušení lidských práv stanovených příslušnými smlouvami přijmout tzv. předběžná opatření za účelem zamezení nenapravitelné újmy obětem domnělého porušení lidských práv.Nejčastěji tato opatření přijímají Výbor pro lidská práva aVýbor proti mučení v případech vyhoštění či extradice, pokud v zemi původu hrozí riziko mučení či ohrožení života. Předběžná opatření jsou rovněž požadována za účelem odložení výkonu trestu smrti, je-li ve
stížnosti napadáno porušení práva na spravedlivý proces, z vážných zdravotních důvodů či zachování tradičního způsobu života původního obyvatelstva. Před rozhodnutím o vydání předběžného opatření musí příslušný výbor posoudit prima facie přijatelnost oznámení, zejména vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků. Předběžné opatření nepředjímá rozhodnutí výboru o přijatelnosti a meritu stížnosti
a může být kdykoli výborem odvoláno, zejména pokud smluvní strana předloží informace potvrzující, že důvody pro takovéto opatření neexistují či již pominuly. Pokud jde o plnění předběžných opatření,Výbor pro lidská práva opakovaně konstatoval, že nesplnění žádosti o předběžná opatření představuje porušení smluvních závazků vyplývajících z Paktu a Opčního protokolu.Nicméně výbory disponují pouze omezenými prostředky, jimiž mohou plnění předběžných opatření vynucovat. Přesto jsou předběžná opatření potenciálně účinným instrumentem ochrany lidských práv, zejména v kritických případech nebezpečí ohrožení na životě či rizika mučení. and While dealing with individual communications, the United Nations treaty bodies can issue requests for interim measures to prevent irreparable harm for victims of alleged human rights violations. The Human Rights Committee and the Committee against Torture mostly adopt such measures in deportation or extradition cases where a victim might face a risk of torture or deprivation of life. Interim measures have also been issued in order to stay of execution in death penalty cases where there were allegations of denial of a fair trial, in cases of serious health concerns or preservation of traditional way of life of indigenous people. Committees have to access prima facie admissibility of the communication before considering request for interim measures, especially exhaustion of domestic remedies. A request for interim measures does not imply determination of admissibility or merits of the communication and might be withdrawn, especially upon a submission from the State party proving that reasons for granting interim measures do not exist or have elapsed. As for compliance, the Human Rights Committee repeatedly found violations of provisions of the Covenant and the
Optional protocol for non-compliance with interim measures requests.However, Committees have only limited means to enforce their decisions.Nevertheless, interim measures could be efficient tool of human rights protection against a life-threatening danger or a risk of torture
Tento článek se zabývá pojmem subjektivního práva v antice v kontextu uvažování o lidských právech.V zásadě vychází z toho, že moderní koncepce lidských práv mají svůj základ v ideji práva subjektivního, tak jak se vytvořila v evropském právním myšlení, zatímco mimoevropské tradice tuto ideu nerozvinuly a hodnotu lidské důstojnosti se snaží naplnit jiným způsobem. Představuje názory právních historiků a filozofů na to, jestli řecké a římské právní myšlení uvažovalo v pojmech subjektivního práva. Na jejich základě pak vyslovuje názor, že antické právní myšlení nejspíše pracovalo s pojmem subjektivního práva, zároveň je však spíše na místě skepse v tom, že by tento pojem subjektivního práva mohl být považován za základ budoucího pojmu lidských práv, jak byl rozvinut v západní tradici. and This article focuses on the concept of rights in classical antiquity in the context of human rights ideas. The starting point is, in principle, thesis that modern concepts of human rights have their foundations in the idea of rights as they were developed in European legal thought, while other non-Western traditions did not developed this idea and the value of human dignity protect via other means. It presents opinions of legal historians and philosophers, whether ancient Greek and Roman legal thinking used concept of rights. On this basis it concludes that legal thinking of ancient antiquity probably used concept of rights, but at the same time this concept of rights cannot be perceived as a basis of future development of human rights in the Western tradition.
Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) upravuje – na rozdíl od předchozích norem tohoto druhu platných na území České republiky - změnu pohlaví. Změna pohlaví člověka podle něj nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Obdobné právní úpravy, absolutizující požadavek tělesných zásahů pro právní uznání změny pohlaví, jsou však stále více zpochybňovány nejen částí odborníků a transsexuálů samotných, ale rovněž institucemi na ochranu lidských práv (komisař Rady Evropy pro lidská práva) a soudní judikaturou významných evropských soudů (Německo, Rakousko). Tyto posuny ve svém celku ohlašují paradigmatickou změnu v přístupu k transsexualitě, která vyžaduje nové zhodnocení přijatelnosti dosavadní praxe i nově přijaté právní úpravy v novém občanském zákoníku z hlediska respektu k základním lidským právům, jako jsou právo na zachování lidské důstojnosti, podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života či právo na ochranu zdraví. Článek přibližuje vývoj judikatury vztahující se k úpravě změny pohlaví v Německu a Rakousku a líčí širší kontext právních proměn vztahu k transsexualitě ve světě i u nás. and The new Civil Code (Act No 89/2012 Coll. of Laws) regulates – unlike previous civil codes in force in the territory of the Czech Republic – the gender reassignment. The Code stipulates that the gender reassignment occurs through surgery with the simultaneous disabling of the reproductive function and the transformation of sexual organs. Similar laws, which make strict requirement of bodily changes a precondition for the legal recognition of sex change, are increasingly challenged not only by professionals and transsexuals themselves, but also by human rights institutions, such as the Council of Europe Human Rights Commissioner, and by case law of some significant courts in European countries (Germany, Austria). These shifts in their entirety announce a paradigm change in approaches to transsexuality, which requires re-evaluation of both the praxis and the new legal provisions with regard to human rights, such as are the right to dignity, the prohibition of inhuman or degrading treatment, the right to be protected against interference into private and family life or the right to protection of health. The article focuses on the development of jurisprudence in Germany and Austria and depicts the wider context of legal changes related to the approach to transsexuality in the Czech Republic and worldwide.
The concept of decent minimum of health care is broadly discussed in foreign countries. In the Czech Republic, nevertheless, the concept of decent minimum of health care is practically unknown. Although there is general agreement that health, in its definition of complete physical, mental and social well-being, is fundamental to a dignified human life, the extent of health care that meets the criterion of a decent minimum of health care necessary to ensure a dignified human life is the subject of professional debate. This article critically evaluates the arguments for the implementation of the concept of a decent minimum of health care into current legislation of the Czech Republic. and Slušné minimum zdravotní péče je v zahraničních státech široce diskutované téma. V prostředí České republiky je však pojem slušného minima zdravotní péče prakticky neznámý. Ačkoliv panuje obecná shoda v tom, že zdraví je ve své definici úplné tělesné, duševní a sociální pohody fundamentální pro důstojný lidský život, rozsah zdravotní péče, který by splňoval kritérium slušného minima zdravotní péče nutného pro zajištění důstojného lidského života, je předmětem odborné debaty. Předkládaný článek kriticky hodnotí argumenty pro implementaci pojmu slušného minima zdravotní péče do platné legislativy České republiky.
Článek volně navazuje na diskusi o roli státu a jeho tradičních atributech, jež probíhala v loňském „Právníku“. V současném světě jsme konfrontováni s různými typy států, např. moderními, postmoderními a postkoloniálními. Liší se mírou centralizace veřejné moci a povahou politického národa. V Evropě nacházíme státy velké svými úkoly a vzbuzeným očekáváním, avšak slabé díky různým omezením. Někdy jsou připodobňovány „státům“ středověkým. Z těch vnějších omezení je možné zmínit rostoucí význam mezinárodního práva, globalizaci a evropskou integraci. Mezi vnitřními je podstatné slábnutí
důvěry ve stát a obecný zájem, posilování soudní moci na úkor mocí politických nebo větší význam málo regulované moci sociální. Průřezový charakter mají lidská práva, jež jsou ukotvena mezinárodně i vnitrostátně.
Velmi podstatné je narušování homogenity společností v některých státech až do podoby etnicky či nábožensky segmentovaných subkultur. and This article is a belated addition to the discussion about role of state and its traditional atributtes which took place last year. In the contemporary world, we are confronted with various types of states, e. g. modern, post-modern, or post-colonial. They differ in intensity of centralization of public power and in nature of politicial nation. In Europe, in particular, there are states, which are strong, be it because of the tasks they perform or the expectations they raise But these states are at the same time weak because of various types of limits. From the external point of view we could mention increasing
importance of international law, globalization or European integration. Regarding internal limits, what is important is the gradual weakening of trust in state and in general interest, strenghtening of judicial power at the expense of political powers of the state or almost un-regulated social powers
(corporations, media etc.).Human rights belong to both groups. The shift from homogenous societies in some states to plurality of ethnically or religiously segmented sub-cultures plays key role.
Článek se zabývá problematikou odmítání transfuze krve ze strany členů náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Danou otázku přitom zkoumá nejen z pohledu aktuální právní úpravy v zákoně o zdravotních službách (dříve vyslovených přáních) a vybrané judikatury, ale také z širšího právněfilozofického a politického pohledu. Dochází k závěru, dle něhož formálně právní úprava sice preferuje vůli pacienta, nicméně tento přístup může mít z obecnějšího společenského hlediska i některé sporné důsledky. Proto je nakonec přijat názor, že transfuzi je nutné poskytnout i proti vůli pacienta. and The article deals with the issue of the blood transfusion rejection by the member of the religious community Jehovah's Witnesses. The issue is examined not only from the view of the recent legal provisions (living will) and the available judicature, but also from the broader philosophical and political view. It concludes that the legal provisions prefer the patient's autonomy but this approach can generally also have some controversial consequences. Therefore the author resumes that the blood transfusion should be provided although it infringes the patient's will.