V budově Dolního zámku hlavní sál, prostupující dvěma patry, s nástěnnými malbami ve vrcholu klenby. Na zemi génius předávající nově vystavěný zámek hraběnce Anežce Eleonoře (z Colonna-Felsu) Petřvaldské, nad nimi v oblacích Štěstěna s rohem hojnosti, putti s květinami. V kartuších okolo centrálního výjevu alegorie Umění, Spravedlnosti, Nevinnosti a Statečnosti. Kromě hlavní stropní fresky zdobí stěny sálu několik medailonů s alegoriemi čtyř živlů a čtyř ročních období a štukové busty antických císařů., Samek 1994#, 310-314., and Autor se inspiroval dílem Simona Voueta. Najít: Mžyková, M.: K ikonografii výmalby hlavního sálu zámku Buchlovice. Grant 23-03, NPÚ, Praha 2004. Žďárský, Milan : Obrazy na hradě Buchlově a v zámku v Buchlovicích. České památky 14, 2003, č. 1, s. 3-6.
Olej na plátně (209, 7 x 138, 6 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, nad nimi se vznášejí putti s věnci růží. Nad nimi dva putti zasypávají je květinami, levý drží ve zdvižené ruce růže a v ruce natažené dolů květiny, pravý drží ve zdvižené ruce růžový věnec a v ruce natažené dolů růži. Nalevo od Grácíí papoušek, napravo nazemi opička. Za Gráciemi arkáda obrostlá vínem, v průhledu zahradní architektura s terasou a uprostřed s ktuhovým pavilonem., Fučíková 1997#, I/14., and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Olejomalba na desce (52 x 62 cm): Venuše sedí s rukou na zrcadle, které před ní drží Amor. Za bohyní dvě ženské postavy, které jí rozčesávají vlasy hřebenem. Před bohyní žena shýbající se ke košíku s květinami, vzadu vlevo okno, v němž muž s košíkem s holubicemi. V popředí Vulkán, obrácený k Venuši zády, ruku na podstavci kovadliny v pravém dolním roku, o podstavec je opřený meč. Za Vulkánem sloup na soklu s římsou, v levém dolním rohu velká ruka se vztyčeným ukazovákem. and Kaufmann 1988#, 20.84.
V interiéru sala terreny, ve výklenku, stojící žena s květinami - Flóra., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Na terase glorietu bylo původně umístěno sedm ženských figur (dnes pouze pět). Flóra dnes ve výklenku sala terreny.
Olej na mědi: Pluto (polonahý, vousy, bident) se vznesl s gestukulující Proserpinou nad zem, ke svému čtyřspřeží. Dole polonahé nymfy trhající květiny (nymfa uprostřed do košíčku). Nymfy pod zoufale gestikulující Proserpinou k ní vztahují ruce. Výjev je situován na palouk zastíněný stromy., Fučíková 1997#, I/196, and Inspirace obrazu byla hledána také v Claudianově Únosu Proserpiny (Prag um 1600, I, s. 238). V této básni se však únos odehrál za přítomnosti Venuše, Diany a Minervy, které na obraze chybí. Obraz byl jedním z Heintzových nejúspěšnějších děl a byl v 17. a 18. století často napodobován (seznam: Prag um 1600, I, s. 239).
Olejomalba na dřevě (73 x 52 cm): dole uprostřed Amor se zapálenou pochodní, na schodech pod jeho podstavcem mušle a bodláky, u podstavce nalevo roh hojnosti s květinami a napravo delfín. Okolo dvojice bojujících zvířat (opice, býci a další). Nalevo odjíždí od Amora jezdec na koni. Napravo objímající se pár Fauna a Nymfy, vedle další pár, ale Fauna napadl jiný Faun. V pozadí na skále hrad. Ve středním pásu dvojice božstev, nekteří s číšemi v ruce, nalevo Flora (věnec z květin, vavřínový věnec v ruce) a Herkules (lví kůže). Nad nimi další božstva, nalevo sedí okolo stolu. Nahoře Amorové odnášející atributy bohů (meč, Herkulův kyj, štít, Jupiterovy blesky, Bakchův thyrsos)., Preiss 1973#., Mellion 1997#, 6-7., and Obraz je identifikovaný s obrazem s názvem "Amor omnibus idem," který zmínil životopisec Karla van Mandera (Bredero 1986, 329: Noch deedt hem Ian van Wely maken een Bad-stove, en een Amor omnibus Idem/ Dále si u něj objednal Jan van Weely obrazy "Lázeň" a "Amor omnibus idem"). Tento obraz mohl být součástí pražské sbírky Rudolfa II., v jejímž inventáři z roku 1621 je uveden "Ein Triumph vom Cupido vom Carl van Mander (Orig.)" (Zimmermann1905, č. 19421/828). "Amor omnibus idem" je citát z Vergiliovy básně Georgica (3, 244). Obraz ilustruje v dolní části moc Amora na zemi a ve vodě, v horní části demonstruje, že i bohové jsou před ní bezmocní - Amorové jim odnášejí jejich atributy.
Fifty-day old plants of Capsicum anmmm L, with two developed leaves were placed into controlled environment chambers at atmospheric (350 cm^ m'^, ACO2) and elevated (700 cm^ m-^, ECO2) CO2 concentrations under different nitrogen and water supply. Plant response to ECO2 and the modulating effect of the availability of nitrogen and water were evaluated. CO2 effects were significant only after 40 d of treatment, An increase in plant growth and yield was found in ECO2 plants only under a good supply of both water (HW) and nitrogen (HN). Chlorophyll concentration responded only to N supply. Root/shoot ratio was higher under ECO2 only under low N (LN) and low water (LW) supply. Leaf area and specific leaf area decreased under ECO2. Flowering and fructification took plače earlier in ECO2 under FIN and FIW. Thus, all CO2 effects were modulated by the N and water supply and the duration of exposure.
Nástropní fresková malba: před monumentální architekturou je ve středu fresky na oblaku zobrazena sedící Minerva (přilba, štít, kopí), která na fresce vystupuje jako ztělesnění vladařské moudrosti. Upozorňuje na to putto, který se nad ní vznáší s uzdou, tehdy všeobecně srozumitelným atributem zdrženlivosti. Temperantia byla považována za jednu z kardinálních vladařských ctností. Nahoře na oblaku sedí personifikace dalších vladařských ctností ideálního vladaře, zrcadlem je charakterizovaná Prozíravost (Prudentia) a šípem patrně Vláda (Regnum). V nebeské sféře je nalevo zobrazen Chronos (kosa, klíče, na hlavě přesýpací hodiny?), který se v obdobných výjevech objevuje jako připomínka pomíjivosti světského života. Ústřední postava nebeské sféry je bohužel zničena, patrně tam byl zobrazen Apollón nebo Hélios na voze. Minerva ukazuje směrem ke dvěma starcům u jejích nohou, kteří ztělesňují vědy, jakožto zdroj panovnické moudrosti. Tabulkou s architektonickým návrhem a kružítkem je charakterizovaná Geometrie a globusem a kružítkem Astrologie. Po obou stranách jsou postavy ztělesňující plody moudré vlády, nalevo jsou puti věnující se umění a vědám (knihy, noty, housle, malířský stojan s plátnem), napravo je dole skupina tří hudebnic, nad nimiž jsou tři nahé Grácie, které putti zasypávají květinami., Moravcová, Švédová 1990#., Horyna 1997#., and Klíčem k výkladu figurální fresky je monumentální architektura v jejím pozadí, která zobrazuje chrám ctnosti (templum honoris) nebo vítězný oblouk. Nad vchodem je prázdná kartuše, patrně na zdůraznění ideálního charakteru zobrazení, je však završena korunou. Hrabata z Vrbna jsou označeni jako ti, k jejichž slávě a poučení byl vítězný oblouk vztyčen. Ústředním atributem fresky je uzda, která fresko ideově propojuje se sochami na bráně čestného dvora, především s dvojicí Arrií, které oslavují právě tuto ctnost, jednu z kardinálních ctností ideálního vladaře.
Pískovcová socha na soklu. "Flora" v chitónu, stojí na levé noze, pravá odlehčená v kontrapostu, v levé ruce drží kytici drobných květů, v pravici květinový věnec., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou Floru vytvořil podle antické sochy z vily Doria-Pamphilj v Římě (dnes Palazzo Doria, Řím), která byla novodobě restaurovaná jako Flora (Calza 1977, č. 8 tab. VIII). Jedná se o římskou kopii podle řecké sochy z konce 5. století př. Kr., typ je známý jako "Hera Borghese," ačkoliv sochařský typ patrně Héru nezobrazoval. Mandík antickou sochu z vily Doria-Pamphilj zjevně znal z Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, tab. 45), odkud převzal i název.
Centrální sál je zaklenut kopulí s freskovou výzdobou. Stěny tohoto prostoru zdobí čtyři niky s alegorickými plastikami ročních dob. Jaro - žena s košem květů, Léto - žena se srpem, Podzim - muž s pohárem a měchem na víno, Zima - muž s nádobou, v níž je hořící oheň. Nad nikami a na pilířích nymfy, mořští koňové a jiné fantastické bytosti., Samek 1999#, 251-253., and Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135.
Sochy na attice: nalevo Evropa (koruna na hlavě, košík v ruce, na zemi roh hojnosti a Asie (květiny na hlavě, v ruce palmovou ratolest a kadidlo), nalevo Afrika (nahá žena s helmou v podobě sloní hlavy, na krku náhrdelník, u levé nohy roh hojnosti plný plodů, v pravé ruce drží štíra) a Amerika (nahá žena, v levé ruce drží mužskou hlavu, v pravé šípy a luk).
Sochy na attice: nalevo Voda (nahý vousatý muž s nádobou s vytékající vodou, vedle delfín) a Země (nahá žena s květinami), napravo Jupiter (žezlo, orel) a Juno (páv).
Kamenná a štuková plastika: krbovou římsu nesou dvě kamenné plastiky mouřenínů, na římse je štuková plastika nahého Saturna (dlouhé vousy, křídla, kosa). Boha obklopují oblaka, v nichž jsou putti personifikující čtyři roční doby. Vlevo nahoře Léto (obilí), dole Podzim (vinná réva), napravo dole Zima (oheň) a Jaro (květiny)., Mádl 2008#., and Krb se Saturnem byl dominantou hlavníhom sálu, na jehož stropě byla původně malba s námětem PovýšeníDietrichsteinů do knížecího rodu. Vzhledem k tomu lze Saturna chápat jako symbol Zlatého věku. Mouřeníni nesoucí krb jsou připisováni Janu Brokofovi.
Wittelsbachové: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Baroque_residences#Rhine_electorates and Zahrada francouzského typu byla budována postupně od roku 1701-1704, v roce 1717 přibyla vodní kaskáda se sochařskou výzdobou (personifikace německých řek), v roce 1792 byly zpřístupněny veřejnosti. Podle vzoru versailleských zahrad byly osídleny množstvím soch, antickými božstvy a hrdiny. V letech 1804-1823 byla zahrada přizpůsobena anglickému parku, ale parter se sochami zůstal zachován, navíc byly osazovány až do konce 19. století další sochy. Součástí parku je i kruhový chrámek. Některé sochy z původní výzdoby byly za II. světové války zničeny.
Olej na plátně (197 x 126 cm): tři Grácie (nahé, průsvitné závoje, šperky) tančí v objetí. Představují současně Hóry, bohyně tří příznivých ročních dob. Napravo je Thalló, bohyně jara, s květy ve vlasech, nad ní se vznáší putto s květy. Uprostřed je Karpó, bohyně léta, s korunou z klasů, nad ní je putto s třešňovou větvičkou (třešně, latinsky cerasus, evokují bohyni Ceres i Charitky). Napravo je Auxó, pohyně podzimu s ovocným věncem, nad ní je putto s hroznem vína., Fučíková 1997#, I/52, and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu Rudolfa II. Gracie Thalló (nebo Thaleia)/ Květinová, Karpó/ Plodivá (zvaná také Kale/ Krásná), a Auxó/ Zmnožující, byly ztotožňovány s Hórami (Hodinami). Již v Hésiodově Theogonii (Zrození bohů, c. 700 př. Kr.) byly identifikovány se Zákonností (Eunomia), Spravedlností (Dike) a Mírem (Eirene). V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. Varianta obrazu bez putti je v Baltimore (Baltimore, Van Ravesteyn, Tři Grácie) a v Poltavě (Gossudarstvennyj muzej, inv. 349).
Nárožní klasicistní dům, dnes budova Středoevropské univerzity (CEU). Ve vstupní hale budovy jsou ve výklencích čtyři alegorické plastiky: dvě dívky s věncem v ruce; dívka s břečťanovými listy v pravé svěšené ruce a břečťanovým věncem na hlavě; dívka s vinným listem ve svěšené ruce a věncem z révových listů na hlavě., Zádor 1981, obr.31-32; Zádor 1993, s. 36-38., and Postavy dívek v kontrapostu, v antické drapérii, jsou inspirovány antickými sochami žen (gesto ruky přidržující drapérii), nicméně je zde i silná inspirace v manýristickém sochařství. V maďarské literatuře jsou plastiky ve vestibulu budovy zmíněny pouze jako alegorické postavy.Dívky nejsou artibuty blíže specifikovány tak, aby bylo možné rekonstruovat význam celé zobrazené skupiny, pokud vůbec tvořila nějaký ideový celek. Patrně se jedná o alegorie Jara, Léta, Podzimu a Zimy. Dvě dívky s věncem v ruce jsou ve skutečnosti stejnou zrcadlově převrácenou kompozicí postavy v kontrapostu, jen věnce jsou nepatrně odlišné.
Olej na dubovém dřevě (86,5 x 61,3 cm): Flora (květiny ve vlasech, antikizující šaty s odhalenými ňadry) s košíkem s květinami, hladí po hlavě Amora. Amor (toulec) zdvihá obě ruce s květinami, aby je ukázal polonahé Venuši ležící na zemi. Výjev je situován do parku, vlevo je kamenná váza s květinami, napravo nahoře soška dvou objímajících se dětí., Zlatohlávek 2009#, s. 166, O 33., and Obraz pochází buď z české nebo polské soukromé sbírky. Protějškový obraz k Podzimu (Nürnberg, Diana a Bakchus).
Olej na dřevě (44 x 32 cm): Spravedlnost (Justitia) s mečem a Mír (Pax) s holubicí s olivovou ratolestí na rameni. Obě ženy mají odhalená ňadra, bohaté šaty, sedí vedle sebe a Mír objímá Spravedlnost. Nad nimi tři putti sypající na na ně květiny, napravo ženský genius (křídla) korunuje Mír olivovým věncem., Fučíková 1997#, I/53, and Císař Rudolf je oslaven jako "ex utroque Caesar", vládce v míru i ve válce, v emblamatickém traktátu, který císaři věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Obsahově i kompozičně úzce souvisí s obrazem z roku 1603 (Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.).
Šedočerný onyx s řezbou., Benda 1989#, 19, obr. 35., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Na gemě z 1. - 2. století je zobrazena řecká nádoba, kantharos s květinami.
Pískovcové sousoší: Zima (nahý muž polesedí nad ohřívadlem), objímá se s vedle stojícím nahým Jarem (květinový věnec) s květinami v ruce., Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Vilu Amerika koupil v roce 1729 hrabě Karel Josef Desfours, ale nemovitost patrně neudržoval, neboť její cena při prodeji v roce 1765 nápadně klesla.
Pískovcová socha (v. 173 cm). Na pravoúhlém soklu stojí nahá ženská postava, na rameni plášť upevněný květinovým festonem, na hlavě květiny, v levé ruce kytice. and Denkstein 1958, 148, č. k. 160, obr. 155.
Olej na plátně (213 x 142 cm): Hojnost (Abundantia) s rohem hojnosti, Spravedlnost (Justitia) s mečem a Mír (Pax) s holubicí s olivovou ratolestí na rameni. Všechny tři ženy mají bohaté šaty, odhalená ňadra a sedí vedle sebe a Mír objímá Spravedlnost, která má ruku na rameni Hojnosti, ta má ruku položenou na jejím koleně. Hojnost jakožto plodivá síla země sedí nejníž. Nalevo ženský genius (křídla) korunuje Hojnost věncem z obilí a Spravedlnost květinovým věncem. Napravo Vědění (Scientia) s knihou v ruce položenou na rameni Spravedlnosti, obrací se dozadu pravicí odstrkuje Válku (brnění, kopí), za Válkou je vidět Turka (turban). Putto korunuje vavřínovým věncem Vědění a Mír olivovým věncem. Nalevo nahoře putto odhrnuje závěs, uprostřed nahoře orel drží v pařátech zlaté okovy, od nichž jdou řetězy k Spravedlnosti a Vědění. Orel letí k nebesům, kde je na ozářeném oblaku emblém Rudolfa II., vavřínový věnec se žezlem a palmovou ratolestí. Dole, u nohou Spravedlnosti a Míru je znak habsburského arcivévodství (bílo, červeno, bílé pruhy) s vévodskou korunou., Fučíková 1997#, I/54, and Zjednodušenou verzi alegorie najdeme na malířově obraze z doby okolo roku 1600 (Osnabrück, Ravesteyn, Alegorie Spravedlnosti a míru). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106) , emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezla a palmové listy v koruně byly emblémem císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA.
Malba na skle (33, 6 x 25 cm): nahá Venuše leží v ložnici na posteli, nad ní letí Amor a střílí z luku. Vepředu na truhle váza s květinami a mísa s ovocem, mezi truhlou a postelí na zemi loutna, mandolína, noty, zlaté konvice a busta ženy. and Fučíková 1997#, II/176
Olej na plátně (164,5 x 126 cm): nalevo sedí Flora (květiny ve vlasech, na klíně košík s květinami, modré šaty), zprava k ní přistupuje Ceres (koruna z klasů, zlaté šaty), u jejích nohou srp a putto vázající snop. Za Ceres putto se slunečníkem, v popředí dva putti s květinami. Výjev je zasazen do parku, za Florou je kamenná váza, za Ceres průhled do krajiny s budovami nalevo a horami napravo., Zlatohlávek 2009#, s. 171, O 35.., and Obraz je protějškem k obrazu spojujícímu dvě zbývající roční období (Sankt-Peterburg, Bakchus a Zima).
Olej na plátně: vlevo pod stromy skupina ženských postav, družky Proserpininy, které s ní trhaly květiny, které drží v ruce. Vpravo vůz tažený koňským spřežením s Plutonem (červený plášť, dlouhé vlasy a vousy), v náručí drží polonahou Proserpinu, která vztahuje ruku k nebesům, kam se též zoufale dívá, z náruče jí vypadla kytice květin. V průhledu vpravo jezero obklopené lesy (Pergus, dnešní Lago di Pergusa na Sicílii)., Fučíková 1997#, I/7., Fusenig 2010#, č. 26 s. 141., and Obraz pochází patrně ze sbírek císaře Rudolfa II., v inventáři z roku 1621 je uveden pod č. 817 "Ein Pluto mit Proserpino von Hansen von Acha (Orig.)" Aachen se držel italské obrazové tradice respektující Ovidiův text: Proserpina má vepředu roztržený plášť, zoufale volá matku, z náručí jí vypadly květiny, nalevo jsou její překvapené družku s květinami. Místo, kde k únosu došlo, také odpovídá Ovidiovu popisu Lago di Pergusa na Sicílii.
Olejomalba (68 x 56 cm): Rudolf II. jako Vertumnus., Kaufmann 1985#., Kaufmann 1988#, 2.22., and Jak ukázal Kaufmann, portrét oslavuje Rudolfa II./ Vertumna jako boha ročních dob, ztělesnění Zlatého věku, který nastolí habsburská světovláda. Mýtus o Vertumnovi byl jediný čistě římský mýtus, jako atribut římského impéria byl proto v Ovidiových Proměnách byl proto zařazen mezi nanebevzetím Aenea a Romula. Arcimboldo se inspiroval básní, kterou Vertumnovi věnoval Propertius (4, 2). Pro Rudolfa II. byl Vertumnus vhodným alter ego pro svoji vazbu na Řím, jež je v Propertiově básni opakovaně zdůrazňována.
Faksimile (16,7 x 10,6 cm): 1. Léto (žena s korunou z klasů, se srpem a snopem, putto) a Jaro (žena s věncem z květů s ptáčkem, putto jí podává květinu s košíku). 2. Podzim (vousatý muž zahalený do pláště si hřeje ruce u ohniště) a Podzim (mladík leží na vinici s číší vína)., Preiss 1991, č. 55., and Kresba pro výzdobu knihovního sálu kartouzy v Gamingu (Dolní Rakousy), realizované malby se těsně drží návrhů..
Mědiryt ze tří desek (43 x 85, 4 cm): svatební hostina (69 postav) v oblacích nad přímořskou krajinou zabydlených putti (rozhazují květiny, jeden rozlévá voňavky). Nalevo je průvod Nymf přinášejících jídlo, který střeží Herkules (lví kůže, kyj), u jeho nohou Sfinga. Vedle Herkula stojí Ceres (koruna z klasů, roh hojnosti), která dohlíží na průvod s jídlem, napravo od ní Bacchus (kůže přes rameno) rozlévá víno. Pod Bakcehm říční božstvo (nádoba, kormidlo). U stolu sedí nalevo Pluto (dvojzubec), Mars (přilba) a Neptun (trojzubec), uprostřed Merkur (okřídlená čapka) servíruje jídlo Juno a Jupiterovi, napravo v čele stolu sedí Amor a Psyche. Hora s motýlími křídly zdobí hodovníky květinami. Za novomanželi je orchestr Múz dirigovaný Apollónem (zář okolo hlavy, housle), za Apollónem stojí Diana (luk, kopí na kance). Napravo Marsyas (syrinx) a Chronos (kosa) pojídající dítě. Zcela vpravo stojí Vulkán (kladivo) u kovadliny. Nad hostinou vlevo sedí na oblaku Fama (trubky), Prag um 1600#, I, č. 312 s. 420., and Jeden z prvních a nejvlivnějších monumentálních tisků. Inspirací byly Apuleiovy Proměny (6, 24): Amor a Psyche v čele stolu, vedle nich Jupiter a Juno, Bakchus jako číšník, Hora zdobící hodovníky květinami, zpívající Múzy, které doprovází Apollón (na na citharu, ale na housle), Marsyas se syrinx (u Goltzia však nehraje) a rozstřikování voňavek (ne Grácie, ale putti). Vzorem pro výtvarné pojetí byly dvě nástropní fresky v Loggia di Psyche (Řím, Villa Farnesina) od Raffaela a jeho dílny (1517-1518), z nichž svatební hostina Amora a Psyche se Apuleia držela ještě těsněji. Odtud Spranger převzal některé některé postavy i celé skupiny (napřiklad Bakchus nalévající z oinochoe víno do číše, kterou drží putto), ale i motivy, které v Apuleiovi nejsou, například sfinga s Porady bohů. Spranger se však inspiroval i pozdějšími zobrazeními hostin bohů, např. ze svatební hostiny Amora a Psyche v Palazzo Te od Giulia Romana (1526-1528) převzal na okraji umístěného Vulkána ukazujícího na hodovníky.
The last part of this series about UV characters on plant flowers presents UV images of several other common plant species native to the Czech flora. Attention is also paid to the possibility of using herbarium material for research into the UV characters of plants. The article summarizes recently discovered knowledge along with the evolutionary and ecological factors behind the emergence and significance of UV characters on plant flowers, particularly their role in the communication of pollinators. and Pavel Pecháček.
Pískovcová socha nahé ženy, kolem těla drapérie, a věnec z květů zakrývající její klín, pravicí se opírá o sokl se srdcem a šípem., Daniela Staňková, Barokní socha v krajině, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře. V Kladrubech je socha označena jako Venuše.
Pískovcové sousoší: sedící nahý mladík s atributy podzimu - vinná réva, vedle něho stojí nahá žena s věncem květů kolem těla. Bakchus jako Podzim a Flóra jako Jaro., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře. Zde sousoší označeno jako Dionýsos a Persefóné.
Pískovcová socha nahé satyrky, dlouhé vlasy v účesu na ramena, kozí nohy, kolem těla věnec z květin. Nad hlavou drží konec thyrsu., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře.
Pískovcová socha sedící nahé ženy, v klíně a v rukách květiny., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře.
Freska ve štukovém rámu: figurální scéna v oblacích - ženské figury s motýlými křídly, nesou květiny, jedna z dívek (bez křídel) sedí v pravo, drží slunečnici, druhá (bez křídel) vlevo leží na oblaku a drží květiny. Proti dívce s květinami mužská postava - Zefyr, drží nádobu s květinami fouká na dívku s křídly. Kolem poletují putti, jeden z nich drží pochodeň.
Mramorová socha muže (drží vřeteno), na rameni přádlo, opírá se o kmen stromu, na něm flétna, maska a květiny, tamburína. and Herkules s atributy služby Omfalé.
Kresba (14, 6 x 19, 8 cm): Múzy sedí v přrodě, zpívají a hrají hudební nástroje (zleva doprava: přenosné varhany, loutna, cembalo, kniha not, flétna, violoncelo, které nedrží mezi koleny, jak bylo tehdy obvyklé, ale vedle sebe). Napravo sedí naslouchající Pán (kozí nogy, rohy) se syringou v ruce, za ním další Faun. Vozadí socha Pegasa na podstavci, vpravo nahoře sedí Apollón hraje na lyru, vedle něj nalevo sedí pastýř (pastýřská hůl) a napravo sedí Ceres (koruna z obilí na hlavě, srp). V levém dolním rohu lyra, triangl, trubka, housle a košík s ovocem. Na oblacích nahoře Minerva (přilba, kopí) a olympská božstva, nad Minervou letí putto s věncem. zprava přilétá Pegas., Fučíková 1997#, IV/197., and Vianen se odchýlil od Ovidiova líčení Mienrviny návštěvy na Helikónu (Proměny 5, 254-268) a přítomnost Pána, Apollóna a Ceres ukazuje, že se jedná o alegorický výjev. Putto věnčící Minervu ukazuje, že hlavní postavou je bohyně moudrosti a vědění a celý výjev hje třeba chápat jako oslavu Zlatého věku hojnosti a rozkvětu umění pod Minervinou zášťitou.
Achátová kamej (3, 8 x 4, 2 cm): Aurora v chitónu, ve svěšené ruce drží kytici, v ruce před sebe zdvižené drží pochodeň, jede po obloze na voze taženém okřídleným koněm. Dole je přímořská lesnatá krajina, na moři loďky. and Fučíková 1997#, II/53
Olejomalba na dřevě (46, 8 x 70 cm): v popředí tančící oblečené Nymfy, vedou ověnčeného mladíka ke schodům vedoucím k moři, po stranách skupinky putti s košemi s květy. Za tanečnicemi Nymfy nesoucí nádoby k novomanželům. Novomanžel (totožný s mladíkem u moře?) sedí na podiu na křesle před stojící polonahou novomaželkou, za níž putto s košíkem ovoce. Za podiem dvě postele s nebesy, vedle podia a před podiem stoly s nádobami. Výjev se odehrává v architektuře na břehu moře, do kterého vedou schody, pozadí tvoří budova s edikulami, v nichž socha Venuše s Amorem a Diany s lukem. V moři delfín a předek loďky tažené holubicemi, kterou drží na oprati putto. Nahoře orel s Jupiterovými blesky unáší Ganymeda s miskou (nebo mladíka, který s novomanželkou a s nymfami u moře) , vedle poletují tři putti trhající větvičky z olivy. Do přístavu připlouvá loďka., Kaufamnn 1988#, 7.57., Stolárová, Vlnas 2010#, III.11, and Předlohou byly dvě kresby: Albertina, Wien, SR 280, inv. n. 232 (celková kompozice, pár novomanželů, ženy s nádobami a Ganymedes s orlem), Stockholm, Nationalmuseum inv. n. NMH 350/183 (skupina pěti tančících Nymf). Obě kresby byly připsané G. E. Peni, ale v Heintzově době byly považovány za dílo Raffaelovo.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): zleva přijíždí na voze taženém labutěmi Amor (luk, toulec), nad ním letí putto s vavřínovým věncem. Před labutěmi jede na panterovi putto s pochodní na vysoké tyči, okolo labutí putti s triumfálními standartami: kopí s nabodnutým srdcem, lukem a šípem, srdcem probodeným šípem, srdcem s křídly a srdcem. Nad standartami dvě holubice. Za Amorem jede na kozlu Bakchus (pohár, konvice), vedle Bakcha na pravé straně jde nahá Venuše (srdce s plamenem, šíp), na levé straně je Bohatství s rohem hojnosti. V pravém dolním rohu bůh řeky (kormidlo, nádoba s vodou), objímá Nymfu. Nalevo nahoře kruhový chrámek. V levém dolním rohu Faunka, před ní nahá Nymfa s rukou zdviženou k průvodu. Na oblacích nahoře shromáždění bohů, uprostřed polonahý Apollón (lyra) na trůně, nalevo nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť na ramenou, caduceus), nalevo oblečená Diana (měsíční srpek). Okolo bohů putti s kyticemi květů., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41.Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66, s. 198-199., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Faëthontem (Wien, KM, Faëthontův pád) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Puncované zobrazení na okraji nahoře napravo: nahý Plútos (vousy, dvouzubec) vyjíždí z moře na dvouspřeží směrem k Proserpině, která na břehu trhá květiny společně se třemi družkami. Nad skupinou dívek na obloze Venuše s Amorem, který míří lukem na Plúta., Irmscher 1999#, 124-125., and Všechny čtyři výjevy na okraji mísy demonstrují moc Amorovu, který ovládá i bohy. Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.
Dvě torza pískovcových soch Zima (torzo muže) a Jara (žena drží košík s květinami, květiny ve vlasech). and Kateřina Adamcová, Zdechovice. Barokní socha v krajině, NPÚ 2011 (http://www.npu.cz/barokni-socha/vsechna-dila-a-mista/vypis/detail/272/).