P.F. Strawson’s Individuals (1959) contains a condensed version of an ontology of art. According to this ontology, musical and literary compositions are similar to types. They are abstract entities, instantiated in the performances of the piece of music or the copies of the literary work. Musical and literary compositions are ''well-entrenched'', Strawson says - we cannot eliminate these abstractions, or perhaps we have no need to do so. Strawson’s ontology of art forms an integral part of what he calls his ''descriptive metaphysics'', and his resistance to the elimination of types and type-like entities is one example of his reservations against ''revisionary metaphysics''. Nowadays, Strawson’s name is seldom mentioned in connection with the philosophy of art. Yet the general view of the ontology of art advocated in Individuals is still probably the one most widely held in analytical aesthetics today. Thus, for example, Stephen Davies adopts the same general position as Strawson in his article ''Ontology of Art'' (2003), the best informed contemporary overview of the complex of problems surrounding the mode of existence of works of art. Unlike Strawson, Davies also adduces explicit reasons why concepts of musical and literary compositions cannot be successfully eliminated. Critically reviewing Strawson’s and Davies’ standpoints and arguments, I maintain that concepts of artworks can in fact be successfully eliminated, and that the bracketing of such notions leads to a better theoretical perspective on musical and literary communication. Throughout the paper, I speak for an open-minded approach to conceptual revision., Jednotlivci PF Strawsona (1959) obsahují zhuštěnou verzi ontologie umění. Podle této ontologie jsou hudební a literární skladby podobné typům. Jsou to abstraktní entity, konkretizované v představeních díla nebo kopií literárního díla. Hudební a literární skladby jsou ,,dobře zakořeněné'', říká Strawson - tyto abstrakce nemůžeme eliminovat, nebo snad nemusíme. Strawsonova ontologie umění je nedílnou součástí toho, co nazývá jeho ,,deskriptivní metafyzikou'', a jeho odpor vůči odstranění typů a entit podobných typu je jedním z příkladů jeho výhrad proti ,,revizní metafyzice''. V současné době je Strawsonovo jméno v souvislosti s filozofií umění zřídka zmiňováno. Obecný pohled na ontologii umění, který se obhajuje u jednotlivců, je však zřejmě stále nejrozšířenější v analytické estetice. Tak například Stephen Davies zaujímá ve svém článku ,,Ontologie umění'' (2003) stejnou obecnou pozici jako Strawson, nejlépe informovaný současný přehled komplexu problémů souvisejících s způsobem existence uměleckých děl. Na rozdíl od Strawsona, Davies také vyjadřuje jasné důvody, proč pojetí hudebních a literárních skladeb nelze úspěšně odstranit. Kriticky hodnotím Strawsonovy a Daviesovy postoje a argumenty, tvrdím, že koncepty uměleckých děl mohou být ve skutečnosti úspěšně odstraněny a že bracketing takových pojmů vede k lepšímu teoretickému pohledu na hudební a literární komunikaci. V celém příspěvku hovořím o otevřeném přístupu k koncepční revizi., and Anders Pettersson