Tapiserie (330 x 368 cm) s námětem alegorie Rétoriky. Postava Rétoriky, žena sedící na trůně, v levé ruce drží kaduceus, je korunována vavřínovým věncem. Po její pravici stojí muž, římský voják, ukazuje na věžovitou stavbu, v pozadí průhled na architekturu města. V popředí vlevo na zemi sedí žena, kolem ní knihy, busta., Delmarcel, G., La tapisserie flamande: Du XVe au XVIIIe si?cle, Lannoo Uitgeverij, 1999, s. 300-301., Pánková, Wizovský 2011#., and Tapiserie je jedním z devíti kusů ze série "Sedm svobodných umění". Autorem kartonů byl Cornelis Schut, série byla tkána v Bruggách v Belgii. Tapiserie pochází ze sbírky Friedricha Augusta Beaufort-Spontin, který zámek zakoupil v roce 1813. Stejný kus (s poněkud odlišnou bordurou) je ve sbírkách Museo d´arti applicate v Miláně.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Zahradní průčelí s dvoupatrovým rizalitem s volným dvouramenným schodištěm vedoucím na terasu. Terasu zdobí dvě sousoší, vázy a putto (s knihami, na hlavě přilba) představující alegorii moudrosti., Skořepová 1957#., and Poche 1977#, 38-39.
Kresba (30, 1 x 24 cm): Apollón (věnec, plášť sepnutý na rameni) hraje na violoncello uprostřed Múz zpívajících a hrajících nahudební nástroje. Zleva doprava: varhany, příčná flétna, trubka, bubínek, loutna, roh, třetí a poslední Múza je zobrazena s knihou v ruce. Vlevo v popředí říční bůh, vzadu Pegasos, výjev je umístěn do lesa., Prag um 1600#, II, č. 643 s. 174., and Patrně přípravná kresba pro malbu. Obdobná kompozice ze stejné doby, ale s Minervou, je ve Vídni (Albertina inv. n. 7995).
Bronzová plastika sedícího nahého muže, levou rukou drží knihu, u nohy balík a kotva, v pravé ruce drží věnec (doplněn dodatečně)., Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=600 (27. 1. 2013))., and Plastika byla původně součástí podstavce pomníku císaře Josefa II. (původně v parku na Lažanském, dnešním Moravském, náměstí v Brně). Pomník byl zrušen roku 1918, roku 1958 socha umístěna v Denisových sadech, dnes v parku Lužánky.
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Nad nikou, původně v ní měl být portrét Josefa II., nápis (FVNDAMENTVM), uprostřed stěny proti vchodu, malované alegorie: uprostřed globus, vlevo alegorie Míru (olivová ratolest, knihy, lyra) a Spravedlnosti (liktorské pruty, knihy zákonů)., Samek 1994#, 144., Valeš 2008#, 101-108., and Výjev je ilustrací biblického žalmu (Ž 85, 11) .
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Podle písemných pramenů znázorňovaly čtyři alegorie, patrně ctnosti. Nade dveřmi zachovány postavy dvou geniů, jeden drží pouta, hůl a oprátku, druhý vavřínový věnec., Samek 1994#, 144., Valeš 2008#, 101-108., and Inspirace patrně Johann Georg Bergmüller (Dar Rozumu, Dar Rady, Dar Vědy a Dar Moudrosti )
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním žena s pokrytou hlavou a věncem na hlavě, levou rukou opírá o klín kniíhu s nápisem, pravou rukou na nápis ukazuje. and Sv. Tomáš Akvinský (1225(26) - 1274) byl theolog a katolický filosof, zakladatel univerzity řádu dominikánů v Neapoli a autor mnoha filosofických děl. Ve svém literárním díle v mnoha ohledech vycházel ze závěrů řeckého filosofa Aristotela (12 knih vysvětlujících jeho spisy) a navazoval tedy na antickou filosofii. Portrét doprovází alegorická postava představující patronku theologie, kterou identifikuje tradiční nápis. Se shodným doprovodným nápisem "divinarum rerum notitia" je Theologie prezentována například ve výzdobě slavnostního sálu bývalé vídeňské university Marie Terezie (1753 - 1755).
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod medailonem žena s pokrytou hlavou, na hlavě hvězdný diadém, na klíně rozevřená kniha s nápisem. and Řecký filosof Aristotelés ze Stageiry (384 př. Kr. - 322 př. Kr.) je považován za nejvýznačnější osobnost starověku, zakladatele vědeckého myšlení. Vybudoval základy mnoha pozdějších vědeckých oborů. Je považován za autora asi 400 spisů z oblasti logiky, přírodní filosofie, etiky, psychologie a politiky. Kolem roku 335 př. Kr. založil v Athénách svou vlastní filosofickou školu (Lykeion), jejíž součástí byla také rozsáhlá knihovna. Ženská alegorická postava odkazuje na Aristotelovo obsáhlé dílo, které reprezentují spisy etické a přírodovědné (Philosophia moralis et naturalis).
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlava nepokrytá, ňadra odhalená, pravou rukou zapisuje do knihy spočívající na klíně, v levé ruce drží sextant, za ní na zemi nádoba. and Na portrétní malbě je zachycen Galileo Galilei (1564 - 1642), italský matematik, astronom a filosof, profesor matematiky na univezitě v Padově a Pise, ovlivněný v počátcích svého bádání Aristotelovými představami o fungování vesmíru. Uskutečnil mnoho vlastních astronomických pozorování, objevil například sluneční skvrny, čtyři měsíce Jupitera a fáze planety Venuše. Kvůli svým převratným názorům se dostal do sporu s církví a některé ze svých závěrů o fungování vesmíru byl nucen odvolat. Alegorická postava ženy pod portrétem patrně představuje Astronomii.
Kresba (33 x 20,8 cm): nalevo Aineiás (antická zbroj, meč) v pravici Palladium (Minerva se štítem a kopím), napravo císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj), maršálskou hůl levici. Nahoře nalevo sedí žena (vavřínový věnec, dlouhé šaty), v rukou olivovou větvičku a knihu, lze ji vykládat jako Minervu (Verg. georg. 1, 18-19: Minervo, dárkyně oliv/Oleaque Minerva inventrix). Nahoře napravo sedí žena (dlouhé šaty, dvě trubky a palmová ratolest), patrně Fama., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., Fusenig 2010#, č. 92., and Návrh titulního listu pro vydání sebraných spisech Vergilia (Vergilius 1599), které vyšlo v Augsburku (srov. Praha, NK, Vergilius, frontispice). Jako vzor pro kontrastní pár Aenea a Augusta Aachenovi posloužila Raffaelova freska "Athénské školy", v níž idealisticky orientovaný Platón ukazuje nahoru (vzor pro Aenea) a materialisticky zaměřený Aristotelés ukazuje dolů (vzor pro Augusta).
Nástropní fresková malba: před monumentální architekturou je ve středu fresky na oblaku zobrazena sedící Minerva (přilba, štít, kopí), která na fresce vystupuje jako ztělesnění vladařské moudrosti. Upozorňuje na to putto, který se nad ní vznáší s uzdou, tehdy všeobecně srozumitelným atributem zdrženlivosti. Temperantia byla považována za jednu z kardinálních vladařských ctností. Nahoře na oblaku sedí personifikace dalších vladařských ctností ideálního vladaře, zrcadlem je charakterizovaná Prozíravost (Prudentia) a šípem patrně Vláda (Regnum). V nebeské sféře je nalevo zobrazen Chronos (kosa, klíče, na hlavě přesýpací hodiny?), který se v obdobných výjevech objevuje jako připomínka pomíjivosti světského života. Ústřední postava nebeské sféry je bohužel zničena, patrně tam byl zobrazen Apollón nebo Hélios na voze. Minerva ukazuje směrem ke dvěma starcům u jejích nohou, kteří ztělesňují vědy, jakožto zdroj panovnické moudrosti. Tabulkou s architektonickým návrhem a kružítkem je charakterizovaná Geometrie a globusem a kružítkem Astrologie. Po obou stranách jsou postavy ztělesňující plody moudré vlády, nalevo jsou puti věnující se umění a vědám (knihy, noty, housle, malířský stojan s plátnem), napravo je dole skupina tří hudebnic, nad nimiž jsou tři nahé Grácie, které putti zasypávají květinami., Moravcová, Švédová 1990#., Horyna 1997#., and Klíčem k výkladu figurální fresky je monumentální architektura v jejím pozadí, která zobrazuje chrám ctnosti (templum honoris) nebo vítězný oblouk. Nad vchodem je prázdná kartuše, patrně na zdůraznění ideálního charakteru zobrazení, je však završena korunou. Hrabata z Vrbna jsou označeni jako ti, k jejichž slávě a poučení byl vítězný oblouk vztyčen. Ústředním atributem fresky je uzda, která fresko ideově propojuje se sochami na bráně čestného dvora, především s dvojicí Arrií, které oslavují právě tuto ctnost, jednu z kardinálních ctností ideálního vladaře.
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v pravé ruce drží knihu u levé nohy nádoba s ohněm., Samek 1999, 62-65; Kempel 2008, 13, pozn 26., and Ve starší literatuře je socha považována bohyni Vestu. Kniha, kterou drží žena v ruce, však není, na rozdíl od nádobky s ohněm, typickým atributem pro tuto bohyni. Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze, a to, že snad pochází ze zahrady zámku v Budišově, nebo že socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Náhrobní reliéf - polo ležící okřídlená ženská postava s pokrytou hlavou, opírá se o knihy, v pravé ruce drží vavřínovou větvičku, v levé věnec. Před ní na soklu hlava Merkura., http://www.bparchiv.hu/magyar/kiadvany/bpn/25/adat081.html (14.06.2006), and Dános Árpád (1882-1933) byl spisovatel a universitní profesor, což vyjadřuje výzdoba náhrobku.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Původně kasino, v roce 1899 zde byl otevřen první ženský klub. Dnes v přízemí kino a kavárna Puškin. V průčelí do Kossuth Lajos utca, ve čtvrtém patře, čtyři alegorické plastiky. První zleva: vousatý muž, v levé ruce drží knihu, na zemi vedle něho další knihy a sova (Věda); druhá: žena s miskou v pravé, snítkami v levé ruce za ní naznačený kmen stromu s plazícím se hadem (Hygie, Zdraví); mladý muž, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou se opírá o meč, vpravo vedle něho kovadlina (Zákon); čtvrtá: mladá žena, levou rukou se opírá o velkou knihu zdobenou křížem, v ruce drží olůvko (Víra). and Déry 1991, s. 122; Dent 2002, s. 122; Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 48.
Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz). Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Čtyřpatrová stavba s nárožními rizality zdobenými sloupy s volutovými hlavicemi, budova Kamenouhelné společnosti. Na atice obou nároží směřujících do náměstí plastická výzdoba. Nároží vlevo: dvojice postav, sedící žena s rohem hojnosti na klíně (Hojnost) a sedící muž v kápi s hornickým kahanem v levé ruce, v pravici s kladivem (Hornictví). Dvojice vpravo: žena sedící na snopu obilí, v pravici drží klasy (Cerés jako alegorie úrody), mladík opírající se o hromadu knih, v levici drží kaduceus, na hlavě má okřídlený klobouk (Merkur jako alegorie obchodu). and Demsky 1999, s. 255.
Nástěnná malba al secco: uprostřed Múz sedí na oblaku Malířství (paleta, štětce) a maluje hlavu Medúzy na Minervin štít , který drží putto. Nad Malířstvím sedí Minerva (zbroj, přilba, štít) a klade jí věnec na hlavu, napravo od Minervy dva putti přilétají s girlandou. Pod Malířstvím sedí na zemi Múzy (zleva): Kleió, Múza dějepisu (kniha); Euterpé, Múza lyrické poezie (svitek); Geometrie (kružítko), Hudba nebo Erató, Múza milostné lyriky (loutna); Melpomené, Múza tragédie (tragická divadelní maska) a Úraniá, Múza astronomie (globus a dalekohled). V popředí na zemi před Gerometrií trojúhelník, pravítko a list papíru. Napravo na vrcholu Helikónu Pegas., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V literatuře výjev nesprávně interpretován jako Apollón s Múzami. Obraz zobrazuje Minervinu návštěvu Múz na Helikónu, kterou v Proměnách popsal Ovidius (5, 254-268), což bylo v barokním umění velmi oblíbené téma. Ilustrace Ovidia je na této malbě kombinována s oslavou malířství, Tuvorova malba se v tomto ohledu drží natolik těsně Reinerovy kompozice z doby kolem roku 1718 (Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Minerva a Múzy), že ji můžeme považovat za její přímý ohlas (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). V obou případech Minerva věnčí Malířství, které maluje na štít bohyně hlavu Medúzy.
Štukový reliéf: Fides (bohaté šaty, závoj) sedí s knihou v ruce, před sebou drží crucifix., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Další klíčové křesťanské ctnosti, Spes a Fides, jsou umístěny na protilehlých stranách sálu.
Štukový reliéf: Romulus (vousatý, římská zbroj, koruna, plášť sepjatý na rameni) sedí na kurulském křesle, z něhož svěšený dlouhý koberec, v pravici drží žezlo a v levici knihu. Před trůnem skupina tří kněží a vedle ní tři vojáci v římské zbroji., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, který Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Olej na plátně (109,5 x 95,5 cm): vousatý stařec (plášť přes hlavu) drží pod paží knihu a v rukou pásku s nápisem HONOR.VIRTUTIS.PREMIUM. Na stole před ním kalamář a pero., Togner 1999#, s. 30, č. 4., and Brzy po dokončení díla byl Abbiati z biskupových služeb propuštěn, což mohl ironicky anticipovat tento obraz i jako jeho protěšek, Filosof I. Nápis lze číst ve smyslu: sláva je odměnou za ctnost (schopnosti, zásluhy). Klíčem k interpretaci obrazu je patrně plášť přehozený přes hlavu na znamení smutku, na plášti zakrývající filosofův spánek je zlatá medaile, symbol jeho hmotného ocenění.
Nástěnná malba ve štukovém rámu. Figurální scéna v oblaku. Zleva sedící postava Minervy, na hlavě přilba s chocholem, vpravo vousatý stařec (Rozvaha), drží knihu, na které sedí sova s roztaženými křídly, je obklopený párem lvů se dvěma vlky. Při dolním okraji štukového rámu latinský nápis. and Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 48.
Mědiryt (28, 3 x 17, 6 cm): Minerva (přilba, antikizujícíí brnění, dlouhá tunika) sedí na trůně, v pravici palmový list, levicí pokládá vavřínový věnec na hlavu mladíka klečícího před ní. Je to mladý umělec, je nahý přes ramena má přehozenou volskou kůži, symbol tvrdé práce, v ruce pero, mezi ním a Minervou je kniha, vedle leží kalamář a pouzdro na malířské náčiní. Mladíka k Minervě uvádí nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť), caduceus v levici. Na zadní straně trůnu je připevněn Minervin štít, k němuž jsou připoutané personifikace neřestí, Hloupost s oslíma ušima, spící Lenost a Závist hlodající srdce. Neřesti jsou navíc uvězněny pod Minerviným kopím, které na nich spočívá. Nad trůnem s Minervou letí Fáma se dvěma pozouny u úst. Trůn stojí pod baldachýnem před budovou, vlevo je v průhledu vidět vrch Múz, na nějž vystupuje skupina umělců. Vede je Sochařství s malou soškou, které se objímá s Malířstvím s paletou a malířskou hůlkou. Za nimi kráčí Architektura s úhelníkem a kružítkem a Blahobyt s rohem hojnosti., Vignau-Wilberg 1997#, 179., and Smysl alegorie vysvětluje dole připojený latinský text: Impigro Iuveni specioso pelle bovina Condecorat caput et lauro Palmaque Minerva, Mercurio ductore, opibus ditantur abunde Quem labor et studium ingenuas conducit ad artes, Famaque eum super Aetherea et Mortalia tollit! Invidie, segnis, Iners froenabare habenis. A(ugerius) Clutius/ Minerva zdobí snaživému jinochovi, krásnému ve volské kůži, hlavu vavřínovým věncem a palmovou ratolestí. Bohatě zahrnován poklady je pod Merkurovým dohleden veden tvrdou prací a cvikem, který odpovídá jeho nadání, k umění a sláva jej vyzdvihuje nad nebesa a zemi. Závistivče, lenochu, hlupáku, budete zkroceni pevnými okovy (obsah těchto veršů shrnuje holandské dvouverší nad výjevem).
Budova střední školy ("Xántus János Idegenforgalmi Középiskola", J. Xántus byl významný maďarský etnograf a cestovatel) ve stylu italské renesance. Vedle vchodu bronzová poprsí od Szőnyi Istvána. Po okny ve druhém patře průčelí pět reliéfů s alegorickými výjevy. První zleva: alegorie Umění (uprostřed okřídlená postava génia, jednou rukou se opírá o reliéf, druhou o hlavu sochy Kybelé, z obou stran putti provozující různé druhy literárního a výtvarného umění); na druhém výjevu: alegorie Přírodních věd (uprostřed socha Artemis (Kybelé, bohyně přírody, uctívaná v Anatólii), z obou stran putti zkoumající přírodu); třetí výjev: alegorie Náboženství (uprostřed anděl s knihou a křížem, z obou stran putto, který se modlí, drží kadidelnici, ošetřuje nemocného); čtvrtý výjev: alegorie Geografie (uprostřed globus a putto s pochodní, Evropa, po stranách personifikace kontinentů Afrika, Asie a Amerika (putto sedí na sfinze, drží palmu, svitek, stojí v loďce a drží praporec s nápisem Columbus); pátý výjev: alegorie Dějepisu - zleva Egypt (putto s lyrou, se štítem a egyptskou pokrývkou hlavy, za ním pyramida), Antika (sedící putto s římskou přilbicí), uprostřed Historie (žena s knihou), vedle ní Středověk (putto s dlátem tesá bustu vousatého muže, v levé ruce drží meč, u nohou má korunu Svaté říše římské) a poslední je Novověk (dítě s pochodní, u nohou má ozubené kolo., Ráday 1998, 313, obr. 184-185., and Alegorické výjevy připomínají předměty školní výuky.
Olej na mědi (56 x 47 cm): Astraia (červený plášť, meč a váhy) stojí nad lvem, který porazil na zem personifikaci Klamu (modrý plášť, zlomený šíp), charakterizovanou předměty u dolního okraje: kniha a listiny s pečetěmi (dezinformace), maska (předstírání) a váček s penězi (úplatky? lakomství?). Pod ochranu Astraie se uchyluje nahá Pravda. Za Astraiou je antický sloup, nalevo průhled do krajiny, v popředí sedí Ceres (roh hojnosti, srp) a Mír (olivová ratolest), nad nimi stojí Svornost, která drží Mír za ruku., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 88 s. 230., and V augustovském politickém mýtu byl rozkvět impéria oslaven jako návrat Zlatého věku, jehož atributem byla Panna. Ve Zlatém věku sídlila mezi lidmi Astraia (Spravedlnost), jejíž odchod na nebe, kde se z ní stalo souhvězdí Panny, znamenal definitvní konec věku šťastné blaženosti. Panna je na obloze mezi souhvězdími Lva a Vah, na čemž je založena Aachenova alegorická malba oslavující vládu císaře Rudolfa II. K obrazu existuje varianta v Detroit Institute of Arts, která se liší od mnichovského obrazu v podstatě pouze jinou krajinou v pozadí. Obraz je protějškem alegorie s Návratem Saturnovy říše (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše).
Olejomalba na dřevě (139 x 68, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.33., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 16003 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je ve Vídni, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Javorník, in the Horňácko region, is one of two villages where people still use old hymnbooks and where human piety is not a matter of mere formality. Hymnbooks, postils, bibles, catechisms and many other books that were handed down through generations can be found in numerous families. ‘Religious educational literature’, as we can call this specific type of literary production, played a very important role in the lives of ordinary people. Although they were persecuted for it, this literature had in return served and supported them in difficult times of religious, social and war oppression. this explains why people fervently shared the chronicles of their life stories inside these books. Now they bear testimony of those times.
Obraz (40 x 133 cm): v lese sedí pod stromem oblečený Apollón a hraje na housle, vedle leží na zemi luk a toulec. Za Apollónem Múzy, před nimi na zemi loutna, kniha a dechový nástroj. Naproti Apollónovi sedí Pán oblečený v kůži s kopýtky v lidské podobě. Mezi Pánem a Apollónem sedí Tmolos a Midas (žezlo). Nalevo sedí říční bohové (nádoba s vytékající vodou) a Nymfy s nádobami. and Kaufmann 1988#, 20.38.
Nástěnná malba. Část nedochované výzdoby stropu biskupské rezidence. Uprostřed ve štukové kartuši figura nahého okřídleného chlapce s přilbou, kolem těla vlající drapérie, v pravé rtuce pochodeň, v levé kniha. Nad hlavou génia v oblacích je vozové kolo s loukotěmi, v nich je vpletena nápisová páska. Centální motiv lemují čtyři menší kartuše s putti držícími hudební nástroje (loutna, housle, kastaněty, triangl)., Togner 2010#, 55., and Výzdoba stropu není zachována ve své původní podobě, roku 1899 byla restaurována a částečně přemalována. Ve svém celku je alegorií poznání.
Rytina: Merkur (čapka s křídly, caduceus, krátká tunika, plášť) objímá pravou rukou vedle stojící Minervu (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty, plášť). Oba stojí na podstavci, na Minervině straně je zobrazena sova s knihou, na Merkurově kohout hracími kostkami, jejichž význam vysvětluje nápis na podstavci (Tu modo progredere). V pozadí vlevo Perseus s uťatou hlavou Medúsy, její tělo leží u jeho nohou, nahoře letí vzhůru Pegas. Na protější straně v pozadí Pegas ne Helikónu právě kopytem otevřel pramen Hippúkréné. Na úpatí Helikónu sedí múzy a hrají na hudební nástroje. Nahoře vlevo sedí putto a píše vavřínovou ratolestí do knihy, napravo putto s caduceem poměřuje kružítkem globus., Fučíková 1997#, I/341, Fusenig 2010#, č. 53 s. 178-179., and Hermathéna, harmonické spojení Merkura/Herma a Minervy/Athény, bylo chápáno jako humanistický ideál, spojení Moudrosti a Výmluvnosti. Tento výklad podpořil Perseus vítězící nad Medúsou i nápis CURSUS, který lze vykládat jako cursus honorum (hodnostní postup) nebo spíše cursus studiorum (intelektuální vývoj), jehož symbolem byla Hermathena. Rytina mohla být inspirována knihou emblémů Achilla Bocchiho (Bocchi 1555). Na straně 18 věnované vytrvalosti je ústřední postavou Minerva, dole je Herkules a Aeneas, v pozadí vlevo, tedy stejně jako na rytině, je Perseus s hlavou Medúsy. Na straně 227 je zobrazena Hermathena, dvojice Minervy a Merkura. O Hermatheně srov. Exemplum: Hermathena.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and Melpomene - "die ernst Singende" - Ernst schaut sie drein - singt sie doch tragisches Geschick. Die singende Muse der Tragödie und des Trauergesangs wird meist mit der tragischen Theatermaske dargestellt, hier hat sie ihre traurige Maske beiseite gelegt und hält einen Dolch in der rechten Hand. Neben ihr liegen Buch und Krone. Die originalen Figuren sind Werke französischer Bildhauer aus den Jahren 1748 bis 1764. "Venus" und "Merkur" von Jean Baptiste Pigalle kamen als Geschenk des französischen Königs Ludwigs XV. in den Park, die anderen Figuren wurden von den Bildhauern Lambert Sigisbert Adam, Francois Gaspard Balthasar Adam und Sigisbert Francois Michel geschaffen. Friedrich II. bemühte sich selbst sehr um die Vervollständigung des Rondells.
Olej na dřevě (25, 2 x 22 cm): v nice volně stojícího antikizujícího chrámku stojí socha nahé Venuše s rukama nataženýma před sebe, ohlíží se k za ní stojímu Amorovi s šípem v ruce. Pod sochou hoří kadidlo v nádobce na podstavci, u něj klečí muž s knihou a Nymfa, vedle ní nahé dítě a konvice s miskou. Zprava přibíhají dvě Nymfy. Výjev je zasazen do krajinného rámce., Seifertová, Ševčík 1997#, 176-177., and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obraze v Národní galerii v Praze, inv. č. O 2741.
Náhrobek Jana Nepomuckého, pod rakví čtyři alegorické figury. Síla, Spravedlnost, Zdrženlivost a Moudrost. Postava sedící ženy, na krku řetěz se slunečním kotoučem, v levé ruce drží knihu, v pravici hořící pochodeň.
Štuková výzdoba tympanonu: znak Českého království doprovázený rohy hojnosti po obou stranách. Vlevo sedící Minerva se štítem a atributy umění a vědy. Vpravo Viktorie? s palmovou ratolestí a atributy průmyslu, obchodu a zemědělství., Poche, Preiss 1973#, 46, 65, 153., Ledvinka 1995#, 320-322., Vlček 1999#, 276-280., and Latinský nápis je upravenou verzí citátu Cicerona: SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem, Marcus Tullius Cicero, De legibus).
Nástropní malba: polonahé Múzy na Helikónu (zleva doprava) - Geometrie (kružítko), Sochařství (kladivo a mramorová busta muže), Malířství (paleta) vybarvuje hlavu Gorgony na štítu, který drží putto, Hudba (loutna) a Úraníá (na klíně kniha, dívá se do dálky). K Malířství slétá na oblaku Minerva (přilba zbroj, červený plášť), v jedné ruce drží v vavřínový věnec, druhou natahuje ke štítu. Za Minervou je putto s jejím atributem, kopím, nahoře další dva putti, napravo přijíždí Apollón-Helios na voze taženém spřežením bílých koní., Preiss 1956#., Preiss 1970#., Neumann 1974#, č. 338., Vlček 1999#, 471-475., and Návštěva Minervy na Helikónu byla v západoevropském umění zobrazována již od 14. století a v barokním umění byla velmi oblíbeným námětem, ústřední postavení Múzy malířství je však velmi neobvyklý rys, který patrně koření v rudolfinském umění (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). Objednavatel malby, Jan Josef hrabě z Vrtby, byl v letech 1712-1734 zásupcem panovníka, nejvyšší zemským purkrabím, jehož oficiální sídlo bylo na Pražském hradě. Objednavatel se tak mohl přihlásit k odkazu císaře Rudolfa II. O významu Reinerovy kompozice svědčí její napodobenina, kterou Tuvora vytvořil v letech 1787-1789 pro Jana Vojtěcha Czernina z Chudenic (Kozel, Minerva a Múzy).
Rampa Národního muzea, pískovcové sochy, dvojice postav u hlavního vchodu - vpravo stařec v antické drapérii, v ruce stylus, na zemi knihy - personifikace historie a literatury.
Mědiryt (526 x 824 mm). Tisk ze dvou desek, fragment (chybí levý roh s postavou Apollóna v nice. Na schodech před architekturou lycea s fasádou zdobenou nikami se sochami antických božstev (Apollón, Minerva) a reliéfy stojí skupina postav. Uprostřed komposice stojí Aristoteles a Platón. Oba filosofové drží v levé ruce knihu svých spisů. Kolem stojí a sedí vládci a další významní učenci., Zlatohlávek 1997#, 166, č. 89., and Převedeno z NM v Praze (1949). Rytina podle výzdoby Raffaelových stanzí ve Vatikánu (Stanza della Segnatura1509-1510). Vydal Hieronymus Cock v Antverpách 1552.
Lavírovaná kresba perem. Tři nahé ženy, neřesti, Nenávist, Lakomství, Lenost., Samek 2003#, 105-106, 137., and Návrh na nástěnnou malbu pro klenbu Sálu předků na zámku Vranov nad Dyjí.
Mědirytina (174 x 150 mm), Uprostřed kompozice sedí múza (vavřínový věnec, lyra, kniha), po obou stranách putto s nápisovou deskou., Zlatohlávek 1997#, 49, č. 22., and V NG od 1958 (z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Rytina podle ztracené Raffaelovy kresby, pro jedno z tond, která dnes vyobrazují čtyři personifikace na stropě jedné z místností ve Vatikánu (Poesis, Theologia, Justitia, Philosophia, Stanza della Signatura, 1508-1511). Ženské alegorické figury jsou obklopené putti držícími nápisové tabulky. S Rafaelovou malbou z r. 1509-1511 však koresponduje pouze postava sedící múzy a gramaticky pozměněný nápis na tabulce, kterou drží putto vpravo, citující sibylskou věštbu v podsvětí z Vergiliovy Aeneis VI, 50: "NVMINE AFFLATUS" ("adflata est numine quando iarn propiore dei"), o božské inspiraci poesie.
Polonahý Seneca sedí, před ním klečí muž s nožem a drží mu nohu nad mísou. Za Senekou stojí voják v antikizující zbroji a drží mu ruku. Vedle Seneky sedí mladík a zapisuje do knihy jeho slova. Výjev se odehrává v interiéru, nalevo velké okno, kterým dovnitř nahlíží muž (antikizující zbroj, věnec na hlavě), za ním dvě ženy. V pozadí je vidět zahradu se sochou Apollóna s lyrou., Preiss 1979#, 52, č. k. 75., Dvorský 1989#, s. 544., and Rottmayr obměňuje tradiční kompozici Senekovy stoické smrti za přítomnosti jeho žáků, s postavami žen v krajině přihlížejících tragické smrti filosofa. Centrální kompozice inspirována italskou malbou (Luca Giordano, circa 1684).
Mědirytina (48 x 35, 7 cm): Moudrost (Sapientia) s rysy Hermatheny (stylizovaná antická zbroj, přilba) drží oběma rukama provaz, kterým spoutala Nevědomost (nahý muž s oslíma ušima) ležící bezvládně pod její levou nohou. Nalevo nahoře puto, který klade na hlavu Moudrosti věnec, v levici drží palmovou ratolest. V popředí nalevo Bellona (zbroj, maršálská hůl), napravo Historia (vavřínový věnec) píšící do knihy. Za Bellonou a Historií zástup žen personifikujících vědy s atributy (sférický astroláb, svitek, kružítko)., Fučíková 1997#, I/347., and K popularitě Sprangerova obrazu z doby okolo roku 1595 (Wien, KM, Spranger, Triumf moudrosti) výrazně přispěla Sadlerova rytina podle jeho varianty. Rytina se od vídeňského obrazu liší především tím, že místo Minervy je tu zobrazena Hermathena, sloučení Minervy a Merkura (srov. Exemplum: Hermathena).
Kresba perem (390 x 312 cm). Císař Leopold (Sol) na slunečním voze (biga), pod ním Fama (křídla, trubka), kolem něho v oblacích hvězdy a hvězdné satelity jako planety v podobě božstev na vozech tažených příslušnými zvířaty - Luna (Diana, s delfínem), Jupiter (s pávy), Merkur (s kohoutem), Saturn (s hydrou), Mars (se lvy) a Venuše (s hrdličkami). Dole vlevo náhrobek, vpravo Historie (kniha) a Filosofie (žezlo) se skupinou postav., Neumann 1974#, 237-238, č. k. 183, obr. 210., Vlnas 2001#, s. 128 č. I/3.36A., Stolárová, Vlnas 2010#, IX.7, and Oslava císaře Leopolda I. jako českého krále s připomínkou jeho slavných předchůdců a starobylosti Šternberského rodu. Návrh k thesi bratří hrabat Šternberků je připomínkou Leopoldových slavných předchůdců. Císař (Slunce) je obklopen planetárními bohy, kteří jsou metaforicky ztotožněni se členy rodu Šternberků. Podle Šktétova návrhu vytvořil K. Kilian mědirytinu, pozměněna podle připomínek objednavatelů - planetární božstva se stala současně českými panovníky (NK ČR, sbírka universitních thesí, čís. 428).
Mědirytina (33?8 x 21 cm): nalevo Aineiás (antická zbroj, meč) v pravici Palladium (Minerva se štítem a kopím) s nápisem na podstavci: AENEAS ANCHISA FILIUS, napravo císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj), maršálskou hůl levici, nápis na podstavci: AUGUSTUS DIVI FILIUS. Nad titulem medailon s Vergiliem (vavřínový věnec). Nahoře nalevo sedí žena (vavřínový věnec, dlouhé šaty), v rukou olivovou větvičku a knihu, lze ji vykládat jako Minervu (Verg. georg. 1, 18-19: Minervo, dárkyně oliv/Oleaque Minerva inventrix). Nahoře napravo sedí žena (dlouhé šaty, dvě trubky a palmová ratolest), patrně Fama., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., Fusenig 2010#, č. 93., and Titulní list a mapa podle návrhu Hanse von Aachen v sebraných spisech Vergilia (Vergilius 1599), Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické a Aeneis. Kniha vyšla v Augšpurku u Johanna Pretoria (tiskař Domenicus Custos). Custos Aachenův návrh doplnil o portrét básníka v medailonu nahoře a mapu Augšpurku dole. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia. Mapa viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, mapa. Editorem díla byl Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus z Mostu (odtud přízvisko). Jeho edice Vergilia je považována za vyvrcholení renesančního vergiliovského bádání, je opatřeno bohatým poznámkovým materiálem a prozaickým převyprávěním Aeneidy. Pontanus napsal také ve své době nejobšírnější dílo o poetice (Pontanus 1600), o němž se předpokládá, že ovlivnilo Aachenovy názory na umění. Na vazbu mezi Aachenem a Pontanem ukazuje skutečnost, že Pontanovo dílo bylo jedinou knihou, na níž Aachen spolupracoval. Aachenova kresba k titulnímu listu se dochovala (srov. Göttingen, Vergilius, návrh frontispice).
Fragmentárně dochovaná deska (původně tympanon) s figurálním reliéfem. Ttrůnící Kristus (Maiestas Domini) s apoštoly Petrem, charakterizovaným ratolestí a klíči a Pavlem s ratolestí a knihou. Vedle Kristovy hlavy stojí jméno Kristovo řecky - IC XC - i v latinizované podobě: IhS XPS. and V 11. století se i v českých zemích objevuje architektonická sochařská dekorace církevních staveb, reliéfní figurální plastika která představuje prvotřídní evropský standard. Nejstarší u nás dochovaný reliéf pochází z Předhradí na Poděbradsku, původně to patrně byla součást tympanonu portálu kostelíka na přemyslovském hradisku Oldříši zbudovaného podle Dalimilovy kroniky knížetem Oldřichem (1012 -1034). Zvláštní styl nízkého reliéfu lze chápat jako projev doznívání biblického tabu sochařského zobrazování, jež bylo v době předpokládaného vzniku reliéfu v byzantském umění obcházeno právě nízkým reliéfem. Předlohou mohly být byzantské slonoviny nebo malířské dílo, nástěnnou či knižní malbu předchozího století, na což ukazuje nejen lineární styl, ale i schéma zobrazení ratolesti v rukou světců. ??
Po levé straně za vjezdovou branou, podél cesty vedoucí od brány k vile, terrakotová socha na soklu. Figura chlapce sedícího na pařezu, čte knihu, kterou drží v levé ruce, v pravici pochodeň. Na soklu čtyři reliéfy: Jupiter s orlem a žezlem, žena stojící u sloupku, v levé ruce zrcadlo- Moudrost ?, Saturn s kosou, požírá dítě, Múza s lyrou., Laštovková, B. , Pražské usedlosti , Praha 2001., and Sochy včetně reliéfů na soklech jsou dílenskou produkcí některé továrny vyrábějící terrakotové výlisky. Caha, M., Broncová, D., ed, Kniha o Praze 5, Praha 1996.
Po levé straně za vjezdovou branou, podél cesty vedoucí od brány k vile, terrakotová socha na soklu. Figura stojícího chlapce, drží hrozen vína. Na soklu čtyři reliéfy: Jupiter s orlem a žezlem, žena stojící u sloupku, v levé ruce zrcadlo- Moudrost ?, Saturn s kosou, požírá dítě, Múza s lyrou., Laštovková, B. , Pražské usedlosti , Praha 2001., and Sochy včetně reliéfů na soklech jsou dílenskou produkcí některé továrny vyrábějící terrakotové výlisky. Caha, M., Broncová, D., ed, Kniha o Praze 5, Praha 1996.
Na podstavci pomníku Karla IV. čtyři doprovodné figury. Sedící ženy s atributy představují universitní fakulty., Poche, Preiss 1973#,, Vlček 1996#,, and Plastiky odlity v saském Lauchhammeru v železárnách hr. z Einsiedelu.
Mědirytina (29 x 17, 5 cm). Kompozice ve třech rovinách nad sebou: dole, v podzemí, spí Zahálka, zhoubný Čas požírající knihy, Válka (Mars) Hereze a Závist. Nad podzemím skála, uprostřed s vytesanými bustami českých panovníků, ke skále přichází zleva postava badatele s lucernou, vpravo odchází nahá Pravda se slunečním diskem nad hlavou, v podpaží nese svazek knih. Nahoře Historie a Píle obklopené postavami - Spravedlnost váží hodnotu knih, Filozofie, Paměť s knihou a perem a zamyšlená Meditace, letící Fama a dvě Ctnosti (voják s mečem, stařec s hady)., Zelenková 2009#, 84-85., and Frontispis pro dílo Bohuslava Balbína Epitome historica rerum Bohemicarum. Tisk podle návrhu Karla Škréty (kresba v Berlíně, Staatiche Museen zu Berlin, Kupferstichkabinet, inv. č. KdZ 26395).
Monumentální nástropní freska. Alegorie, antické starořecké epochy, představované vládci, filosofy a učenci této doby. Postava stojícího muže, v dlohém zdobném oděvu, na krku má řetěz s mincí, na ní portrétní busta, v pravé ruce drží knihu, v levé žezlo - Lykúrgos. and Lykúrgos, legendární spartský zákonodárce (650-550 př. Kr.), podle Plútarcha (Životy...) syn spartského krále. Patrně se nejedná o skutečnou osobu, ale byla mu přisuzována významná role reformátora, legislativce.
Mědirytina (29, 2 x 20, 3 cm). Frontispise díla Tomáše Pešiny z Čechorodu Mars Moravicus. Uprostřed kompozice sokl s latinským nápisem (název díla) s na něm ležící knihou, u soklu stojí vlevo Mars (zbroj, kopí) a vpravo Chronos. Chronos pojídá ucho, v pravé ruce drží přesýpací hodiny a v levé kosu, levicí přidržuje znak Moravy, který Mars ničí svým kopím. Nad skupinou se vznáší putto s nápisovou páskou, v pozadí část ruiny architektury., Zelenková 2009#, 100-101., and Ilustrace evokuje citát z Ovidia: čas, požírač věcí, ucho, které pojídá Chronos je podle C. Ripy sídlem paměti (Memoria). Výjev je alegorií ničivého vlivu války a času na historickou paměť.
Olej na plátně (213 x 142 cm): Hojnost (Abundantia) s rohem hojnosti, Spravedlnost (Justitia) s mečem a Mír (Pax) s holubicí s olivovou ratolestí na rameni. Všechny tři ženy mají bohaté šaty, odhalená ňadra a sedí vedle sebe a Mír objímá Spravedlnost, která má ruku na rameni Hojnosti, ta má ruku položenou na jejím koleně. Hojnost jakožto plodivá síla země sedí nejníž. Nalevo ženský genius (křídla) korunuje Hojnost věncem z obilí a Spravedlnost květinovým věncem. Napravo Vědění (Scientia) s knihou v ruce položenou na rameni Spravedlnosti, obrací se dozadu pravicí odstrkuje Válku (brnění, kopí), za Válkou je vidět Turka (turban). Putto korunuje vavřínovým věncem Vědění a Mír olivovým věncem. Nalevo nahoře putto odhrnuje závěs, uprostřed nahoře orel drží v pařátech zlaté okovy, od nichž jdou řetězy k Spravedlnosti a Vědění. Orel letí k nebesům, kde je na ozářeném oblaku emblém Rudolfa II., vavřínový věnec se žezlem a palmovou ratolestí. Dole, u nohou Spravedlnosti a Míru je znak habsburského arcivévodství (bílo, červeno, bílé pruhy) s vévodskou korunou., Fučíková 1997#, I/54, and Zjednodušenou verzi alegorie najdeme na malířově obraze z doby okolo roku 1600 (Osnabrück, Ravesteyn, Alegorie Spravedlnosti a míru). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106) , emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezla a palmové listy v koruně byly emblémem císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA.
Maďarská Akademie Věd ("Magyar Tudományos Akadémia") byla založena v roce 1825; architektonická soutěž na stavbu budovy v Pešti proběhla v letech 1862 - 1864, zvítězil návrh významného německého architekta Augusta Friedricha Stűlera (tento architekt je též autorem budovy Neues Museum v Berlíně, 1859). Stavba ve stylu německé neo-renesance, byla zahájena v letech 1865 - 1866, a pokračovala až do roku 1893. Volně stojící budova se třemi fasádami bohatě sochařsky zdobenými. Na fasádě průčelí jsou párová okna ve druhém patře oddělena dvojicemi korintských sloupů, mezi nimi je umístěno šest terrakotových alegorických figur reprezentujících různé vědní obory, nad nimi kruhové medailony střídavě s hlavou Apollóna a Minervy (hlavy Minervy a Apollóna jsou zakomponovány i do hlavic pilastrů ve druhém patře budovy). Alegorické plastiky v průčelí, ve směru pohledu diváka, z levé strany: Jurisprudentia, Historia, Physiographia, Mathematica, Philosophia, Philologia. Jurisprudentia: stojící ženská postava zahalená draperií, na hlavě diadém, v levé ruce drží knihu zákonů s vyobrazením vah, v pravé drží na rameni meč. Historia: stojící ženská postava, zahalená draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce drží nápisové desky. Physiographia: stojící ženská postava, prostovlasá, zahalená v draperii, levá ruka pozdvižená, v lokti ohnutá, pravá ukazuje do zadu za postavu, kde je socha Kybely-Rhey (Artemis z Efesu). Mathematica: stojící žena zahalená draperií, ve vlasech stuhu, v levé ruce drží arch papíru s nákresem architektury, v pravé kružítko. Philosophia: stojící ženská postava, zahalená v draperii, na hlavě roušku a paprsčitou korunu, prvou rukou přidržuje pod bradou roušku, v levé ruce drží svitek. Philologia: stojící postava ženy, v draperii, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou drží o hruď opřenou knihu, v pravé má psací náčiní. Nad vchodem, v 1. patře nad oknem uprostřed fasády, dva Géniové, rohové pilastry a sloupy v prvním patře jsou na hlavicích, mezi akantovými listy zdobeny figurami Géniů s různými atributy - věnec a palmová ratolest, věnec a pochodeň, kružítko, lyra, sochařské náčiní. Sloupy jsou na bázi opět zdobeny rostlinným dekorem se zakomponovanými alegorickými postavami držícími různé atributy - palmová ratolest, různé pracovní náčiní spojené s řemesly, lyra, svitek, stětec a paleta. Boční fasády opět zdobí alegorické sochy a portrétní sochy významných osobností. Na levém nároží průčelí do Rooseveltova náměstí je postava Lomonosova (v levé ruce knihu, v pravé brk) a Galilea (drží globus a kružítko), na pravém nároží jsou opět dvě postavy: maďarský filosof Révay (v levé ruce kniha, knihy též na zemi) a francouzský filosof Descartes (v levé ruce svitek). Sochy na boční fasádě směrem k Dunaji: socha Newtona, dále čtyři ženské postavy - Archeologia: stojící žena, oděná v draperii, prostovlasá, v pravé ruce drží lékythos. Poesis: stojící žena, oděná draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce svitek, v pravé psací náčiní, opírá se o sokl zdobený vavřínovou snítkou, završený lyrou. Cosmographia: stojící žena v draperii, prostovlasá, opírá se sokl s globem. Politika: stojící žena oděná draperií, na hlavě má korunu, v levé ruce drží roh hojnosti, v pravé svitek. Boční fasádu do Akadémia utca uzavírá postava německého filosofa Liebnitze (v pravé ruce drží svitek). Na přání Stűlera byly plastiky objednány v Berlíně, autorem forem je významný soudobý berlínský sochař Emil Wolff (kromě sochy Miklóse Révaie, jejímž autorem je Miklós Izsó. Po druhé světové válce byly některé plastiky vědců přemístěny z původního stanoviště. Bronzový reliéf na fasádě do Akadémia u., zobrazující založení Akademie v Bratislavě, vytvořil B. Halló., Medvey 1939, s. 41-42; Török 1997, s. 102; odkaz: http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and O dojmu, jakým budova Akademie působila na své současníky svědčí popis od náhodného turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869, tedy v době, kdy byla nová: "Velkolepá budova akademie vystavená mezi lety 1862-1866 v nejelegantnějším slohu renaisančním od berlínského dvorního stavitelského rady Stühlera, tento mohutný pomník národní uvědomělosti a vlastenecké obětivosti, rozkládá se na břehu Dunaje nedaleko přístaviště tak hrdě, jak hrdý jest národ maďarský sám. ...První myšlénka, založiti maďarskou učenou společnost, vyšla ku konci předešlého století od jazykozpytce Mikuláše Révayho, poměry tehdejší v Uhrách však nebyly provedení jejímu nikterak příznivy. V tom ale přišel památný sněm z r. 1825, jenž stojí jako mezník mezi dobou minulou a oním podivuhodným pokrokem hmotným i mravním, jakýž národ maďarský během tohoto století učinil. Na sněmu tomto povstal dne 2. listopadu vzor vlastence hrabě Štěpán Széchényi a nabídl k založení akademie jednoroční svoj důchod 60.000 zl. Příklad tento působil po celém národě jako kouzlo, a během 5 let r. 1820 byla akademie věd a umění dílem dokonaným. V únoru 1831 odbývala akademie první svou schůzi a vytkla si za účel: pěstovati vědu a krásnou literaturu a vystříbiti jazyk maďarský. Rozpadávajíc se na jazykozpytnou, filosofickou, dějepisnou, právnickou, mathemathickou a přírodovědeckou sekci, čítá akademie maďarská 18 čestných, 35 řádných, 164 dopisujících a 72 cizozemských členů. ...Podnět k nynější budově akademické dal roku 1860 tehdejší předseda akademie hrabě E. Dessewffy a již 1862 bylo tolik příspěvků pohromadě, že se mohlo hned počíti stavbou, kteráž trvala až do r. 1866...Skvostnou předsíň budovy této zdobí šest alegorických soch, představujících 6 v akademii zastoupených fakult, a mimo to velká poprsí Révayho, Leibnitze, Newtona, Galileiho, Descartesa a Rafaela. …V prvním poschodí jsou skvostné sály zasedací a knihovny a v druhém jest umístěna obrazárna Eszterházyovská, čítající přes 650 obrazů starších a moderních škol francouzských, vlašských, nizozemských, španělských a německých a přes 54.000 ocelorytin a kreseb. Rafael Mengs, Hamilton, Kranach, Holbein, Rubens, van Dyck, Rembrandt, Corregio, Rafael Stanzio, Carraci, Velasquez, Kupecký, Salvator Rosa, Čermák, Borsos, Barabáš, Markó a množství jiných velikých umělců jest v galerii této důstojné zastoupeno. Representantem národního malířství maďarského jest Karel Markó (nar. 1793 v Levoči, zemřel r. 1860). Řekl jsem, že jest representantem národního malířství maďarského. A co se zove vůbec národním směrem v umění? Nelze zajisté upříti, že právě v umění se zračí významně povaha a zvláštnosť každého národu. Což není vše, pojmutí, kresba, komposice barev atd. u Holbeina, Dürera, Kranacha a j. výhradně německým, u van Dycka nizozemským u Rubensa, Rembrandta flámským? Není Tizián výhradně Benátčanem Paolo Veronese Miláňanem, Rafael Římanem; Velasquez neb Murillo Španělem? Zde smyslům lahodící barvy, tam lahodný rytmus, zde hranaté, hrubší obrysy, tam měkkost a půvab formy atd. Jest něco, co v krví každého kmene koluje co se s otce na syna dědí a co každému kmene zvláštním jest. Kdož překoná na př. Velasqueza, když nám maluje španělského granda? A tak se to má i s maďarským Markóem a s celou jeho školou." (Brábek František, Procházky po Uhrách - VII.).
Pomník Ference Deáka (1803 - 1876) s alegorickými postavami na čtyřech stranách podstavce. Na čelní straně žena s knihou a váhami v ruce - Spravedlnost (Justitia); na zadní straně žena s dítětem a národním znakem v ruce - Láska k vlasti Honszeretet); vpravo: žena s knihou a dvěma dětmi - veřejné Vzdělání a národní Pokrok (Népnevelés és Nemzeti haladás); vlevo dva chlapci s národními erby a vousatý muž s vavřínovým věncem, který spojuje jejich ruce - alegorie Rakousko-Uherského vyrovnání (Kiegyezés). and Budapesti köztéri 1987, č.k. 98; Medvey 1939, s. 43.
Olej na plátně (158 x 117 cm): shromáždění vzdělanců okolo sochy Jupitera (nahý, plášť sepnutý na rameni), ve zdvižené levici drží okřídlený blesk, u jeho nohou orel. V popředí sedí muž s knihou a globem, za ním muž počítající na prstech, za ním sedí muž a kreslí sochu. Napravo sedí muž s lyrou a další muž, napravo od soklu sochy dva stojící muži ponoření do diskuse. Všichni muži mají soudobé oděvy. V pozadí vlevo lodžie, v níž jsou hodnostáři, napravo průhled na náměstí., Poche 1980#, 255-258., Fučíková 1997#, IV/27., and Součást cyklu obrazů planetárních božstev podle rytin Jana Saenredama (Goltzius, 1596).
Olej na plátně (157 x 117 cm): shromáždění řečníků okolo sochy Merkura (nahý, plášť přehozený přes ramena a boky), v levici drží caduceus, pravici má zdviženou v řečnickém gestu. V popředí sedí dva muži s knihami a diskutují, nalevo skupina mužů a v vedle soklu sochy je v průhledu vidět tribunu s řečnícím mužem. Všichni muži mají soudobé oblečení. V dálce je vidět náměstí., Poche 1980#, 255-258., Fučíková 1997#, IV/26., and Součást cyklu obrazů planetárních božstev podle rytin Jana Saenredama (Goltzius, 1596).
Na klenbě sala terreny freska ve štukovém rámu: Figurální scéna na pódiu v interiéru sálu s prostřeným stolem na pozadí sloupové architektury. Nad stolem se vznáší okřídlená figura s mečem a štítem, jeden z bratrů Boreovců, proti němu tři Harpyje. Za stolem sedí několik postav, v čele stolu vlevo muž s korunou na hlavě - slepý thrácký král Fíneus a Argonauti, jeden z nich má na hlavě přilbu - Jásón. Pod stolem pes. Na pódiu překocený džbán, z něho vytéká víno do prostoru pod pódiem, kde tvoří jakousi vodní hladinu. V popředí na "břehu", vlevo na skalnatém terénu sud, o něj se opírá chlapec, u něho ležící nahý Diogenes s lampou, knihami, svitky, kalamářem., Preiss, P., Freskařské dílo Václava S. T. Schmidta, in: Minulostí Plzně a Plzeňska, II, Plzeň 1959, s. 92-93., Poche 1982#, s. 81-82., and V této nástropní malbě jsou sloučeny dva antické náměty, mytologie a historická legenda, a to v celkovém alegorickém vyznění. V horním plánu je příběh slepého krále Fínea. Zneužíval svůj věštecký dar, a proto byl bohy potrestán neukojitelným hladem. Nikdy se však nemohl najíst, protože když sedl ke stolu, přiletěly Harpyje a jídlo snědly. Teprve když do jeho království přišli Argonauti, Boreovci, bratři Kalaís a Zétés, sourozenci jeho první zavržené manželky, byl osvobozen. Bratři Harpyje přemohli a zahnali. Fíneus se jim za to odvděčil dobrými radami na výpravě za zlatým rounem (Ov. Met. 6.711-7.4). Tato čásat malby je doslovným převedením mědirytiny (vynechán je pouze jeden ze dvou Boreovců) Arenta Van Halen podle Simona Voueta (1675-1732). Dole pod pódiem je zobrazen Diogenes, který s lampou rozsvícenou za dne hledá čestného a spravedlivého člověka. Vyobrazení je opět kopií grafického listu.
Nástropní freska ve štukovém rámu. Figurální scéna v krajině v popředí dvě Múzy, vlevo sedící s globem, vpravo stojící s knihou. V pozadí architektura. and Poche 1982#, s. 81-82.
V přízemní místnosti původní barokní síň se štukovou a freskovou výzdobou na valené klenbě s lunetami. V lunetách mužské postavy s identifikačními nápisy - slavné antické osobnosti. Uprostřed štukového rámu sedící stařec, plnovous, na krku řetěz s mincí. Před ním na nízkém stolku lezí kniha, v ní založená stránka. Nad postavou nápis EVAGORAS., Jilík 2007#, 123-126., and V tomto případě nápis pravděpodobně odkazuje na hrdinu díla slavného antického řečníka Isokrata. Jedním z jeho nejslavnějších děl je Euagorás, chvalořeč na krále (v Salamině 410 – 374 př. Kr.), který byl zavražděn eunuchem. Isokrates glorifikoval činy tohoto kyperského despoty, ve svém díle jej vylíčil jako příkladného moudrého vladaře, jehož cílem bylo blaho státu a ochránce hellénské kultury, proto je zde zobrazen jako filosof s knihou.
V přízemní místnosti původní barokní síň se štukovou a freskovou výzdobou na valené klenbě s lunetami. V lunetách mužské postavy s identifikačními nápisy - slavní antičtí učenci. Sedící postava starého muýe s plnovousem, v pravé ruce drží rozevřenou knihu, po jeho pravici několik dalších knih. Nad ním nápis Galenus., Jilík 2007#, 123-126., and Významný řecký lékař Claudius Galenus z Bergama (129-199 po Kr.), osobní lékař Marka Aurelia, autor mnoha spisů o medicíně, farmakologii a filosofii (např. Lékařské umění, Praktická anatomie, Redukční dieta, O míšení a síle jednotlivých léků).
Neorenesanční nárožní nájemní dům. Ve šítě rohového průčelí budovy, po obou stranách okna, ženská postava v antické drapérii. Vlevo žena s čelenkou ve vlasech a knihou v levé ruce, vpravo žena s věncem v pravé ruce. and Typická sochařská výzdoba neorenesančích průčelí oslavující obyvatele domu alegorickými plastikami odkazujícími na dobrou pověst a vzdělanost jeho obyvatel. Obdobně je koncipována výzdoba fasády v Révay u. 10.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, budova se sochařskou výzdobou směrem do boční ulice. Ve třetím patře po obou stranách okna ženské alegorické figury. Žena upravující si drapérii na pravém rameni, pod levým loktem drží patrně knihu (Kleió?); žena s květinami a plody v záhybech drapérie po levé ruce (Thaleia ?); žena s tamburínou a flétnou (Euterpé); žena s knihou a rydlem (Kalliopé). and Múzy, dcery dcery Mnemosyny (Paměti) a Jupitera byly zobrazovány s různými atributy: Kalliopé (Krásnohlasá), s voskovou tabulkou a rydlem; Euterpé (Utěšitelka) s flétnou; Melpomene (Pěvkyně), s tragickou škraboškou a břečťanovým věncem; Thaleia (Kvetoucí) s pastýřskou holí a komickou škraboškou; Erató (Milostná) s kytharou; Terpsichore (Křepčivá) s lyrou, nebo jen tančící; Kleió (Zvěstovatelka) se svitkem a knihou, múza dějepisu; Urania (Nebešťanka) se zemským globem; Polymnia (Zpěvohojná) bez atributů, halící se do šatů. Postavy múz byly nejčastěji zobrazovány na fasádách veřejných budov, nicméně mohly se objevit i na fasádě obyčejného nájemního domu. V 19. století již atributy nebyly tak striktně přidělovány jednotlivým postavám.
Pískovcové sousoší: hrabě Špork (soudobý oděv, kniha v ruce) s hlavou obrácenou k nebesům jede do oblak na dvoukolovém voze, který tlačí putti. Nad hrabětem stojí Minerva (přilba), drží ho za ruku a v levici pozdvihuje k nebesům svůj štít., Poche 1965#, 116-117, and Socha vznikla jako dar majiteli Valče, Janu Ferdinandovi Kagerovi hraběti z Globen, a jeho dceři.
Nástěnná malba. Scéna v krajině, dole v popředí tři nahé ženy, neřesti- žena s hadími vlasy - Závist (Nevědomost), s oslíma ušima - Hloupost (Bezbožnost?), žena tápajícíc se zavázanýma očima a modlou v podobě satyra, kterou drží v drapérii - ? ( ). Kolem žen poletují netopýři. Nad nimi v oblacích dvě ženské figury. Žena s křížem a kadidelnicí, žena s okřídlenou přilbou na hlavě, drží knihu a olejovou lampičku, o pravé rameno opřeno kopí, u nohou štít s gorgoneonem. and Samek 2003#, 105-106, 137.
Kresba (14, 6 x 19, 8 cm): Múzy sedí v přrodě, zpívají a hrají hudební nástroje (zleva doprava: přenosné varhany, loutna, cembalo, kniha not, flétna, violoncelo, které nedrží mezi koleny, jak bylo tehdy obvyklé, ale vedle sebe). Napravo sedí naslouchající Pán (kozí nogy, rohy) se syringou v ruce, za ním další Faun. Vozadí socha Pegasa na podstavci, vpravo nahoře sedí Apollón hraje na lyru, vedle něj nalevo sedí pastýř (pastýřská hůl) a napravo sedí Ceres (koruna z obilí na hlavě, srp). V levém dolním rohu lyra, triangl, trubka, housle a košík s ovocem. Na oblacích nahoře Minerva (přilba, kopí) a olympská božstva, nad Minervou letí putto s věncem. zprava přilétá Pegas., Fučíková 1997#, IV/197., and Vianen se odchýlil od Ovidiova líčení Mienrviny návštěvy na Helikónu (Proměny 5, 254-268) a přítomnost Pána, Apollóna a Ceres ukazuje, že se jedná o alegorický výjev. Putto věnčící Minervu ukazuje, že hlavní postavou je bohyně moudrosti a vědění a celý výjev hje třeba chápat jako oslavu Zlatého věku hojnosti a rozkvětu umění pod Minervinou zášťitou.
Mědiryt: Minerva (přilba) vede za ruku Malířství (odhalená ňadra), v levici paletu se štětci a malířskou hůlkou. Seshora k Malířství slétá putto s věncem a palmovou ratolestí. Minerva ukazuje dopředu, na skupinu personifikací svobodných umění, v horní řadě je Hudba (flétna), Rétorika (caduceus), Aritmetika (počítá na prstech) a Múza hvězdářství, Úraníá (sférický astroláb). V dolní řadě je Dialektika (čte v knize), Gramatika (píše), a Geometrie (globus a odpichovátko). V pozadí je antická architektura v korintském řádu se sochou odpočívajícího Herkula opřeného o kyj, pod ní (za Malířstvím) je antické ženské torzo, symbol sochařství, vedle torza leží sochařská palice a dláto., Vignau-Wilberg 1997#, 179-180., Fusenig 2010#, č. 51, s. 175., and Obdobné téma zpracoval Aachen na kresbě z druhé poloviny 90. tých let 16. století (Brno, MG, Aachen, Minerva uvádí Malířství na Parnas), která je dávána do souvislosti s Majestátem císaře Rudolfa II., který roku 1595 povýšil malířství z řemesla na umění. Skutečnost, že stejný námět najdeme na Aachenově kompozici, která je věnována bavorskému vévodovi Fučíková vysvětluje tím, že Aachen namaloval nejprve obraz pro císaře Rudolfa II., jehož druhou verzi věnoval bavorskému vévodovi (Umění 55, 2007, 75-79). Z dedikace bavorskému vévodovi vyplývá, že téma povýšení malířství mezi svobodná umění bylo okolo roku 1600 univerzálně použitelné. Obraz stejného námětu signovaný Aachenem je ve sbírce barona Bondeho na švédském zámku Eriksberg (Jacoby 2000, 161–164). .
Olejomalba na dřevě (135 x 63, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.32., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 1603 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je v Mnichově, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Olejomalba na plátně (108 x 71 cm): polonahá Kirké sedí s levou rukou na knize na stolku za ní, na knize ležící na podlaze má položenou nohu, další knihy jsou a na zemi vlevo. Pravou ruku má Kirké položenou na dózu. Kouzelnice sedí na klíně Odyssea v brnění, s helmou na hlavě, levou rukou drží Kirké za nohu, pravou rukou ukazuje doleva. Na stole vedle Kirké je socha nahé bohyně, před sebou drží půlměsíc s hvězdou, za zády drží hada. V pravém dolním rohu je štít a meč., Kaufmann 1988#, 2040., and Kirke byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž císař Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily. Socha na stole za Kirké kouzelnici charakterizuje. Had vylézající z nádoby, který socha drží za zády symbolizuje Kiřčinu záludnost a nebezpečnost, srpek v pravé ruce ji charakterizuje jednak jako vladařku, jednak ji připodobňuje k Venuši. Tradičním významem měsíčního srpku a hvězdy byla panovnická MAJESTAS (Molnar 1999, 110). Srpek s hvězdou se objevuje na averzu mincí císaře Augusta, které byly v 16. století známé z populární knihy Enea Vica, v níž byly publikovány mince dvanácti císařů (Zantani, Vico 1548, s. 17a). V úvodu Antonia Zantani je v této publikaci hvězda na Augustově minci spojena s Venuší (Zantani, Vico 1548, 4a: la stella, che nella medaglia di C. essere la stella di Venere dalle quale egli discese). V rejstříku k latinskému vydání Vicova díla, které vyšlo v roce 1548 je zobrazení interpretováno jako konjunkce měsíce s Venuší nebo Jupiterem (stella Iouis, aut Veneris cum Luna conjuncta). Venuše se srpkem a hvězdou se v Praze objevuje ve výzdobě horní galerie (Astrologické chodby) Valdštejnského paláce, kterou vymaloval v letecgh 1623-1624 pro Albrechta z Valdštejna Baccio di Bianco.
Olej na plátně (163 x 117 cm): Moudrost s rysy Minervy (stylizovaná antická zbroj, přilba) má odhalená ňadra, v pravé ruce drží kopí a v levé provaz, kterým spoutala Nevědomost (nahý muž) ležící bezvládně pod její levou nohou. Moudrost se dívá na puto nalevo, který jí klade na hlavu vavřínový věnec. Napravo slétá putto s palmovou ratolestí. V popředí nalevo Bellona (zbroj, maršálská hůl), napravo Historia (vavřínový věnec) píšící do knihy. Za Bellonou a Historií zástup žen personifikujících vědy s atributy (sférický astroláb, svitek, kružítko)., Fučíková 1997#, no. I/84, and Výjev měl patrně politický podtext, oslava císaře Rudolfa II. a jeho vítězství nad Turky. K popularitě obrazu výrazne přispěla rytina z let 1598-1600 (Praha, NG, Sadeler, Triumf Moudrosti).
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém dvouspřežím jelenů jede nahý Chronos, v pravé ruce okřídlené přesýpací hodiny, v levé prapor, na němž symboly času: kružítko, sklápěcí sluneční hodiny, slunce a měsíc a hořící svíčka. Nalevo nahoře Noe nebo Tuiscon, dále Chlodovík I., Karel Veliký a císař Karel V., v popředí prorok Daniel. Napravo Rudolf II. (vavřínový věnec, tunika a "toga") s knihou pod paží. Předním muž s globem a slunečními hodinami, symboly času. Na obloze Helios na slunečním voze, symbol ubíhajícího času., Irmscher 1999#, 160-212., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale doprovodné postavy zaměněny za sérii vladařů, která shrnovala habsburskou genalogii, završenou Rudolfem II. Poslední císař železného věku je současně prvním císařem mírového Zlatého věku, proto je Rudolf II. charakterizován jako "rex philosophus".
Mědiryt (22, 0 x 13, 8): polonahá žena sedí na posteli, v ruce paletu a štětce, vedle jsou položené hudební nástroje a kniha. K ženě přistupuje Amor (toulec), u jeho nohou luk, nahoře přilétá Amor s maskou., Hollstein 1980# č. 184., Fusenig 2010# č. 54 s. 180., and Rytina podle nedochovaného obrazu Hanse von Aachen. Ženu lze chápat jako Venuši, která využívá různých uměleckých žánrů, aby mohla klamat.