Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Kresba (22, 3 x 24 cm): Rudolf II. jako Imperator Romanorum. Císař římský v antikizujícím oděvu sedí na trůnu před dvěma Herkulovými sloupy s korintskými hlavicemi spojenými draperií, což byl znak habsburského císařství od doby Karla V. Za císařem stojí Fama (dvě trubky v ruce) a klade mu na hlavu věnec, před císařem stojí vojsko, v jehož čele jsou tři personifikace. Nalevo, před praporem českého království je žena, která císaři předává českou korunu, před praporem svaté říše římské stoji muž v antické zbroji a předává mu císařskou korunu a napravo, před uherským praporem stojí muž v antické zbroji a předává mu uherskou korunu. V pozadí je antická architektura s arkádami. Na nebi je nad císařem orel na protější straně je orel zabíjející v letu draka, uprostřed sedí na oblaku Bůh., Fučíková 1997#, 57, I/157., and Návrh úvodního obrazu k sérii oslavujících turecké války.
Sluneční hodiny nad portály na nádvoří radnice, s figurální malovanou výzdobou. Na východní zdi dva sluneční kalendáře: se znameními zvěrokruhu, latinskými nápisy, Jupiterem (orel, blesky) a Famou (trumpeta). Freska na jižní straně nádvoří: Heliův vůz, dva latinské nápisy s chronogramem, datum 1728. Nápis v překladu: „Nebem podpírána opírajíc se o zem vytrvám“ a „Zde očekává moravské stavy šťastná hodina“., Samek 1994#, 136-138., and Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=890&qt=&qc= ( 27. 1. 20013)).
Kresba: mladík kráčí vedle býka, ukazuje levicí dopředu, přes rameno má pedum, za býkem další postavy. Před býkem oltář s ohněm s obětníky. Nad oltářem letí Fama s věncem., Fučíková 1997#, I/220., and Patrně studie k výzdobě vídeňské vily Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách).
Edikulový portál s kruhovým záklenkem s profilovaným ostěním. Edikulu tvoří pilastry na soklu s vyžlabenými těly, před něž jsou vloženy baňkovité polosloupy na soklech s korintskými hlavicemi. Na nich spočívá zalamované hladké kladí. Nad kladím je pravoúhlý zalamovaný nástavec, po stranách jakoby pokračují vyžlabené pilastry, před něž jsou představeny sochy rytířů. Uprostřed nástavce kruhový tympanon vyplněný rozvilinami se znakem Šebestiána Veitmila a Anny z Althofu. V obou cviklech okřídlená postava s troubou, Fama. Nad nástavcem je zalamovaná římsa, po stranách zalomená dvakrát, jakoby tam pokračoval polosloup., Šamánková 1961#, 24., and Edikulový portál vykazuje obdobné znaky jako edikulové portály v Jáchymově, jenž byl založen roku 1516. Objevují se zde ve 20. letech a jejich tradice pokračuje až do 40. let 16. století. Vyznačují se goticky útlými sloupky a kladím bez architrávu. Tyto portály byly patrně inspirovány saskou renesancí.
Budova banky "Pesti Hazai Elsö Takarékpénztár Egyesület". Před zahájením stavby této budovy peněžního ústavu byla vyhlášena soutěž, které se zúčastnila řada tehdy významných architektů Rakousko-Uherska, mezi jinými například také Bruno Möhring a Friedrich Ohmann. V soutěži však zvítězil domácí tvůrce Ignác Alpár. Nárožní monumentální šestipodlažní budova (dnes burza) byla projektována s bohatou sochařskou výzdobou fasády jako secesní stavba s prvky neoklasicismu. Na každé straně nárožní kupole sedí dvojice žen s dětmi, vpravo se dotýkají rukama, mezi nimi úl a květy růží (alegorie měst Pešti a Budína). V úrovní prvního patra po obvodu celé budovy figurální reliéfy, z nichž některé se opakují. Stojící postavy mužů a žen jsou nahé, na těle mají pouze přehozenu drapérii a drží různé atributy. Po obou stranách nároží stojící žena drží ratolest vavřínu (Pověst ?) a stojící žena držící bohatý feston z růží (Krása); dále po pravé i levé straně pět dalších reliéfů: stojící muž se štítem, v ruce má meč, za ním větvička vavřínu (Mír); stojící muž v okřídleném klobouku, na nohou má okřídlené opánky, vedle něho křídlo (Merkur jako alegorie Obchodu); muž s hradební korunou na hlavě, za ním vavřínová ratolest (alegorie města); muž s kosou v ruce a džbánem u nohou, za ním obilí (Zemědělství); muž v přilbě, s modelem kostela u nohy a štítem v levé ruce (Víra); muž držící na ruce sošku nahého muže (Michelangelův otrok ?), za ním palmová ratolest (Umění nebo Vítězství); žena držící na obou dlaních okřídlenou sošku muže a ženy (Génius a Vítězství); žena s dítětem v náručí, v levé ruce drží džbán, u pravé nohy obilné klasy (Plodnost); žena s vavřínovou větévkou (Pověst ?); žena s květinovým festonem (Krása). Na fasádě směrem do Váci utca; žena s dítětem v náručí a džbánem v ruce (Plodnost); žena držící v obou rukách malou okřídlenou sošku ženy a muže (Génius a Vítězství); víru a národní cítění vyjadřuje staromaďarský bojovník s modelem kostela sv. Štěpána u nohou (Víra). Směrem do Türr István utca se opakují dva reliéfy žen s ratolestí a festonem, dále jsou nad portálem dvojice ženských postav v antické drapérii. Po obvodu vchodového ostění na průčelí do Deák F. u. další drobné reliéfy s postavami: muž s trojzubcem (Neptun); žena s rohem hojnosti (Fortuna), muž s globem (Věda (?), muž s pochodní (Pokrok) žena s dětmi (Plodnost nebo Mateřství), mladík s orlem (Svoboda ?)., Földes 1993, s. 28, 52; Gerle 1994, s. 10, 47 - 49., and Již v antickém Římu vznikla řada zobrazení, která v alegoriích a personifikacích připomínala, že město bylo rovněž centrem antického finčniství. Například postava bohyně Juno Monety (přídomek Junony Kapitolské), v jejímž chrámovém okrsku byla mincovna, nebo italské božstvo zisku, Mercurius, jehož chrámy byly střediskem obchodu a sídlem kupců. Reliéfy i plastiky na fasádě této budovy tématicky odkazují na funkci budovy, která sama má monumentální měřítko dotvrzující solidnost základů, na kterých provozovatelé banky staví. Na bankovních domech je typické například zobrazení Merkura (Hermés Trismegistos) jako božstva schopného z kamene Mudrců vytvořit zlato. Banka jako taková je však založena i na dalších solidních základech, které zajišťují hospodářskou prosperitu - Mateřství, Věda, Umění. Některé ikonograficeké inspirace sochařského ztvárnění reliéfů je možné hledat na pamětních medailích Napoleona Bonaparte, například nahý hrdina držící v ruce sošku - ve významu vojenského vítězství.
Budova Akademie (Hochschule für Bildende Künste Dresden) zdobena alegorickými sochami - and Jména Pheidias, Iktinos, Praxiteles, Polykleitos, Lysippos,
Bronzová plastika: nahá Fama (děvče, krátké vlasy, křídla) stojí a troubí na vysoko zdviženou trumpetu, v levé zdvižené ruce drží korunu a trumpetu. Vedle stojí lev. and Alegorie slávy vladaře.
Pomník byl budován od roku 1896, sochy postupně vytvářeny od roku 1901 do roku 1929. Dvacetšest alegorických soch od různých autorů, mezi nimi některé navazující na antické tradice. Alegorie "Práce a Blahobyt" - nahý muž, nese kosu, s ním žena drží květiny a plody; "Válka" - mladý muž řídí dvojspřeží, je nahý, na hlavě přilbici, v ruce drží hada; "Mír" - žena v drapérii, drží v levé ruce palmovou ratolest, řídí dvojspřeží; "Věda a Sláva" - nahý muž, v ruce drží globus s pozlacenou soškou Viktorie držící ratolest, vedle něho žena s věncem na hlavě, v ruce drží vavřínovou snítku (G. Zala, 1906 - 1908). and Budapesti köztéri 1987, č. 115; Gerö 1990; Hájos 2001, s. 28.
Olej na plátně (11,5 x 11,5 m): Neptun (trojzubec) přivádí bojovníka v antické zbroji na úpatí Parnasu, na němž je portrét biskupa Maxmiliána na podstavci s jeho mottem "sola nobilitat virtus." K portrétu přijíždí Apollón na slunečním voze, před ním sype Hojnost z rohu hojnosti a Fama přilétá s korunou. Za portrétem sedí olympská božstva, Minerva (zbroj a štít), Pluto (dvojzubec) a další. Dole nalevo sedí Múzy, napravo je biskupův znak., Togner 1999#, č. 11., and Prostřední ze tří monumentálních nástropních obrazů pro sněmovní sál kroměřížské rezidence, alegorie na téma motta biskupa Maxmiliána "sola nobilitat virtus/ / jenom ctnost dělá vznešeného muže".
Olej na plátně, instalován na stropě sálu. Figurální scéna v oblacích inscenovaná na úpatí hory Parnas, u břehu moře, kde kotví lodě. Kolem soklu s medailonem nesoucím portrét biskupa jesou shromážděni olypští bohové a nahé, většinou ženské, postavy představující personifikace umění, věd a ctností., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 62-66., and Alegorie životní cesty, od mládí baží po kráse a smyslovým požitkům, avšak v dospělosti se obrací do světa vyšších ctností - moudrosti a vladařské moci.
Mědiryt (28, 3 x 17, 6 cm): Minerva (přilba, antikizujícíí brnění, dlouhá tunika) sedí na trůně, v pravici palmový list, levicí pokládá vavřínový věnec na hlavu mladíka klečícího před ní. Je to mladý umělec, je nahý přes ramena má přehozenou volskou kůži, symbol tvrdé práce, v ruce pero, mezi ním a Minervou je kniha, vedle leží kalamář a pouzdro na malířské náčiní. Mladíka k Minervě uvádí nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť), caduceus v levici. Na zadní straně trůnu je připevněn Minervin štít, k němuž jsou připoutané personifikace neřestí, Hloupost s oslíma ušima, spící Lenost a Závist hlodající srdce. Neřesti jsou navíc uvězněny pod Minerviným kopím, které na nich spočívá. Nad trůnem s Minervou letí Fáma se dvěma pozouny u úst. Trůn stojí pod baldachýnem před budovou, vlevo je v průhledu vidět vrch Múz, na nějž vystupuje skupina umělců. Vede je Sochařství s malou soškou, které se objímá s Malířstvím s paletou a malířskou hůlkou. Za nimi kráčí Architektura s úhelníkem a kružítkem a Blahobyt s rohem hojnosti., Vignau-Wilberg 1997#, 179., and Smysl alegorie vysvětluje dole připojený latinský text: Impigro Iuveni specioso pelle bovina Condecorat caput et lauro Palmaque Minerva, Mercurio ductore, opibus ditantur abunde Quem labor et studium ingenuas conducit ad artes, Famaque eum super Aetherea et Mortalia tollit! Invidie, segnis, Iners froenabare habenis. A(ugerius) Clutius/ Minerva zdobí snaživému jinochovi, krásnému ve volské kůži, hlavu vavřínovým věncem a palmovou ratolestí. Bohatě zahrnován poklady je pod Merkurovým dohleden veden tvrdou prací a cvikem, který odpovídá jeho nadání, k umění a sláva jej vyzdvihuje nad nebesa a zemi. Závistivče, lenochu, hlupáku, budete zkroceni pevnými okovy (obsah těchto veršů shrnuje holandské dvouverší nad výjevem).
Maďarské národní muzeum ("Magyar Nemzeti Múzeum") je nejstarší v Budapešti. Bylo budováno v letech 1836 - 1846, vnitřní dekorace do roku 1860. Původní budova byla roku 1920 přestavěna. Průčelí se sochařsky zdobeným štítem: uprostřed personifikace Pannonie se štítem, držící v každé ruce věnec, vpravo dvě dívky - personifikace vědy a umění, vlevo Historie zapisující slavné činy a Sláva s palmovou ratolestí a trubkou. V pravém cípu štítu vousatý muž - alegorie řeky Danaje, vlevo dívka - alegorie Drávy. and Zádor 1981, obr. 66-69; Vadas 1993, s. 14.
Olejomalba na plátně (122 x 101 cm): Apoteóza vítěze přijímaného na nebesích Minervou a oslavovaného Fámou., Daniel, Prohaska 1995#, 152, B 30., Zboranová 2005#, 60., and Studie pro dekoraci stropu Horního Belvedéru ve Vídni (malba ve Vídni, v roce 1950, shořela). Ze sbírky Colloredo-Mansfeld (konec 18.-zač. 19. století).
Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Olej na plátně (158 x 113 cm). Figurální scéna v krajině s architekturou a horami. Dole uprostřed putto s věncem a štítem, nad ním oblak, v něm tři nahé ženy ve společném objetí - múzy umění: Malířství (paleta se štětci), Sochařství (soška), Architektura (kružítko, úhelník). Nad nimi Fáma s trubkou uvádí múzy před olympské bohy sedící na oblacích v čele s Jupiterem (ve tváři rysy Rudolfa II.) a Minervou., Vlnas 2005, 106-107., and Kopie Sprangerova obrazu.
Kresba perem (390 x 312 cm). Císař Leopold (Sol) na slunečním voze (biga), pod ním Fama (křídla, trubka), kolem něho v oblacích hvězdy a hvězdné satelity jako planety v podobě božstev na vozech tažených příslušnými zvířaty - Luna (Diana, s delfínem), Jupiter (s pávy), Merkur (s kohoutem), Saturn (s hydrou), Mars (se lvy) a Venuše (s hrdličkami). Dole vlevo náhrobek, vpravo Historie (kniha) a Filosofie (žezlo) se skupinou postav., Neumann 1974#, 237-238, č. k. 183, obr. 210., Vlnas 2001#, s. 128 č. I/3.36A., Stolárová, Vlnas 2010#, IX.7, and Oslava císaře Leopolda I. jako českého krále s připomínkou jeho slavných předchůdců a starobylosti Šternberského rodu. Návrh k thesi bratří hrabat Šternberků je připomínkou Leopoldových slavných předchůdců. Císař (Slunce) je obklopen planetárními bohy, kteří jsou metaforicky ztotožněni se členy rodu Šternberků. Podle Šktétova návrhu vytvořil K. Kilian mědirytinu, pozměněna podle připomínek objednavatelů - planetární božstva se stala současně českými panovníky (NK ČR, sbírka universitních thesí, čís. 428).
Malba na pergamenu: nalevo od znaku stojí Hermes (caduceus, okřídlená přilba a boty) napravo Fama (odhalená ňadra, dvě trubky), nad znakem Athéna (přilba, brnění, kopí a štít). Nahoře feston, na němž sedí putto s vavřínovým věncem a palmovou ratolestí., Fučíková 1997#, V/189., and Miniautura je součástí Majestátu Rudolfa II. z roku 1595, jímž byla staroměstskému a malostranskému cechu v Praze potvrzena stará privilegia a malířství bylo povýšeno na umění (místo na znak bylo při vydání listiny ponecháno volné). Návrh znaku pochází od Bartholomea Sprangera.
Dole jsou oba defendenti s personifikacemi Filosofie a Historie, za nimi personifikace sedmera svobodných umění. Historie ukazuje na oblak, pod nímž Fama se dvěma trubkami. Uprostřed oblaku císař Leopold II. jako Apollón-Foibos (antikizující zbroj, vavřínový věnec na hlavě, okolo hlavy záře) na voze taženém čtyřspřežím koní. Zatímco vůz Leopolda-Apollóna stojí, okolo obíhají personifikace planet, panovníci na vozech. Nalevo Rudolf II. (Měsíc), Victoria s palmovou ratolestí mu drží nad hlavou věnec, jede na voze taženém lvem. Napravo Ladislav Pohrobek (Merkur) na voze taženém párem holubic. Uprostřed nalevo Zikmund (Venuše) na voze taženém labutěmi, napravo Ferdinand I. (Mars) na voze taženém párem lvů. Nahoře nalevo Karel IV. (Jupiter) na voze taženém orly a napravo Václav I. (Saturn) na voze taženém draky. Okolo panovníků osmicépé šternberské hvězdy se slavnými příslušníky rodu., Vlnas 2001#, 128 č. I/3.36B., and Císař jako nehybné slunce a knížata obíhající okolo něj jako planety bylo oblíbené téma oslavy císaře..
Sláva/Fama (dlouhé bílé šaty) s trubkou v pozdvižené pravici letí nad oblakem. Dole vpravo přímořská krajina a ostrovem, na němž hrad, čímž je naznačeno, že sláva císaře Ferdinanda II. se šíří po zemi i přes moře. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny. and Karner 2007#, 132-134
Při zdi evangelijní strany lodi klášterního kostela náhrobek z červeného mramoru se sochařskou výzdobou (pískovec, lakovaná křída, v. cca 8 m). Sarkofág s polo ležící sochou zemřelého (v brnění maltézského velkopřevora, v ruce drží kříž) a alegorickou figurou Slávy, v levici drží věnec z hvězd, kterým Vratislava korunuje. O sarkofág se u nohou zemřelého opírá Saturn s křídly, přesýpacími hodinami a kosou (dnes chybí), za sarkofágem pyramida bez špice, u ní se vznáší Fáma s trubkou, píše na pyramidu oslavný nápis. Pod sarkofágem plačící žena, alegorie rozjímání., Blažíček 1976#, 109., and Významný český šlechtic, nejvyšší kancléř království českého, zemřel roku 1712 ve Vídni, v kostele sv. Jakuba v Praze byl pohřben roku 1713. Nejčastější personifikací času spojenou s pomíjívostí života je Saturn.
V horním patře budovy na nárožích čtyři figury okřídlené ženy s trumpetou - personifikace slávy - Fama. and Jásek, Jaroslav, Beneš, Jaroslav, Pražské vodní věže, Praha 2000, s. 18.
Řadový čtyřpodlažní nájemní dům, nad vchodem ve druhém patře dvojice ženských alegorických postav v antické drapérii. Vlevo stojící žena, ve vlasech diadém, v levé ruce kamennou desku, pravá ruka přidržuje bohatou drapérii (Historie). Prostovlasá žena vpravo drží v pravé ruce květinový věnec, levá ruka přidržuje drapérii (Fama). and Nájemní dům z konce 19. století představuje typickou stavbu, která na neo-renesančním průčelí prezentuje nad vchodem ženské alegorické postavy. Jsou inspirovány římskými sochami stojících žen, múz, nebo bohyň (nejčastěji např. Ceres, Flora, Juno) s atributy evokujícími novodobé alegorie. S věncem je v antice nejčastěji zobrazována prostovlasá Flora, ale v této souvislosti, nad vchodem nájemního domu, má věnec spíše význam obecně určující postavu jako Slávu - "dobrou pověst", která se vztahuje k obyvatelům domu (Fama), jejímž protějškem je Historie. Stejné téma a stejně vypracované najdeme rovněž na domě v Bathory utca 27, takže se evidentně jedná o stejnou dílnu.
Řadový čtyřpodlažní nájemní dům, nad vchodem ve druhém patře dvojice ženských alegorických postav v antické drapérii. Vlevo stojící žena, ve vlasech diadém, v levé ruce kamennou desku, pravá ruka přidržuje bohatou drapérii (Historie). Prostovlasá žena vpravo drží v pravé ruce květinový věnec, levá ruka přidržuje drapérii (Fama). and Nájemní dům z konce 19. století představuje typickou stavbu, která na neo-renesančním průčelí prezentuje nad vchodem ženské alegorické postavy. Jsou inspirovány římskými sochami stojících žen, múz, nebo bohyň (nejčastěji např. Ceres, Flora, Juno) s atributy evokujícími novodobé alegorie. S věncem je v antice nejčastěji zobrazována prostovlasá Flora, ale v této souvislosti, nad vchodem nájemního domu, má věnec spíše význam obecně určující postavu jako Slávu - "dobrou pověst", která se vztahuje k obyvatelům domu (Fama), jejímž protějškem je Historie. Stejné téma a stejně vypracované najdeme rovněž na domě v Bathory utca 27, takže se evidentně jedná o stejnou dílnu.
Malba na mramoru (21,5 x 27 cm): S nebes se na oblaku snáší Jupiter s bleskem v napřažené pravici letí na orlu, za ním Athéna (přilba, štít, kopí) drží v náručí císřskou korunu, vedle ní Fama s trubkou. Dole na zemi běží Apollo (červený plášt, luk, toulec, zdvižená ruka) okolo poražení Turci a poházené turecké zbraně a insignie. Na obzoru vpravo jízda. Na rubu je kozoroh a Jupiterův orel., Fusenig 2010#, s. 26., and K malbě je v Braunschweigu zachována kresba, která se od ní liší tím, že Apollón má u pasu zavěšený meč. Postava Apollóna je podána stejně na Aachenově obrazu s imperiální alegorií ve Stuttgartu (Stuttgart, Návrat Zlatého věku). O nápisu srov. Reitz 2009, 110-111.
1570 - 1597 renesanční zámek, portálky, arkáda renesanční s reliéfní výzdobou, figurální, postavy v antických řízách a účesech, třístupňové - sloupy toskánské, ionské, korintské, arkáda třípatrová, ve cviklech mezi arkádami putti s rozvilinami, Amor s lukem a šípy, Fáma a Hojnost. and Werkman L., Rosice-zámek, kamenné prvky arkádového nádvoří
Mědiryt ze tří desek (43 x 85, 4 cm): svatební hostina (69 postav) v oblacích nad přímořskou krajinou zabydlených putti (rozhazují květiny, jeden rozlévá voňavky). Nalevo je průvod Nymf přinášejících jídlo, který střeží Herkules (lví kůže, kyj), u jeho nohou Sfinga. Vedle Herkula stojí Ceres (koruna z klasů, roh hojnosti), která dohlíží na průvod s jídlem, napravo od ní Bacchus (kůže přes rameno) rozlévá víno. Pod Bakcehm říční božstvo (nádoba, kormidlo). U stolu sedí nalevo Pluto (dvojzubec), Mars (přilba) a Neptun (trojzubec), uprostřed Merkur (okřídlená čapka) servíruje jídlo Juno a Jupiterovi, napravo v čele stolu sedí Amor a Psyche. Hora s motýlími křídly zdobí hodovníky květinami. Za novomanželi je orchestr Múz dirigovaný Apollónem (zář okolo hlavy, housle), za Apollónem stojí Diana (luk, kopí na kance). Napravo Marsyas (syrinx) a Chronos (kosa) pojídající dítě. Zcela vpravo stojí Vulkán (kladivo) u kovadliny. Nad hostinou vlevo sedí na oblaku Fama (trubky), Prag um 1600#, I, č. 312 s. 420., and Jeden z prvních a nejvlivnějších monumentálních tisků. Inspirací byly Apuleiovy Proměny (6, 24): Amor a Psyche v čele stolu, vedle nich Jupiter a Juno, Bakchus jako číšník, Hora zdobící hodovníky květinami, zpívající Múzy, které doprovází Apollón (na na citharu, ale na housle), Marsyas se syrinx (u Goltzia však nehraje) a rozstřikování voňavek (ne Grácie, ale putti). Vzorem pro výtvarné pojetí byly dvě nástropní fresky v Loggia di Psyche (Řím, Villa Farnesina) od Raffaela a jeho dílny (1517-1518), z nichž svatební hostina Amora a Psyche se Apuleia držela ještě těsněji. Odtud Spranger převzal některé některé postavy i celé skupiny (napřiklad Bakchus nalévající z oinochoe víno do číše, kterou drží putto), ale i motivy, které v Apuleiovi nejsou, například sfinga s Porady bohů. Spranger se však inspiroval i pozdějšími zobrazeními hostin bohů, např. ze svatební hostiny Amora a Psyche v Palazzo Te od Giulia Romana (1526-1528) převzal na okraji umístěného Vulkána ukazujícího na hodovníky.
Neorenesanční nárožní nájemní dům. Ve šítě rohového průčelí budovy, po obou stranách okna, ženská postava v antické drapérii. Vlevo žena s čelenkou ve vlasech a knihou v levé ruce, vpravo žena s věncem v pravé ruce. and Typická sochařská výzdoba neorenesančích průčelí oslavující obyvatele domu alegorickými plastikami odkazujícími na dobrou pověst a vzdělanost jeho obyvatel. Obdobně je koncipována výzdoba fasády v Révay u. 10.
Neorenesanční nárožní nájemní dům. Ve šítě rohového průčelí budovy, po obou stranách okna, ženská postava v antické drapérii. Vlevo žena s čelenkou ve vlasech a knihou v levé ruce, vpravo žena s věncem v pravé ruce. and Typická sochařská výzdoba neorenesančích průčelí oslavující obyvatele domu alegorickými plastikami odkazujícími na dobrou pověst a vzdělanost jeho obyvatel. Obdobně je koncipována výzdoba fasády v Révay u. 10.
Nástropní freska ve štukovém řámu: figurální scéna na oblacích, uprostřed plochy Saturn, drží ženskou postavu, která duje do dvou trumpet (Fama). Vlevo dva putti s kosou.
Nástěnná malba. Okřídlená nahá žena s drapérií vlajícící kolem těla, drží trubku s erbem a troubí., Samek 2003#, 43-49., and Fáma vytrubuje slávu rodu Althanů do světa.
Olejomalba na mědi (23 x 17 cm): uprostřed sedí Roma nebo Svatá říše římská (přilba, brnění, kopí, plášť) v ruce drží sošku bohyně vítězství. Nalevo sedí nahá Venuše objímající se s nahým Bakchem (číše), u Venušiných nohou Amor, u jehož nohou luk a toulec. Napravo sedí Blahobyt (polonahá, věnec z obilí na hlavě), v rukou roh hojnosti a snop se srpem. Dole je personifikace řeky s nádobou s vytékající vodou, vedle níž je medvěd (Sáva ?). Nahoře je napravo Moudrost (přilba, štít, kopí) a žena s odhaleným ňadrem vzhlížející vzhůru. Nahoře se vznáší Fama se dvěma troubami. Výjev je zasazen do přímořské krajiny. and Kaufmann 1988#, 20.54
Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): alegorická oslava vítězství císařských vojsk nad Turky v Uhersku. V popředí jsou antikizujuící personifikace řek Dunaje a Savy, na nebi uprostřed hvězda, napravo kozoroh, nad nímž monogram císaře Rudolfa II. Vedle kozoroha je Jupiter s orlem a Fama troubící na jednu ze svých dvou trub. Na levé straně je Merkur (caduceus), pod ním orel, vedle je Juno (páv) zakrývající Lunu, která má velký měsíční srpek v pozdvižené ruce., Prag um 1600#, I, č. 58., and Jupiter a další olympská božstva na nebi demonstrují, že Rudolf II. bojuje z Turky z vůle boží. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch. Demonstruje to Juno zakrývající měsíc, aby císařské oddíly nebyly předčasně odhaleny při nočním útoku na Raab, který je zobrazen dole. Hvězda a Kozoroh byly atributy antického císaře Augusta, k němuž se Rudolf II. tímto způsobem připodobnil. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).
Bronz: Rudolf II. je zobrazen v pancíři, na němž nalevo Victoria (křídla, nahá, věnec a palmová ratolest) a napravo Fama (křídla, nahá), troubí na trumpetu, druhou má v levé ruce. Obě personificace jsou zobrazeny nad trofejemi., Fučíková 1988#, s. 126, and Jednodušší než busta z roku 1603 (viz: Wien, KM, Vries, Poprsí Rudolfa II.), ale portrét realističtější.
Bronz (112 cm): Rudolf II. je zobrazen v pancíři, nalevo Victoria (palmová ratolest a věnec), napravo Fama troubí na dvě trubky, obě nahé. Na podstavci orel, Kozoroh, Jupiter a Merkur., Fučíková 1997#, I/122, and Inspirováno bustou Karla V. (Leone Leoni), kde také podstavec podle antických vzorů. Postavy na podstavci mají symbolický význam: orel = antické císařství, Kozoroh = císař Augustus, Jupiter = císařský majestát, Merkur = moudrost. Hlavním pramenem pro Augustovo spojení se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém slony jede Sláva (dlouhý oděv, na křídlech oči, nad hlavou plamen), na jednu troubu troubí, druhou drží v ruce. Před slony muž v antikizujícím brnění (přilba s orlem) se štítem a kopím, Konstantin Veliký (?). Za slony muž s praporem, na němž jsou oči, ústa, ucho a dvě překřížená psací pera, symboly smyslových orgánů a nástrojů šíření slávy. Na pravé straně jsou slavní umělci (vita contemplativa), zleva doprava: Raffael, Pietro Bembo, Giambologna, Petrarca, Michelangelo, Dürer, Hans von Aachen (?), Wenzel I Jamnitzer a Johann I Neudörfer. Na levé straně jsou slavní válečníci (vita activa), první zleva je Julius Caesar (antická zbroj, vavřínový věnec), který je na dřevorytu u Federmanna označený jako "Iulius". Další tři válečníci představitelé zbývajících tří světových říší z Danielova proroctví: Alexandr Veliký (řecká říše), Kyros (perská říše) a Ninus (babylónská říše). V pozadí je panorama Norimberka. Nad reliéfem postava anděla s jednou rukou na lebce (Vanitas)., Irmscher 1999#, 151-160., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale postavy okolo vozu jsou jiné. Na dřevorytu je nalevo "Josua", "Mose" a "Plato", Jamnitzer tyto postavy nahradil umělci, mezi nimiž jsou zastoupeni i představitelé záalpské renesance. Ve skupině napravo se Jamnitzerův výber shoduje s dřevorytem pouze v postavě Caesara.
Bronzový reliéf (59, 5 x 84 cm): Rudolf II. v antické zbroji sedí na koni, v pravé ruce drží maršálskou hůl a palmovou ratolest, druhou rukou obdarovává nahé Malířství (paleta se štětci). Vedle ní Sochařství (kladivo a soška Fortuny) a Architektura (úhelník a kružítko), obě nahé. Za nimi oblečené personifikace svobodných umění: Poesie (kniha), Hudba (trumpeta), Úraníá, Múza hvězdářství (sférický astroláb), Filosofie (vousatý muž s vavřínovým věncem na koni). Vepředu nalevo Vltava - nahý muž s nádobou, z níž vytéká voda, opřený o lva, symbol českého království. Napravo nahá Fama se dvěma trubkami, pod kopyty Rudolfova koně leží Nevědomost. Nad Rudolfem orel s věncem, na pilastru v pozadí monogram R. II. s korunou. Nalevo v pozadí kruhový chrám se sochou (Minerva), nahoře znak Kozoroha. Napravo Herkules (kyj, lví kůže) pronásleduje Fauna, symbol požitkářství. Na pravém okraji voják s koněm., Prag um 1600#, II, č. 539, and Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. (circa 1603, Vídeň, Kunsthistorisches Museum) a Rudolf II. jako mecenáš umění. Hlavním pramenem pro Augustovo spojení se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil.