Studie se zabývá konstruktem osobních cílů z pohledu zkoumání motivace. Popisuje vývoj tohoto konstruktu zejména v posledních dvaceti letech. Osobní cíle jsou popisovány jako generický konstrukt, který zahrnuje i řadu dalších obsahově podobných dřívějších termínů (personal project, life tasks, personal strivings). Hlavním přínosem tohoto konstruktu je komplexní pohled na vztah mezi motivací, osobností a chováním jedince v sociálním kontextu. Při diskusi těchto vztahů jsou osobní cíle představeny jako víceúrovňový konstrukt; je popsána rovina obsahu cílů a rovina procesu usilování o cíle. Text věnuje pozornost otázkám shody osobních cílů s „já“ (self-concordance), roli autonomie cílů, konfliktům cílů a multifinalitě cílesměrných aktivit. Další část se věnuje metodologickým otázkám zkoumání osobních cílů. V závěru je diskutována otázka stability osobních cílů a možnosti odvozovat ze způsobu hodnocení osobních cílů osobně specifické způsoby volby cílů a vztahování se k nim., The study deals with the construct of personal goals from the point of view of research in motivation. The development of this construct especially in last two decades is described. Personal goals are described as a generic construct including also some further similar former terms (personal project, life tasks, personal strivings). The main benefit of this construct is the complex perspective of relations among motivation, personality, and behavior of individual in the social context. While discussing these relations personal goals are presented as multilevel construct, the level of goal content and the level of the process of goals striving are described. The paper pays attention to problems of goal selfconcordance, to the role of goals autonomy, conflicts of goals, and to the multi-finality of goal directed activities. Further part of the paper is devoted to methodological questions of personal goals research. In the conclusion, the question of personal goals stability and the possibility to derive personally specific ways of goals selection and striving are discussed., Iva Stuchlíková, Yvona Mazehóová., and Obsahuje seznam literatury
Cieľ. Osobnosť typu D je spojená tendencia k negatívnej afektivite (NA) a sociálnej inhibícii (SI). Cieľom štúdie bolo zistiť psychometrické kvality slovenskej verzie škály osobnosti typu D (DS14). Súbor a metódy. Štúdia zahrňuje 390 slovenských univerzitných študentov. Všetci vyplnili slovenské verzie DS14 a päťfaktorového inventáru NEO-FFI. Hypotéza. Autori predpokladali, že validita a reliabilita DS14 je porovnateľná s inými európskymi krajinami a že pozícia typu D v päťfaktorovom modeli je v dimenziách Neuroticizmus a Extraverzia (reverzne). Štatistické analýzy. Analýza hlavných komponentov s varimax rotáciou, scree plot, konfirmatórna faktorová analýza, Cronbachovo α, priemerná medzipoložková korelácia, Studentov t-test pre nezávislé výbery, Pearsonova korelácia a kroková regresná analýza. Výsledky. Dvojfaktorová štruktúra a validita DS14 bola podporená. Subškály DS14 sú vnútorne konzistentné (Cronbachovo α = 0,89/0,86; priemerná medzipoložková korelácia = 0,53/0,47). Prevalencia osobnosti typu D je 33,1 %. Typ D najlepšie opisují dimenzie Neuroticizmus a Extraverzia (reverzne). Záver. Predbežné výsledky poukazujú na to, že slovenská verzia DS14 je validný a reliabilný nástroj. Na testovanie užitočnosti škály u rôznych pacientov sú potrebné ďalšie štúdie. Obmedzenia štúdie. Psychometrické kvality DS14 boli skúmané v populácii študentov a výsledky nie sú zovšeobecniteľné na pacientov so somatickými alebo duševnými chorobami. Testretestová reliabilita nebola zisťovaná, takže dáta pre časovú stabilitu chýbajú., Objectives. Type D personality is the joint tendency toward negative affectivity (NA) and social inhibition (SI). The purpose of the current study is to examine the psychometric properties of the Slovak version of Type D personality scale (DS14). Sample and setting. The study included 390 university students from Slovakia. They all filled out the Slovak versions of DS14 and of Fivefactor model inventory NEO-FFI. Hypothesis. It was assumed that validity and reliability of the DS14 is comparable to other European countries and the position of Type D in the Five-factor model is in the Neuroticism and the Extraversion (reversed) dimensions. Statistical analysis. Principal component analysis with varimax rotation, scree plot, confirmatory factor analysis, Cronbach`s α, mean interitem correlation, Student`s t test for independent samples, Pearson`s correlations and stepwise regression analysis were used. Results. The two-factor structure and the validity of the DS14 were confirmed. The DS14 subscales were internally consistent (Cronbach`s α=0,89/0,86; mean inter-item correlation =0,53/0,47). The prevalence of Type D personality was 33,1%. Type D can be best described in the Neuroticism and the Extraversion (reversed) dimensions. Conclusion. Preliminary evidence suggests that the Slovak DS14 is a valid and reliable measure. Future studies are warranted to test the utility of the scale in various patient samples. Study limitations. The psychometric properties of DS14 were examined in the student population and results are not generalizable to patients with somatic or mental diseases. Test-retest reliability was not examined, so the data for the temporal stability is missing., and Róbert Ďurka, Willibald Ruch.
Štúdia podáva prehľad o osobnostných faktoroch, ako aj kumulačných a aditívnych efektoch osobnostných faktorov v súvislosti so správaním súvisiacim so zdravím. Príspevok ponúka možnosti praktických aplikácií poznatkov o osobnosti vo vzťahu k správaniu súvisiacemu so zdravím., The study gives an overview of personality factors as well as of cumulative and additive effects of personality factors in the connection with health related behavior. The paper offers possibilities of practical applications of knowledge concerning personality in the relation to health related behavior., Beata Gajdošová., and Obsahuje seznam literatury
Objectives. The aim of the present study was to adapt the English self-report questionnaire Toronto Alexithymia Scale-20 (TAS-20) to Slovak conditions, as well as to evaluate its reliability and to investigate its 3-factor structure reported by the authors. TAS-20 is used to measure the construct of alexithymia and its 3 components identified by the authors (i.e. difficulty identifying feelings, difficulty describing feelings and externally-oriented thinking). Subjects and setting. After having done a back- translation in cooperation with the author of I AS-20, its reliability and factor validity was evaluated within the sample of 242 university female students. Statistical analysis. The structure of TAS-20 c|uestionnaire was examined via confirmatory factor analysis (maximum likelihood procedure). Cronbach coefficients alpha were calculated to assess internal consistency aspect of reliability of the TAS-20 scale and its subscales. Results. It has been shown that TAS-20 represents a reliable measurement instrument. Although the results of CFA supported the 3-factor structure of the Slovak version of TAS-20 they indicated the appropriateness/ plausibility of its alternative 4-factor solution as well. Study limitation, (a) measurement of alexithymia is self-reported; (b) the findings are limited to a sample of university female students., Veronika Látalová, Ľubor Pilárik., and Obsahuje seznam literatury
Podstatná první část článku se zabývá totalitou v jejích aspektech filozofických, sociologických a psychologických. Ve druhé části článku je demonstrován cíl a průběh tzv. normalizace na příkladu pražské filozofické fakulty UK.V článku se věnuje zvýšená pozornost fenoménu strachu jako základnímu předpokladu fungování totalitních systémů. Dále se upozorňuje na skutečnost, že prvky totalitarismu mají v sobě také režimy demokratické. Toho si všiml už před 90 lety Alexis de Tocqueville, francouzský historik a politik, když v polovině 19. století pobýval ve Spojených státech a studoval tamní právě se rodící demokratické zřízení. K jeho zásluhám patří mj. první pokusy o vymezení povahy demokratického despotismu. Ten je blíže vymezen jako destrukce lidské psychiky, rezignace člověka na výkon jeho svobodné vůle a další povahové vlastnosti, jako je sklon ke kvietizmu. Následující poměrně rozsáhlá část textu se týká problematiky hodnot. Výklad je přednostně založen na publikaci od brněnského právníka Vladimíra Čermáka. Logicky se věnuje prvořadá pozornost hodnotám svoboda, rovnost a spravedlnost. Filosofické hledisko je v článku zastoupeno pohledem filozofa Ladislava Tondla. Poslední část prvního dílu článku obsahuje přehled metod, užívaných psychology a sociology k empirickému zkoumání hodnotových orientací.Celá druhá část článku se opírá o důkladnou sociálněkulturní analýzu období tzv. "norma-lizace" (1969-89). Analýzu uskutečnili mladí historici FF UK v knize Náměstí Krasnoarmějců 2. Z této knihy o 400 stranách v tomto Souhrnu pokládá autor za velmi žádoucí přiblížit čtenářům následující text, který byl nazván (pouze pro účel tohoto článku) jako Poučení: Nežádoucím výsledkem normalizace je oslabení "zcela základní dovednosti intelektuálů, a to schopnosti formulovat obecnější stanoviska, která by mohla působit jako protipól přirozeně technokratického diskurzu větší části politických elit... Normalizace tak skutečně uspěla v jednom ze svých hlavních cílů, totiž nejen diskreditovat, ale zároveň zevnitř poddolovat stav kritického veřejného intelektuála. Politická proměna, kterou přinesl rok 1989, na tomto úspěchu normalizace nic nezměnila. I díky tomu vykazují dominantní myšlenkové vzorce v české společnosti dvacet let po sametové revoluci tak významnou kontinuitu s obdobím, které jí před-cházelo." (s. 375-376)., Totalitarianism and its philosophical, sociological and psychological aspects are a subject matter of a substantial first part of the article. The second part of the article is more specific, as it demonstrates the goals and the course of the so-called "normalization" on the example of the Faculty of Arts of the Charles University, Prague. A great deal of attention is devoted to the phenomenon of fear, which is a fundamental prerequisite of totalitarian systems. Further, it is pointed out that even democratic regimes possess some totalitarian elements, which has been pointed out already by Alexis de Tocqueville, the French historian who personally studied the nascent democratic regime in the 19th century United States. Among de Tocqueville’s merits are the first attempts to define the nature of democratic despotism. Democratic despotism is defined in terms of destruction of the human psyche, resignation to the exercise of one’s free will and such additional character traits, as the tendency to quietism (calm acceptance of things as they come). The following, relatively extensive part, is devoted to values. The explanation of values is based primarily on a publication by the Brno lawyer Vladimír Čermák. Logically, the values of freedom, equality, and justice receive the main attention. The philosophical perspective of the article is represented by views of the philosopher Ladislav Tondl. The first part of the article is concluded by an overview of methods which psychologists and sociologists use to empirically assess value orientations. The second part of the article deals with a thorough socio-cultural analysis of the so-called "normalization" period (1969-1989). Its analy-sis has been recently carried out by young historians of the Faculty of Arts of the Charles University and it resulted in a book listed in the References. In this Summary, the author considers it important to share the main message resulting from the analysis: Normalization resulted in the debilitation of "the fundamental ability of the intellectuals, i.e., of the ability to form generalized views, which could act as a counterpoint to the naturally (technocratic) discourse of the majority of political elites." Thus, normalization succeeded in one of its main goals, i.e., not only to discredit, but also to undermine the public intellectuals. The political change, brought about by the revolutionary year of 1989, did not take away fromnormalization accomplishment. That is one of the reasons why even two decades after the democratic Velvet Revolution, the dominant thought patterns in the Czech society still manifest a significant continuity with the preceding totalitarian period.”, Jan Srnec., and Obsahuje bibliografické odkazy
Párová terapia zameraná na emócie (Emotion focused couples therapy alebo Emotionally focused therapy for couples, EFTC) je krátkodobá, spravidla trvajúca 8 až 20 stretnutí, štruktúrovaná terapia pôvodne vytvorená 1980-tych rokoch Leslie Greenbergom a Sue Johnsonovou. Je to jeden z najviac empiricky validizovaných druhov párovej terapie. Výskumne bolo zistené, že 70 - 75 % párov, ktoré prejdú EFTC, sa zotavia z distresu, a dokonca tieto výsledky sú stabilné v čase. Spolu s ďalšími výskumnými zisteniami EFTC spĺňa kritéria empiricky podloženej liečby. Štúdia načrtáva teoretické východiská tejto párovej terapie, ktorá je u nás relatívne neznámou, a jej špecifiká. Podrobne sa zaoberá jednotlivými fázami a krokmi terapeutického postupu spolu s vysvetlením rozličných druhov párových cyklov a procesom zmeny. Záverom prináša prehľad doterajších výskumných zistení ohľadom EFTC, ktoré zhrňujú výskumy efektu terapie, metaanalýzy, štúdie efektívnosti nákladov a výskumy procesu zmeny v terapii, výskumy efektívnosti tejto párovej terapie na rozličných vzorkách populácie a v špecifických životných situáciách., Emotion focused couples therapy or Emotionally focused therapy for couples (EFTC) is short-term 8 to 20 sessions, structured therapy originally developed in 1980’s by Leslie Greenberg and Sue Johnson. It is one of the most empirically based types of couple therapy. Research has found that 70-75% of couples who undergo EFTC, will recover from distress, and these results are tested as stable over time by follow-up. All together with other research findings, EFTC meets the criteria for evidence based treatment. Study outlines the theoretical background of this couple therapy, which is relatively little known to Slovak and Czech therapists, and its differences comparing to other marital therapies. The contribution discusses the various phases and steps of the therapeutic process and explains the different kinds of dyadic cycles and process of change. In conclusion, it provides an overview of current research findings regarding EFTC that summarize effect size research, meta-analyzes, studies of costeffectiveness research and change process in therapy, research of the effectiveness of the therapy for different samples of the population and people in specific situations., and Júlia Halamová.
Príspevok sa zaoberá komparáciou definovania a konceptuálneho vymedzenia pojmov kognitívny proces, kognitívna funkcia a kognitívna schopnosť. Načrtáva kategorizáciu kognitívnych procesov na horizontálnej i vertikálnej úrovni. Špecifikuje tri prístupy k definovaniu pojmu kognitívna funkcia vo vzťahu k definovaniu pojmu kognitívny proces. Na kognitívnu funkciu je nazerané ako na úlohu alebo algoritmus, kognitívny proces predstavuje skôr priebeh danej funkcie. Kognitívna schopnosť následne vyjadruje možnosť, prípadne kvalitu procesu alebo funkcie. Rozdiely medzi kognitívnymi procesmi a funkciami a ich vzťah je vysvetlený na základe kritérií rýchlosti, viditeľnosti a hierarchie. V záverečnej časti príspevok analyzuje rozdiel medzi pojmom kognitívny proces a kognitívna schopnosť. Teoretický rámec vymedzenia a analýzy pojmov je reprezentovaný okrem psychológie aj pomocou matematiky. Je pritom vzatý do úvahy aj jazykovedný základ uvedených pojmov. Príspevok reaguje na potrebu precízovania odbornej terminológie v rámci prieniku psychologických pojmov do diskurzov spoločenských vied., The paper deals with the comparison of defining and conceptual delineating the concepts cognitive processes, cognitive functions, and cognitive abilities. The categorization of cognitive processes on horizontal and vertical level is sketched. Three approaches to defining the concept of cognitive function in the relation to defining the concept of cognitive process are specified. The cognitive function is regarded as a task or algorithm, the cognitive process presents rather the course of the given function. The cognitive ability expresses the alternative or the quality of the process or function. The differences among cognitive processes and functions and their relations are explained on the basis of criteria of speed, visibility, and hierarchy. In the concluding part, the paper analyzes the difference between the concept of cognitive process and cognitive ability. The theoretical framework for delineation and analysis of concepts is represented besides psychology also by means of mathematics. The linguistic basis of mentioned concepts is also taken into account. The paper responds to the need to precise the terminology in the scope of breakthrough of psychological concepts into the social sciences discourses., autoři., and Obsahuje seznam literatury
Sociální kognicí, tedy způsobem, jakým si lidé představují, vnímají a vyvozují závěry o duševních a emocionálních stavech druhých lidí, se zabývá několik teorií. Mezi nejvlivnější patří Teorie mysli (ToM), méně známý je koncept interpersonální decentrace (ID), kterou Feffer definuje jako schopnost brát v úvahu vlastní pocity a myšlenky zároveň s pocity a myšlenkami druhého. Autoři provedli výzkum ID u 50 hospitalizovaných pacientů s poruchou psychotického spektra (z toho 45 se schizofrenií) s cílem popsat jejich výkony v oblasti ID, ověřit vztah mezi mírou ID a vybranými proměnnými, a srovnat zjištění se studiemi realizovanými na jiných populacích. K posuzování míry ID využili Tematický apercepční test (TAT), konkrétně následujících deset karet: 1, 2, 3BM, 4, 5, 6GF, 8BM, 10, 12M, 13MF. Získaných 500 příběhů vyhodnotili dle manuálu z hlediska ID. Výzkumný soubor tvořilo 36 mužů a 14 žen ve věku 19-70 let s průměrnou délkou vzdělání 12 let. Celkově byla míra ID u hospitalizovaných pacientů stabilně velmi nízká a statisticky signifikantně nižší, než ukazují dostupná data jiných klinických skupin. Toto zjištění je v souladu s poznatky ToM. Výsledky v oblasti ID v rámci zkoumaného souboru nesouvisí s pohlavím, vzděláním, přítomností partnerského vztahu a závažností, což podporuje hypotézu, že jde o stabilní osobnostní rys osob se schizofrenií, a může se jednat o prodrom psychotického onemocnění. Tento závěr by byl v souladu s neurovývojovou hypotézou schizofrenie, avšak vyžaduje další ověření, nejlépe longitudinální výzkum dětí od předškolního věku do dospělosti., Objectives. The purpose of this study was to describe interpersonal decentering (ID), a less know concept of social cognition, in patients with schizophrenia. Sample and setting. The research sample included 50 hospitalized patients (36 males, 14 females) with phychotic spectrum disorder (45 with schizophrenia) aged 19-70. For assessment of ID ten cards of the Thematic Apperception Test (TAT): 1, 2, 3BM, 4, 5, 6GF, 8BM, 10, 12M, 13MF were used. 500 TAT stories were collected and scored according to the manual of ID. Hypotheses. The aim was to describe the performances of ID, verigy the correlation between ID and selected variables, and compare the findings with studies realized in other populations. Statistical analysis. To verify the hypotheses, Pearson's correlation coefficient and Student's t-test were calculated. Results. The levels of ID in the sample were consistently very low and statistically significantly lower than the available data of other clinical groups. This finding is consistent with the findings of other concepts of social cognition, e.g. Theory of Mind. Results of ID in the sample were not significantly related to gender, education, presence of partner relationship and severity of disorder. This findings support the hypothesis that ID is a stable personality trait of people with schizophrenia, and may be prodrom of psychotic illness. Study limitation. The main limitation of the study is that all participants were inpatients and their ID results might differ from the outpatient population. The conclusion corresponds with the neurodevelopmental hypothesis of schizophrenia but requires further verification, prefarably longitudinal research of children from preschool age to adulthood., Martin Lečbych, Kristýna Hosáková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy