This article reports the results of a content analysis of recently published papers on the relationship(s) between socioeconomic status and health. This study explores how scholars conceptualize and measure socioeconomic status and health. Consequently, this research investigates if significant differences in measurement exist both across subfields within sociology and across disciplines. The evidence presented reveals a remarkable variation in measurement strategies. Moreover, this variation exhibits a pattern that is not entirely predictable. This article concludes by presenting in detail some of the most widely used health indicators and proposing that current measurement practice may be improved by utilizing some more advanced scaling strategies.
This article reports the results of a content analysis of recently published papers on the relationship(s) between socioeconomic status and health. This study explores how scholars conceptualize and measure socioeconomic status and health. Consequently, this research investigates if significant differences in measurement exist both across subfields within sociology and across disciplines. The evidence presented reveals a remarkable variation in measurement strategies. Moreover, this variation exhibits a pattern that is not entirely predictable. This article concludes by presenting in detail some of the most widely used health indicators and proposing that current measurement practice may be improved by utilizing some more advanced scaling strategies., Martin Kreidl, Lucie Hošková., 4 tabulky, Obsahuje bibliografii, and Anglické resumé
Čínské periferie, často obývané množstvím různorodých nečínských etnik, byly hranicí mezi dvěma odlišnými světy. Čína se povašovala za nositelku civilizace, obyvatele příhraničních regionů vnímala jako součást neprostupné barbarské temnoty. Pohraničí bylo pro Čínu nesmírně důležitou, zároveň však problematickou oblastí. Císařský dvůr vyvíjel na periferie neustálý tlak, jímž se je snažil sevřít do svých kulturních a ideologických vzorců. Vlivní obyvatelé okrajových oblastí byli tímto mocenským centrem zjevně přitahování, sounáležitost s "civilizací" pro ně totiž otevírala mnoho nových ekonomických i politických možností, zároveň však nechtěli opustit své tradice a způsob života. Čína tak musela vyvinout zvláštní a pružný způsob vlády, aby tyto citlivé oblasti nepřímo ovládla a zároveň nemusela na jejich kontrolu vynakládat zbytečně mnoho ekonomických a vojenských prostředků., The present paper outlines the origins, changes and the development of systems of indirect rule in Southwest China. The final stage in the development of this political mechanism was the so-called "native chieftain system" (ch. tusi zhidu), through which the central court managed the peripheral regions of its empire during the Yuan, Ming and Qing dynasties. The paper focuses on the development of these systems of indirect rule from the Zhou dynasty (11th century BC) to the beginning of the 20th century. The native chieftain system was a turning point in the history of the approach to indirect rule, which was implemented by the Mongolians in the 13th century. They took advantage of the Chinese experience with the "haltered and bridled prefectures system" (Ch. jimi zhidu) adding their own features. During the Ming and Qing dynasties many native chieftains (ch. tusi) were agents of the court, through whom the process of sinicization, and therefore colonization, was practiced. These processes were de facto copleted in the first half of the 18th century, during the role of the emperor Yongzheng. The paper further concludes that many of the features of modern national policy of the PRC were inherited from the political and geographical structure of the native chieftain system. Within the paper, relevant terminology has been translated into Czech in order to support future research initiatives., Jan Karlach., and Obsahuje bibliografii
Článek předkládá současné výsledky výzkumu o faktorech ovlivňujích riziko nástupu demence. Průměrná délka dožití se prodlužuje, proto je otázka nástupu, resp. oddálení nástupu kognitivních poruch ve vyšším věku stále aktuálnější. Normální kognitivní funkce jsou důležitým předpokladem pro zvládání každodenních aktivit i pro soběstačnost ve vyšším věku. Ačkoliv část rizikových faktorů demence je neovlivnitelná, výzkum naznačuje cesty umožňující snížení individuálního rizika demence., The purpose of this review is to present factors that are relevant to risk of dementia later in life. With longer life expectancy, the likelihood of experiencing age-related cognitive difficulties has increased. Maintaining normal cognitive functioning is necessary for successful performance of activities of daily living and independence in later life. Although dementia is sometimes unavoidable, there seem to be ways in which people can modify their risk of these outcomes. We present several factors that offer such opportunity., R. Anděl, H. Vaňková, and Lit.: 51
Úvod: Jedinou kurativní metodou v léčbě tumorů hrudní stěny (primárních či sekundárních) zůstává navzdory veškerému pokroku v onkologické léčbě stále chirurgická radikální resekce. Na léčbě mnoha nádorů hrudní stěny v závislosti na lokalizaci tumoru participuje plastický chirurg a eventuálně neurochirurg. Cílem naší práce bylo zjistit co možná nejoptimálnější chirurgický postup v léčbě tumorů hrudní stěny v závislosti na počtu komplikací. Sledovali jsme histologickou povahu jednotlivých tumorů, délku hospitalizace, věk, perioperační mortalitu a morbiditu. Dalším neméně důležitým sledovaným parametrem, byl rozdíl v přežívání mezi jednotlivými skupinami maligních nádorů (primární hrudní nádory versus sekundární -plicní nádory infiltrující hrudní stěnu). Metody: Na I. chirurgické klinice lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice v Olomouci v letech 2006−2012 podstoupilo resekci hrudní stěny pro primární či sekundární nádor celkem 57 pacientů. V tomto souboru byly sledovány následující parametry: histopatologický typ nádoru, pohlaví, věk počet resekovaných žeber nebo plochu resekce sterna, typ rekonstrukce hrudní stěny, délka umělé plicní ventilace, pooperační komplikace, délka hospitalizace, perioperační morbidita a mortalita a délka přežívání pacientů u maligních nádorů. Výsledky: 57 pacientů (39 mužů a 18 žen) ve věku od 16 do 86 let podstoupilo resekci hrudní stěny pro primární tumor v 51% a pro sekundární tumor v 49 %. Resekce nejméně jednoho žebra nebo parciální resekce sterna byla provedena u každého pacienta. Rekonstrukce s použitím síťky u 22 pacientů, u 10 byla kryta svalovým lalokem. Pooperační komplikace se objevily u 10 pacientů (17,5 %)-nejčastěji infekce rány, pneumotorax a fluidothorax. V časném pooperačním období bylo zaznamenáno jedno úmrtí na rozvinutý ARDS (acute respiratory distress syndrom). Závěr: Tumory hrudní stěny patří vzhledem k nízkému výskytu k vzácným diagnózám. Je nutno dodržovat základní principy jejich léčby, proto by operace těchto nádorů měla být soustředěna do center. Vždy před operací by měla být stanovena diagnóza pomocí biopsie a vyloučena generalizace onemocnění, nejlépe pomocí PET/CT. Nejdůležitější pro úspěšnou léčbu je zkušenost a mezioborová spolupráce celého týmu, který se podílí na léčbě tumorů hrudní stěny, tím pádem lze docílit minima komplikací, nízké mortality a morbidity, což potvrzují výsledky našeho souboru pacientů., Introduction: The only curative treatment of tumors of the chest wall (primary or secondary),despite all the progress in oncological therapy, is a surgical radical resection. The goal of the paper is the identification of a complication occurring after chest wall resections for a tumor (evaluation of morbidity and mortality). Furthermore, the tumor type and employed reconstruction method were analyzed. Methods: A group of patients who underwent resection of the chest wall for primary or secondary tumors at the 1st Dept. Of Surgery, University Hospital Olomouc, was retrospectively analyzed. Age, diagnosis, procedure, histopathology of the tumor, preoperative and postoperative oncological treatment, preoperative co-morbidities, postoperative complications, the use of artificial lung ventilation and recurrences were recorded for all patients. Results: 57 patients aged 16 to 86 years underwent a chest wall resection, 51% for a primary tumor and 49% for a secondary tumor. Resection of at least one rib or partial resections of the sternum were performed in every patient. Reconstruction with a mesh was employed in 22 patients; in 10 patients the mesh was covered with a muscle flap. Postoperative complications occurred in 10 patients (17.5%). Conclusion: It is necessary to follow the basic principles of treatment of chest wall tumors; therefore surgery of these tumors should be concentrated to specialized centers. Always before surgery, diagnosis should be established by means of a biopsy and generalization of the disease should be excluded, ideally using PET/CT. Most important for successful treatment is experience and interdisciplinary cooperation of the team. This results in a low mortality and morbidity rate, which was confirmed by our results., and J. Chudáček, T. Bohanes, M. Szkorupa, M. Stašek, J. Klein, B. Zálešák, D. Stehlík, F. Čtvrtlík, Č. Neoral