Caltová, Marie. Program k inscenaci Morous (Dýskolos), Divadlo J. K. Tyla v Plzni, 1979.ROZHOVOR S AUTOREMnaší komedie, který - kdyby se uskutečnil - uskutečnil by se před 2294 léty v Athénách, při příležitosti předání první ceny za D ý s k o l a neboli Morouse.Pane Menandre, mohl byste nám prozradit, kdy jste se rozhodl psát komedie?Krátce po svém narození. Můj otec, generál Diopithos se zapletl do sporů s králem Filipem Makedonským a u soudu ho z toho musel dostávat sám Demosthenes. Tak jsem si řekl, že kultura je zajímavější než politika a rozhodl jsem se, že budu psát komedie. Ať mě z toho vysekají herci. Je jich víc než řečníků a u lidu jsou stejně oblíbenější.Hlavní roli Knémóna hrál populární herec Aristodémos ze Skarfy. Domníváte se, že 1. cena za Dýskola je i jeho zásluha?Podívejte se, ve všech slovnících antické kultury si můžete přečíst, co všechno jsem udělal pro prohloubení typu v komedii. U Aischyla, Sofokla a Euripída se to hemžilo bohy, Aristofana politikou a mě zajímal především charakter a morálka mých současníků. Bohy jsem nechal odpočívat na Olympu a lidi jsem nechal, ať si své problémy řeší sami. To se to potom Aristodémovi hrálo, když mohl opisovat ze života. Sám Epikúros mi po premiéře řekl, že Aristodémos nebyl nikdy tak dobrý jako v mých komediích.Vy jste se s filosofem Epikúrem dobře znal?Byli jsme kamarádi. Chodil jsem k němu do zahrady na kus řeči. Epikúros mi vyčítal moji slabůstku pro ženy. Tvrdil, že tělesné obcování nikdy nikomu neprospěje, a ať prý se podívám, jaký vznešený cit je přátelství. Nic jsem proti tomu neměl, ale člověk nerad mění svoje zvyky. Tak jsem mu napsal Dýskola, nebo vy říkáte Morouse, aby měl radost. Měl. Snad ani nepostřehl, že jsem si z něho trochu dělal legraci. Ale já jsem si dělal legraci ze všeho - i z toho, co jsem měl rád.Jaké jsou vaše plány do budoucna?Ještě než se v necelých padesáti letech utopím při koupání v pirejském přístavu, chtěl bych napsat 109 komedií.A co byste chtěl vzkázat našim divákům?Moje komedie byly uctívány, proklínány, opisovány, přepisovány, ztráceny, strkány do amfor na odpadky a taky páleny na hranicích. Ledacos se o mně ví, sem tam znáte nějaký ten můj verš ale komedie celá a nedopisovaná se zachovala jen jedna. A tak bych si přál, abyste se při ní dobře bavili!Rozmlouvala Marie Caltová
Urban, Milan: "Rozpačitý Tlučhuba v MDP", Svobodné slovo, Praha, 23. 10. 1979.Rozpačitý Tlučhuba v MDPV divadle ABC hrají známou Plautovu komedii o chlubivém vojákovi pod názvem Tlučhuba. Hru pro soudobé divadlo adaptoval I. Knauth. V režii L. Vymětala na scéně A. Pražáka a v kostýmech L. Princové se představili K. Augusta, V. Hašek, N. Konvalinková a další herci Městských divadel pražských.PLAUTUS je římským antickým klasikem, jehož hry se hrály snad ve všech následujících divadelních epochách. Z jeho děl si o mnoho století později vybírali mnozí autoři jak typy, tak náměty, motivy nebo celé situace, z nichž tvořili svá vlastní díla. Plautus sám vlastně postupoval podobně. Volně "překládal" a adaptoval řecké komedie pro římské publikum. Aktualizoval je a činil jejich postavy a situace autentickými pro své publikum. Přičemž málo dbal o jejich klasický řád, o plynulost dějové zápletky, sevřenost, jednotu atd. Nemalou roli v těchto komediích hrála dobová politická realita. Narážky na události, zesměšňování lidí i názorů a podobně.JE ZVLÁŠTNÍ, že soudobé inscenace Plautových komedií, a zejména jejich textové úpravy a adaptace, autenticitu postrádají a stávají se uhlazenými, "klasicky" veselými a akademicky strnulými díly. Tento fakt je jasně patrný i na představení v divadle ABC. Knauthova úprava stahuje děj okolo základní dějové zápletky a do značné míry soustřeďuje divákovu pozornost na předvedení (pouhé) "opravdu lidových" typů. Adaptátor je tu "klasičtější" než klasik. Inscenovat posléze takový text současnému publiku živě je tak trochu "marné lásky snaha".JEDINOU možnou cestou v tomto případě je asi tvrdé taženi proti textu i se značným rizikem násilí na autorovi. Duch Plautových komedií by takový postup připouštěl; v ABC ho však nezvolili: Drží se litery i myšlenky Knauthovy adaptace a výsledkem, je rozpačitě nudné, místy více, místy méně, veselé představení, v němž po expozici jednotlivých postav diváka už nic nepřekvapí. Ze všeho nejméně děj, na který jako by všichni spoléhali. Představeni pak zákonitě trpí viditelnou a někdy až úpornou snahou herců "udělat" něco komického. Nejméně tomu podléhá V. Hašek v titulní roli, který je ovšem omezen vnitřní statičností své postavy. Naprostou výjimkou je ovšem K. Augusta v hlavní roli - otrok Paléstrio. Ze všeho nejméně se snaží být komický a je - pochopitelně - nejkomičtější. Svoji postavu divákům vypráví a je zážitkem pozorovat, jak do ní vidí, jak si s jejím nitrem pohrává, jak jí nežije, ale sděluje. Při pohledu na jeho tiché a geniálně přirozené herectví vás nutně napadne, co všechno se na Karlu Augustovi dalo v této komedii postavit. Leč nestalo se. Škoda. Výsledkem je zdlouhavé, nepříliš záživné představení, které se nejspíš míjí účinkem již volbou textu.?????Martin URBAN