Search

Start Over Harvested from Dramata

2403. Opět antika /

Creator:
(ten.)
Type:
subordinate record
Description:
OPĚT ANTIKA"Tlučhubou" se na jeviště Horáckého divadla dostává po dlouhé době opět antika. Říkám-li po dlouhé době, je to možná slabé slovo, protože poprvé a vlastně naposled se hrála v našem divadle pouze Sofoklova "Antigona", a to hned v první sezóně nově založeného souboru v létech 1941/42. Od té doby se na repertoáru HD žádná hra z tzv. klasického odkazu antiky neobjevila. Dnes je těžké říci, proč se této oblasti dramatických textů naše divadlo tak houževnatě vyhýbalo.Snad z obavy o případný nezájem publika. Snad z pocitu, že antika je svými tématy příliš vzdálena cítění a zájmům dnešního člověka. Nevím. Jedno je však jisté. Antika přitahovala a přitahuje tvůrce ve všech oblastech umění i dnes. Fascinující je na ní nejenom dokonalost skloubení obsahu a formy, ale často i hluboké a moudré poznání zákonitostí běhu lidského života na straně jedné, na straně druhé pak odvaha do sytosti se vysmát všemu nepřirozenému, hloupému a směšnému.PLAUTUS (254-184) byl Říman. Žil v době, kdy slávě helénistického světa bylo pomalu odzvoněno, a kdy z kulturního odkazu Řecka začínal čerpat do té doby "barbarský" Řím. Plautus sám byl potom víc adaptátorem řeckých komedií než autorem v dnešním slova smyslu původním. Vybíral si své náměty z repertoární zásoby nové komedie attické a většinu vlastních textů tvořil kontaminací např. dvou her řeckých. Tak vznikl i "Tlučhuba" (pův. název Miles gloriosus). Své komedie z valné části situoval do Řecka (svědčí o tom mimo jiné i jména postav), ale zpravidla mířil cizím prostředím i na domácí poměry. Ve svých hrách zachytil nejenom živé lidské bytosti doby, v níž žil, ale podařilo se mu postihnout některé základní charakterové vlastnosti lidí tak, jak se s nimi setkáváme v nejrůznějších modifikovaných podobách a situacích i dnes.Knauthova úprava "Tlučhuby" směřovala především ke zdůraznění charakterů jednotlivých postav. Ke zhutnění a zestručnění dramatického dialogu. Knauth zasáhl i do jazykové struktury textu. Oživil jej slovníkem svých současníků, i když situační rámec komedie ponechává nezměněn. Podařilo se mu tak vrátit divadlu text, který si zcela jistě zaslouží pozornosti. Na divadle pak záleží, aby vrátilo Plauta dnešním divákům.ten.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2406. Oratorium

Creator:
Srna, Zdeněk
Type:
subordinate record
Description:
Srna, Zdeněk: "Oratorium", Práce, 14. 1. 1969, str. 6.OratoriumPoslední z trojice velkých antických dramatiků, Eurípides dovršil a zároveň proměnil starou řeckou tragedii. Zbavoval ji osudovosti vln, které leží mimo lidský svět a jeho síly. Díval se na člověka a jeho společnost očima oproštěnýma od mýtů všemocnosti božských sil a iluzí heroismu, povyšujícího vojenské a politické expanze a agrese na hrdinské epopeje. Všímal si světa lidí, jejich psychiky, a kreslil jejich vášně i rub jejich činů. Kritik své společnosti citlivě odhalující vnitřní rozpory, pozvedl svůj hlas v tragédii Trójanky proti válečným plánům své obce. Podíval se na oslavované dobytí Tróje očima přepadených, a když zbavil motivy činů božského ospravedlňování, zůstal mu obraz krutého ničení a ziskuchtivého dobyvatelstva, zoufalství zotročovaných.Jean Paul Sartre, filosof lidské existence, zaujat pozorností, kterou věnovala demokratická veřejnost jeho vlasti inscenací doslovného převodu hry v době francouzsko-alžírského konfliktu, odhodlal se upravit Trójanky, aby pro diváka XX. století vzkřísil vztah a význam, jaký měla hra antického modernisty v jeho dávné řecké polis. Zachoval celkový charakter oratorní rétoričnosti, obřadnosti a monumentality, zdůraznil konflikty a ozřejmil pro dnešní diváky to, co měli Athéňané v bezpečném povědomí z živé znalosti Homérovy Iliady. Vřadil toto dílo do povědomí soudobé evropské kultury, která se po dvě tisíciletí znovu a znovu vrací k pramenům, z nichž vyrůstá její civilizace, tradice kultury i vůle po demokracii jako správě věcí veřejných.Brněnští inscenátoři v Mahenově divadle provedli některé úpravy Sartrova textu, dali mu však základní podobu tragického oratoria. Režisér Zdeněk Kaloč se znovu vrátil k antice, tentokrát k poloze tragédie.Prokázal tu znovu schopnost jednotícího úsilí vycházejícího z ducha a atmosféry textu, schopnost stmelovat jednotlivé složky, hudebně cítit dialog a rytmus, vytvářet architekturu mizánscény. Na scéně Bohumíra Matala vévodí na chrámových schodech veliká stavebnice pověstného trojského koně, která se otevírá, aby vypustila vojenské jednotky, nebo se stala průhledem na moře. Symbol místa zrady, z jehož útrob zní rachocení bubnů, symbol vojenské mašinérie. Až příliš palčivě připomíná obrovská invazní letadla a lodě, z jejichž útrob se vyvalí tanky, obrněné vozy a děla. Znamenitě řešené kostýmy Lídy a Jiřího Pitrových zachovávají antickou vznešenost a úměrnost, jen v kostýmech vojska překlenutí oblouk tisíců let. Pololánikova hudba tvoří výraznou součást inscenace stejným principem - i ona (třeba v řízné vojenské kutálce) se stává divadelním znakem. Tady všude se dají udržovat velice přesně a účinně napětí dávného obrazu a skutečnosti současného světa. Vynikající práce mimického sboru, obřadního žalozpěvu kolem mrtvého dítěte, syna Hektorova (podíl Ogouna tu nelze opomenout), patří k nejsilnějším místům inscenace, nesoucím ten stále stejný a nezměnitelný lidský žal nad obětmi zvůle a násilí. Z této jednoty složek se však režisérovi vymyká vedení hereckých výkonů, kde se ne zcela daří odpovídajícím způsobem vyjádřit oscilaci mezi časovými rovinami. V roli trojské královny Hekuby, postavy hodné velké heroiny paní Dostálové, střídají se Helena Trýbová a Stanislava Strohbachová. První, zahleděné spíše do sebe, postihuje v rozmáchlých rysech tragédii svou a svého rodu, druhé pak střídmějším a tlumenějším způsobem klade důraz do rovin obecnějších. Nebudu se tajit s pocitem, že naplnění této obrovité role je zatím nad síly obou představitelek. Ostře řezaný hlas a osobitá jistota vystupování Zdeny Herfortové jsou znamenitými vklady pro šílenou věštkyni Kassandru. Zatím co Eurípidův humor je podle slov Sartrových "uložen mezí řádky", Husníkův Talthybios, posel Reků, jej dává najevo trochu příliš žoviálním pojetím, které se v uvolněném, klátivém pohybu vymyká vlastnímu řádu hry, stejně tak jako v některých místech dialog Menelaa (Rudolf Krátký) a Heleny (Vlasta Fialová). Herecké vyjadřovací prostředky se tu dostávají až mimo základní stylovou rovinu inscenace.????????Dr. Zdeněk SRNA
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2408. Orestei I. - Agamemnón :

Creator:
Radana
Type:
subordinate record
Description:
ORESTEIA I. - AGAMEMNÓN Antické detektivní drama – vražda manžela a následná pomsta dětí na matce a jejím milenci – vzrušující příběh, který fascinoval již publikum ve starém Řecku a fascinuje dodnes. Hrají: P. Lněnička, A. Štréblová, J. Plouhar, V. Mareš, J. Stryková, H. Chmelař, J. Hána, J. Juklová, T. Petřík, J. Bidlas, M. Matějka, H. Vagnerová, D. Batulková a další, režie T. Zielinski.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

Limit your search

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1535 to 2024

View larger »