Studie se zabývá neolitickým sídelním vzorcem regionu Chrudimska. Důraz je kladen na polohu sídlišť a jejich vztah k přírodním podmínkám. V časovém rámci neolitických kultur bylo ve vybrané oblasti odlišeno několik sídelních komor vytvářejících se lineárně podél hlavních vodních toků. Zatímco v období staršího a středního neolitu se osídlení řídí shodnými pravidly, počínaje mladším neolitem sledujeme některé odlišnosti, které mohou být signálem změn ve společnosti. and This study considers the Neolithic settlement pattern in the Chrudim region, with emphasis on the situation of settlements and their relationships to natural conditions. Within the temporal framework of Neolithic cultures, several settlement boxes were distinguished, linear along watercourses. While in the earlier and later Neolithic settlement was determined by certain rules, in the later Neolithic several differences are observable that may be indicative of social changes.
The aim of the article is to demonstrate the possibility of presentation of prehistoric sites in locations where there is neither any preserved construction, nor any relic of the original landscape. Such sites usually meet with indifference both from the public and from institutions involved in preservation of historical monuments. This problem, however, does not relate only to the limited capacity to imagine features of which there is no visual evidence in the landscape. The problem consists also in the vast structural difference between the world of prehistoric societies and today’s reality. Bylany near Kutná Hora (Czech Republic), where one of the most important excavations of a Neolithic settlement area in Europe was undertaken, represents a model example of such a situation, no doubt typical for most prehistoric and early historic sites. The possibility of creating virtual and augmented reality proved to be a potential tool to grasp the invisible and to describe the disappeared proved to be. This concept represents a potentially powerful tool for digital heritage management. and Cílem článku je ukázat možnosti prezentace prehistorických lokalit, a to na místech, kde se nedochovaly viditelné památky ani původní krajinný ráz. Taková místa jsou obvykle stranou zájmu, jak veřejnosti, tak institucionalizované památkové péče. Daný problém přitom nesouvisí pouze s omezenou schopností představit si objekty, které už v současné krajině neexistují. Jde také o potíž s obsáhlou strukturální rozdílností mezi světem prehistorických společností a realitou současnosti. Modelovým příkladem takové situace, jinak standardního stavu absolutní většiny prehistorických a raně historických lokalit, jsou Bylany u Kutné Hory, kde proběhly jedny z nejdůležitějších vykopávek neolitického sídliště v Evropě. Jako možné řešení toho, jak uchopit neviditelné a popsat zmizelé, se ukázalo využití možností virtuální a tzv. rozšířené (augmented) reality. Koncept představuje potenciálně silný nástroj digitální popularizace a památkové péče.
Dějiny lidských populací (změny v počtu obyvatel a jejich původu) jsou jednou z domén biologické antropologie, resp. archeogenetiky. Za poslední desetiletí došlo k významnému rozvoji molekulárně-genetických a biostatistických postupů, jejichž prostřednictvím bylo možné rekonstruovat demografické změny minulých populací v nejrůznějších částech světa. V době, kdy se genetické postupy při rekonstrukci pravěku utvářely, jsme vycházeli z limitovaného množství vzorků a studia jen části lidské genetické variability. Dnes se ocitáme v éře genomiky, a měli bychom tedy mluvit spíše o archeogenomice, která pracuje s nepoměrně větším počtem dat a dosahuje mnohem spolehlivějších výsledků. Nepochybujeme ale o tom, že v následujícím období se bude rekonstrukce populačních dějin ještě přepisovat a doplňovat, např. i díky novým poznatkům v oblasti epigenomiky a mikrobiomu. V tomto příspěvku bychom chtěli přiblížit přístupnou formou současné výsledky genetických studií pravěku Evropy, jež spolu s kulturními dějinami vytvářejí ucelenější obraz naší sdílené, ale nikým nezapsané minulosti. and History of human populations (changes in the number of inhabitants and their origin) represent one of the domains of biological anthropology, or more precisely archaeogenetics. The recent decade has seen significant advances in molecular-genetic and biostatistical methods that allowed reconstruction of demographic changes in past populations in different parts of the world. At the time of development of genetic methods for reconstruction of prehistory, we had at our disposal a limited number of samples enabling us to study only certain parts of human genetic variability, while today we find ourselves in the era of genomics, and we should therefore rather refer to archaeogenomics, working with incomparably bigger amount of data and achieving far more reliable results. Furthermore, there is no doubt that the upcoming periods will complete the population history reconstruction, e.g. with new knowledge achieved in the fields of epigenomics and microbiome. This article nonetheless aims to present in a reader-friendly way the recent results of genetic studies of European prehistory, which together with the cultural history give a more complete picture of our shared yet unwritten past.
V diskusním příspěvku polemizujeme s nově navrženou chronologií kultury s nálevkovitými poháry na základě modelace radiokarbonových dat z především pohřebních lokalit, kterou představili M. Šmíd et al. (2021). V kritice se zabýváme jednak teoretickým přístupem ke studiu pravěkých společností, způsobem výběru radiokarbonových dat, metodou modelace radiokarbonových dat a absencí diskuse v situaci, která ji snadno umožňuje. Na závěr představujeme vlastní pojetí chronologie keramických skupin spojených s nálevkovitými poháry, ve kterém definujeme dva chronologické stupně – baalberský a bolerázský, zatímco „předbaalberský“ stupeň má více společenský než chronologický rozměr. and The article offers a discussion of the new Funnel Beaker chronology proposed by M. Šmíd et al. (2021) based on the modelling of radiocarbon dates coming mainly from burial sites. The review deals with both the theoretical approach to the study of prehistoric societies, the method of selecting radiocarbon data, the method of modelling radiocarbon data and the absence of discussion in a situation that easily fosters it. The conclusion presents the actual concept of the chronology of pottery groups connected with the Funnel Beakers, with two chronological stages being defined – the Baalberge and Boleráz, whereas the ‘pre-Baalberge’ stage has more of a social than chronological dimension.
Cílem práce je diskutovat význam her v předliterárních společnostech. Této společenské aktivitě je dosud věnována nedostatečná pozornost především, co se období evropské prehistorie týká. Článek je založen na hypotetické interpretaci rondelů jakožto ohraničeného místa pro provozování her. Na důležitost fenoménu her z hlediska jejich společenské funkce poukazuje úvodní teoretická pasáž. Faktografický základ textu tvoří formální a metrické srovnání rondelů několika archeologických kultur studovaného období. Interpretační rámec doplňují etnohistorické informace z oblasti Mezoameriky o významu institucionalizované míčové hry pro fungování tamní stratifikované společnosti. and The aim of this contribution is to discuss the significance of games in preliterate societies. To date, not much attention has been paid to this social activity, primarily concerning the period of European prehistory. This article is based on a hypothetical interpretation of rondels as an enclosed area for playing games. The introductory theoretical passage refers to the importance of the phenomenon of games in terms of their social function. The factual basis of the text comprises a formal and metric comparison of rondels of several archaeological cultures in the studied period. The interpretational framework is supplemented by ethnohistorical information, from Mesoamerica, on the significance of an institutionalised ball game for the functioning of the stratified society there.