Magnetickou anizotropii hornin objevil pravděpodobně Ising [1], když si povšiml, že magnetická susceptibilita jemně vrstevnatých hornin čtvrtohorního stáří, varvitů, je výrazně větší, když se měří podél vrstevnatosti, že když se měří kolmo na vrstevnatost. Na jeho práci navázal Graham [2], který upozornil, že magnetická anizotropie může být využita ve strukturní analýze hornin, a Granar [3], který prezentoval ucelenou metodiku měření a matematického zpracování měření. Od počátku šedesátých let, kdy byly vyvinuty dostatečně citlivé a přesné přístroje umožňující měřit magnetickou anizotropii takřka všech typů hornin, se datuje značný rozmach této metody., František Hrouda., and Obsahuje seznam literatury